Vyhledávání



V předvečer 100. výročí popravy italského legionáře Františka Turpiše se zástupci jednot z někdejší Mladoboleslavské župy "Štorcha, Turpiše a Hojsáka" zúčastnili v Chrastavě slavnostního znovuodhalení pamětní desky místnímu rodáku, který 19. června 1918 zahynul strašlivou smrtí v malém italském městečku San Stino di Livenza. 

František Turpiš se narodil 7. ledna 1898 v Dolní Chrastavě jako první z celkem deseti potomků českého textilního dělníka Karla Turpiše. Již od mládí navštěvoval zdejší Dělnickou tělovýchovnou jednotu, kde se mimo jiné učil svému mateřskému jazyku, neboť v té době nebylo v Chrastavě jediné české školy. Po vychození německé obecné a měšťanské školy se vyučil přadlákem a začal pracovat po boku svého otce v místní textilní továrně. Na počátku první světové války odešel za prací do Brna, aby rodině ulehčil a odtud se v roce 1916 přesunul do Lipska, kde působil jako příručí zasílatelské firmy. V tomtéž roce ho ve stejném městě zastihl povolávací rozkaz do rakousko-uherské armády. Nejprve byl odeslán do Jičína, odkud dále putoval k Šoproni, v níž se připojil k 28. pěšímu pluku. S touto jednotkou byl nasazen na italskou frontu, na které bojoval do října 1917, kdy upadl do zajetí. Krátce poté si však podal přihlášku do vznikajících československých legií v Itálii a v květnu 1918 byl přijat k 1. praporu 33. střeleckého pluku. S novými spolubojovníky prodělal zhruba měsíční výcvik a přesunul se na frontu. Bohužel, již v první den zahájení rakousko-uherské ofenzivy byl zajat a odvlečen do městečka San Stino di Livenza, ve kterém ho polní soud za velezradu odsoudil k trestu smrti. Poprava byla vykonána 19. června, při níž byl oběšen nejenom František Turpiš, ale i další italský legionář Alois Herzig z Plzně. Smrt mladého Turpiše byla obzvláště tragická, protože pro svou výšku a nízko položenou oprátku ho nebylo možné rychle popravit. Kati proto Turpiše chytili za nohy a přitlačováním k zemi ho pomalu uškrtili. Na popraviště se o několik dní později dostal jiný český vojín – František Kupka, který se v poválečné době podělil o svou vzpomínku:

"Přicházíme na okraj města, kde je rozcestí silnic a tam vidíme to hrozné a potupné, na co účastník nikdy nezapomene. Dvě šibenice vedle sebe. Kdo tam byl oběšen? Ptám se četaře Hudce. Pod šibenicemi čerstvé hroby, na šibenici visí už jen tabulky s nápisy ve čtyřech řečech 'Čechoslovák, velezrádce' – poslední nápis český. 'Zde tedy viseli dva naši lidé', myslíme si – legionáři. Krev nám v těle stydne. Hrozný moment. Tito bratři na tomto rozcestí viseli na rozkaz velitelství několik dní, prý na postrach všem kolemjdoucím, a když už zapáchali, byli Maďary odříznuti do hrobů, které si sami dříve vykopali. Na první pověsili bratra Herziga z Plzně, na druhou bratra Turpiše."

O vykonání exekuce zpravila rodinu Františka Turpiše četnická patrola až o dva měsíce později. Matka následkem šoku utrpěla infarkt a záhy zemřela. Zdrcený Karel Turpiš byl posléze vystaven slovní šikaně svých německých kolegů v práci. Teprve o další dva měsíce později vzniklo Československo.

Nový stát na popravené legionáře nezapomněl, a proto již ve dvacátých letech byly do vlasti převezeny i ostatky Františka Turpiše, které nyní spočívají na Olšanských hřbitovech. Na jeho počest pak v roce 1928 uspořádala liberecká jednota Obce legionářské společně s místní Dělnickou tělovýchovnou jednotou velkou menšinovou akci, při níž byla na někdejší budově českých menšinových škol odhalena bronzová pamětní deska dle návrhu akademického malíře Josefa Durycha, naproti ní nechali Chrastavští zhotovit ozdobnou schránu, do které uložili broušený pohár s prstí z Doss Alta. O ztvárnění poháru se postaral profesor Otakar Žák ze železnobrodské sklářské školy. Této velké události se účastnilo na pět tisíc návštěvníků, přičemž legionářů zde bylo na dvě stě a po jednom tisíci Sokolové i členové Dělnické tělovýchovné jednoty. O dva roky později darovali liberečtí legionáři na nový prapor místní DTJ pamětní stuhu s nápisem: Hrdinství Tvoje tu posiluj!

Po záboru pohraničí na podzim 1938 deska neznámo kam zmizela, nicméně ještě během druhé světové války se jí podařilo někdejšímu chrastavskému řídícímu učiteli Bohumilu Honsovi najít a uchovat až do osvobození. Díky jeho iniciativně deska přežila a mohla tak být 28. října 1946 znovu slavnostně odhalena, tentokráte však na dnešním náměstí 1. máje, na budově chrastavské základní školy.

Díky skvělému přístupu současného vedení města a iniciativě Pěší roty aktivních záloh Čestmíra Šikoly jsme si tak letos mohli nejenom připomenout památku Františka Turpiše, ale díky bratřím z Mladé Boleslavi znovu darovat za Československou obec legionářskou zeminu z vrcholku Doss Alto, která je umístěna rovněž v budově základní školy. Velmi milým překvapením pak byla přítomnost dochovaného praporu DTJ, který nese Turpišovo jméno a dodnes je jeho součástí i pamětní stuha naší meziválečné jednoty.

text a foto: br. Jan Hnělička

Chrastavská při...
Chrastavská připomínka Františka Turpiše
Chrastavská při...
Chrastavská připomínka Františka Turpiše
 

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka