Vyhledávání



Jedná se o dvoujazyčnou (Český a Anglický jazyk) knihu pojednávající o situaci v Plzni a částečně v celém protektorátu Čechy a Morava z let 1939 až 1945. Autor knihu přehledně člení do dvou hlavních celků textového a fotografického.  Každý z celků je pak členěn do dalších kapitol, chronologicky pojednávajících o vývoji Plzně pod nacistickou taktovkou.

Textová část je členěna do třinácti kapitol, ve kterých autor stručně uvádí do histrorie protektorátního zřízení v Plzni. Zároveň kapitoly slouží jako takový úvod do hlavní fotografické části.

Podivná hra o mír …

Kapitola se zaobírá situací v Sudetech mezi měsíci březen – září 1938. Popisuje situace, které vedly k podpisu Mnichovské dohody. Čtenář se zde dozví o agresivní politice nacistického Německa a bojůvkách SdP a ordnérů vůči československému národu. Tyto bojůvky pro nás Čechoslováky znamenaly 100 mrtvých a 50 raněných. Dalších 2000 občanů pak internovali nacisté v Německu. Anglie a Francie nám odmítla pomoc a doporučuje vládě ustoupit Hitlerovi. Pokud by tak neučinila, bude označena za agresora. 21. září vláda republiky Československé kapituluje. Po republice se organizuje mnoho demonstrací na podporu ozbrojenému boji proti Německu. 23. září pak byla provedena mobilizace branné moci republiky Československé, která však už nic nesvedla a po podepsání Mnichovské dohody ustoupila německým agresorům.

Tragické důsledky Mnichova

Do 7. října 1938 německá armáda obsadila území určená Mnichovskou dohodou. Nebyla to však jen území se zvýšeným výskytem občanů německé národnosti, ale i strategicky významné územní celky, jako jsou dopravní uzly a vyvýšená místa v krajině. Československo přišlo 41 098 km2 s 4 879 000 obyvateli. Pro Plzeň to byla složitá situace, neboť se z vnitrozemního města stalo město pohraniční. Zabráním pohraničí si nacisté přišli na vojenský materiál o hodnotě dvou miliard korun. Po odstupu československých státních aparátů zažívají přeživší Čechoslováci plný teror nacistických přisluhovačů. Z pohraničí prchají desetitisíce uprchlíků do vnitrozemí. Příliv uprchlíků se nevyhnul ani Plzni, kde jsou ubytovaní všude, kde je to jen trochu možné.

Německá invaze

Po obsazení Sudet vše nabralo rychlý spád. 11. března Němci ukončili svůj soubor ultimativních požadavků, které měly zaručit okupaci zbytku republiky. 14. března byl vyhlášen Slovenský štát a 15. března přišlo i na zbytek republiky a v 6 hodin ráno překročila německá vojska hranice druhé republiky.  Do Plzně Němci přijeli od Škvrňan a od Košutky. Po Plzni jsou okamžitě zřizovány hlídky a německý generál Waldenfels se ubytoval v hotelu Cntinental. V hotelu Slovan bylo zřízeno velitelství a po Plzni se začaly rozvěšovat nacistické prapory. Následujícího dne Hitler vydal výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Tím definitivně zanikla naše těžce vybojovaná republika, která se do dnes nepodařila vrátit.

Nacistický okupační režim

Hned po vyhlášení protektorátu začínají velké represe proti českému národu. V platnost vstupoval zákaz za zákazem, vyhláška stíhala vyhlášku. Jejich porušení postihovali tvrdé tresty. Začal platit zákaz nočního vycházení. Odevzdány musely být zbraně, vysílačky a zprvu i rádia. Druhou úřední řečí se stala Němčina. Kurz marky vůči koruně se nastavil v poměru 10:1. Protektorem byl stanoven Konstantin von Neurath, tajemník K. H.  Frank a civilní správa byla dána Konradu Henleinovi, lidem, kteří byli odpůrci všeho českého. Rozjelo se zatýkání, které si během prvních několika měsíců připsalo 4500 osob. Protektorát byl jen přechodné stadium do celkově poněmčeného území, co by součástí Velkoněmecké říše. Obyvatelstvo mělo být využito jako dělnictvo v německé mašinerii. Represe prvního roku okupace pak vyvrcholily uzavřením VŠ a popravou studentských předáků.

Pod hákovým křížem

 Díky strategickému významu Plzně zde byla umístěna mohutná vojenská posádka. Vojáci však nebyli jediní, kdo byl v Plzni umístěn. Krom nich zde byli i oddíly SA, SS, SD a Gestapa. V Husově ulici pak vzniklo i stranické sídlo NSDAP. Nacisté v Plzni rozjeli velkou propagandistickou akci, kde lid „krmili“ polévkou. Chtěli tak ukázat světu, jak se zde žije špatně. Celé snažení se však minulo účinkem. Postupně zakázali poslouchání cizího rozhlasu. Do čela Plzně byl ustanoven sudeťák Karel Wild. Stejně jako v celém protektorátu, tak i na Plzeňsku působí mnoho odbojových organizací např. ON, ÚVOD a Druhá lehká divise. Z partyzánských ETA – Jestřáb[1] a „Kolo na Střele“[2] a partyzánský oddíl na Podbrdsku.

Tragedie Židů

28. července 1939 vstupují v platnost norimberské zákony a židovským občanům je postupně znepříjemňován život i v Plzni. Židé byli postiženi mnoha zákazy, jako zákaz navštěvování veřejných lázní, biografů, parků, sezení na lavičkách a mnoho dalšího. Postupně jim byla zakázána živnostenská činnost a jejich majetek byl svěřen árijcům. Netrvalo dlouho a dostali i ponižující Davidovi hvězdy na oblečení. V lednu 1942 pak byli třemi transporty posláni všichni židé to koncentračních táborů. Z 3200 se jich do Plzně vrátilo jen 116.

Teror, bič a cukr

 Již tak těžká situace, občanů protektorátu se zkomplikovala ještě více 28. září 1941 příchodem SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha do úřadu říšského protektora, který hned po svém nástupu vyhlásil stanné právo. Během prvních deseti dní bylo pozatýkáno no 5 000 Čechů převážně z odbojových organizací. Denně pak byly noviny plné oznámení o popravách. Tento despotický režim měla vyvážit politika cukru, kdy nacisté chtěli aby si zde dělníci žili nad poměry a důsledně pro ně pracovali. Dělníci dostali nadprůměrné mzdy, příspěvky na oblečení a mnoho dalších vymožeností. Populární byli různé závody, fotbalové turnaje a večírky.  Po atentátu na Heydricha se plně rozvinula protičeská agresa německých složek. Nacisté znovu vyhlašují stanné právo a Němci zatýkají, kde se dá. Během pár dní bylo popraveno na tisíc osob a dalších 650 bylo zabito při zatýkání. V Plzni se popravovalo na střelnici v Lobzích a v lomu za Vejprnicema.

Průmysl v Plzni

Plzeň bylo v rámci protektorátu jedno z nejdůležitějších měst. Toto privilegium mu bylo dáno strojní firmou Škoda, která produkovala po českých předválečných a následně německých válečných investicích 70% bilančních úhrnů strojních firem na území protektorátu. Škodovka se tak začlenila vedle firem Krupp a Rheinmetall k největším v Říši. 72% výroby tvořil válečný materiál a jen 28% byli klasické státní zakázky. Tyto okolnosti sebou však vedli neblahý výhled do let 1942 – 1945 kdy se Plzeň stala terčem spojeneckých náletů.

Spojenecké nálety

Po bitvě o Anglii se spojenci rozhodli, že Německu dají to, co si zaslouží a začali masivní bombardování cílů na nepřátelském území. Vzhledem k velkým ztrátám se Britové stahují z denního bombardování na noční. S příchodem 8. letecké armády USAAF se situace mění a Američané na sebe berou řeholi denních náletů. Se zvýšeným doletem bombardérům se zvýšil i počet cílů hluboko v nepřátelském území. Výjimku netvořil ani protektorát. Od roku 1942 do roku 1945 byla Plzeň bombardována dvanáctkrát a stává se tak nejvíce bombardovaným městem protektorátu.

1942 – 1943

V roce 1942 proběhly dva nálety na Škodovku. Ani jeden z nich však nebyl úspěšný. Úspěšnější bylo až britské bombardování v roce 1943. Při prvním z dubna byly chybou bombardovány Dobřany, nebylo to však až tak špatné vzhledem k tomu, že v Dobřanech byla zničena budova kasáren s 60 muži wehrmachtu. Druhý nálet v květnu už byl proveden dobře a Škodovka utrpěla značné škody.

1944             

22. února proběhl první nálet na Plzeň pro rok 1944. Útok byl proveden neplánovaně jako náhradní cíl několika B – 24, které neshodily náklad na primární cíl. Další nálet byl proveden až 16. října, kdy bombardéry B -17 provedly nálet na Škodovku a poničili tak značně nově dostavenou lokomotivku a další výrobny.  Do konce roku proběhly ještě dva nálety, z nichž druhý byl velmi podařený. Poškodil 53 objektů Škodovky (Dělovku, znova lokomotivka, soustružna střel atd.) a ochromili celou škodováckou infrastrukturu. Zbytek už tak radostný nebyl. Bomby zasáhly mnoho civilních budov kolem hlavního cíle, kterým bylo nádraží. Nádraží samotné však zůstalo nedotčené.

1945

S blížící se frontou přibývalo i náletů. První nálet roku 1945 provedla 8. letecká armáda USAAF 14. února, kdy zničila skladiště dřeva na nádraží a lehce poničila Roudnou. Nejhorší bombardování Plzně do té doby však mělo ještě přijít, v noci z 16. na 17. dubna Britové podnikli nálet, při kterém shodili 891 tun bomb. Cílem bylo seřaďovací nádraží, které bylo tak zničeno, že do konce války neobnovilo svůj provoz.  Bilance náletu byla hrozivá, nálet si vyžádal 1000 mrtvých Čechů. Aby tomu nebylo málo, tak hned druhého dne podnikli nálet Američané. Jejich cíl byl jasný ETD v Doudlevcích a další seřaďovací nádraží v Koterově. Vlivem silné dělostřelecké palby však cíl minuly a náklad shodily na Slovany a Petrohrad.

25. duben 1945

Blíží se konec války a Škodovka je poslední zbrojovka nacistické říše, která bez problémů funguje. Proto je na žádost 1. armády proveden poslední nálet 8. letecké armády v Evropě. Spojenci však pojali celou akci trochu netradičně a v zájmu ochrany obyvatelstva o bombardování předem informovali. To způsobilo, že se Luftwaffe na bombardéry plně připravila. Američané svrhli na škodovku 526 tun bomb a Borské letiště 189 tun bomb. 70% Škodovky bylo zničeno a ani jedna budova nebyla bez následků. Silná dělostřelecká palba byla osudná pro 11 létajících pevností. V samotné Plzni bylo náletem zničeno 339 domů a zemřelo 67 osob. Po náletu bylo město zcela paralyzováno.

 

            Fotografický celek je tvořen 250 unikátními fotografiemi, které až na malé výjimky[3] nebyli nikde publikovány. Fotografie jsou členěny tak aby dokreslovaly psanou část, a jsou tedy seřazeny v následujícím pořadí. Příjezd německé armády, Protektorát Čechy a Morava, Škodovy závody – zbrojovka velkoněmecké říše, Největší nacistické přehlídky a oslavy, Němci v Plzni, Zbraně pro Wehrmacht, Tragédie Židů, Heydrichiáda, Český dělník, Nejtěžší spojenecké nálety na Plzeň a konečná kapitola je o povstání 5. května 1945.

            Kniha je určena celé škále lidí, své si tady najde jak odborná, tak i laická veřejnost. Užitečná je předně pro stavebně historický průzkum (SHP), kde si badatel může prohlédnout řadu staveb v rozmezí let 1939 až 1945. Dalším důležitým prvkem je nespočet fotografií uniforem wehrmachtu, SS, SA a uniforem NSDAP, které jsou z hlediska archeologického a historického bádání velmi podhodnoceny. Patrně nejzajímavější fotkou uniformy, je fotografie z povstání 5. května 1945, kde je vyfocen francouzský legionář 21. čs. stř. pluku, který je vyzbrojen puškou Mauser K98k u pasu má zavěšený ruský dělostřelecký tesák vz. 1908. Jedná se tedy s určitou pravděpodobností o legionáře pocházejícího z Husákova transportu, který vyjel z Archangelsku do Francie v roce 1918. Na velké části fotografií jsou vyobrazeni doboví civilisté, své si tedy v knize najdou i milovníci mody 30. a 40. let. Neméně významnou rolí jsou fotografie Škodových závodů. Právě Škodovka se dnes dostává do popředí zájmu mnoha badatelů.  

Kniha je psána velmi čtivou formou a každý jí porozumí. To jak v ní jsou vylíčené hrůzy nacistického režimu, se v populárním stylu knih jen málokdy objeví. Zvlášť dnes kdy, se na pultech objevují „jen“ knihy o nacistickém vojsku a v českém pohraničí jsou stavěny pomníky nacistům. Myslím, že by neměla chybět v knihovně každého občana Plzně.          

 

Zdroje

Primární:

ROUČKA, Zdeněk. Plzeň pod hákovým křížem: fotografie 1939 – 1945. Plzeň: Zr&T, 2001. ISBN 80-238-6599-4

sekundární :

FOUD, Karel, KRÁTKÝ, Vladislav, VLADAŘ Jan. Poslední akce : Operace amerického a britského letectva nad územím Čech v dubnu a květnu 1945. Plzeň: Nava, 1997. 179 s. ISBN 80-85254-98-0

ROUČKA, Zdeněk. Američané a západní Čechy 1945. Plzeň: Zr&T, 1999. ISBN: 80-238-5081-4



[1] Členem též Václav Kuttan, syn srbského legionáře a zakladatel ČsOL jednoty Plzeň v 90. letech.

[2]  2. světová válka v Nebřezinech - opis z kroniky, 28.12.2011, on-line z http://nebreziny.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=56.

[3] Některé fotografie jsou již použity v knihách Poslední akce a Američané a západní Čechy.  


 
br. Jaroslav Karas

 

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka