Vyhledávání



Ve věku nedožitých 92 let nás ve čtvrtek 7. března 2019 navždy opustil válečný veterán br. Petr Beck. Bruntálský rodák, bojovník proti nacismu, čestný občan města Bruntálu a nositel Řádu Tomáše Garrigua Masaryka. Skromný člověk. 

Petr Beck se narodil v Bruntále v roce 1927. Maminka Alžběta pocházela ze židovské podnikatelské rodiny z Horního Benešova, tatínek Artur Beck vystudoval medicínu ve Vídni a otevřel si ordinaci v Horním Benešově a poté v Bruntále. Petr a jeho bratr Pavel navštěvovali v Bruntále německou školu. V rodině se mluvilo i česky, s maminkou hlavně německy.

Po mnichovské dohodě se Bruntál stal součástí německé říše a Beckovi se rozhodli Bruntál opustit. Rodina se přestěhovala do lázeňského města – do Rožnova pod Radhoštěm, kde žil bratr Artura Becka. Zde Petr začal chodit do české měšťanské školy. Po vzniku protektorátu Beckovi v Rožnově zůstat nemohli, neboť v roce 1940 přišel zákaz pobytu Židů v lázeňském městě. Beckovi se přestěhovali do Prostějova. Zde se Petr začal učit elektrikářskému řemeslu. Dne 8. července 1942 byla celá rodina odvezena do Terezína. Petr Beck, elektrikářský učeň, byl zařazen na práci do terezínské elektrárny. Její pracovníci nebyli zařazováni do transportů na východ. Petr by byl asi mohl zůstat v Terezíně do konce války, ale přišel poslední transport, který byl vypraven 28. října 1944 do Osvětimi. Do něho byli zařazeni Petrovi rodiče i bratr Pavel. Petr Beck se rozhodl sdílet osud rodiny a dobrovolně se do transportu přihlásil. Když vystupovali v Osvětimi z vlaku, viděl Petr bratra a maminku naposledy. Na rampě poslal Mengele jeho a tatínka napravo, maminku a 13letého bratra vlevo. Tatínek Artur pracoval v lágru jako krejčí a Petr se jako vyučený elektrikář dostal do Elektrokommanda. To mělo zvláštní postavení, esesáci elektrikáře potřebovali.

V lednu roku 1945 byl Petr Beck a jeho otec zařazeni do pochodu smrti. Kdo nemohl dál, toho dozorci zastřelili a nechali ležet. Petr Beck si k jednomu z těchto mrtvých lehl na zem a esesáci nepřišli na to, že žije. Až celý pochod přešel, utekl. Druhý den se dostal k Rudé armádě. Rusové se ho ujali a skončil na 14 dní ve vojenské nemocnici. Poté projevil zájem vstoupit do Československé armády, ale to nebylo možné, a proto vstoupil do Rudé armády. Z ní byl propuštěn v srpnu 1945, když Rusové opouštěli Katovice a vraceli se domů. V Katovicích se opět shledal se svým otcem, který přežil pochod smrti a po válce působil jako lékař v Červeném kříži.

Po návratu do Československa se Artur Beck usadil v Horním Benešově a Petr Beck jezdil jako šofér u pražské obchodní společnosti, která obchodovala s uhlím mezi Prahou a Varšavou. V roce 1945 se oba přestěhovali zpět do Bruntálu. Jeho tatínek pracoval jako praktický lékař do věku 76 let. Petr Beck začal pracovat v obchodě, stal se vedoucím velkoprodejny, kde setrval až do důchodu.

Se svými válečnými zážitky se dlouho Petr nesvěřoval, nemluvil o nich ani se svými dcerami. Změnu v postoji přinesla až sametová revoluce. V 90. letech 20. století se začalo o holocaustu více mluvit a Petr Beck začal pociťovat prolomení společenské bariéry. Sám začal o svých osudech hovořit i na besedách se žáky a studenty.

Petr Beck byl členem Jednoty ČsOL v Bruntále, stal se čestným občanem města Bruntálu a dne 28. října 2017 mu prezident republiky propůjčil řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv.

Čest jeho památce!

 

text: br. Antonín Zgažar

 

Petr Beck přebírá Řád TGM od prezidenta

Válečný veterán a člen brutnálské jednoty ČsOL Petr Beck přebírá Řád T. G. Masaryka od prezidenta Miloše Zemana. 

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka