Vyhledávání



V čase, kdy jsme si připomínali 75. výročí osvobození a konce druhé světové války v Evropě nás navždy opustil jeden z těch, kteří se o nabytí svobody aktivně zasloužili. Podplukovník v. v. Jaroslav Maršák, účastník plzeňského povstání proti německým okupantům a dlouholetý člen plzeňské jednoty Československé obce legionářské, zemřel ve čtvrtek 7. května 2020. 

Bratr Jaroslav Maršák se narodil 13. dubna 1924 v Suchém Vrbném u Českých Budějovic (dnes se jedná o součást města). Za války byl již od roku 1943 povolán na nucené práce do Německa, kde však dle svých slov sabotoval výrobu německého válečného průmyslu. Nejprve v továrně na kuličková ložiska ve Schweinfurtu v Bavorsku, od února 1944 byl internován v kárném zařízení ve městě Nordhausen v Durynsku, u kterého se nacházel nechvalně známý podzemní tovární komplex Dora. V polovině ledna 1945 se mu podařilo uprchnout a dostat se až k rodině v Plzni. Zde se pak ukrýval až do vypuknutí povstání 5. května 1945.

Do povstání se okamžitě zapojil, neboť byl členem odbojové skupiny mladých, často ještě nedospělých mužů při Dělnické tělovýchovné jednotě (DTJ) v plzeňské čtvrti Doudlevce. Oddíly DTJ měly za okupace, podobně jako Sokol, zakázanou činnost, nicméně oddíl DTJ Plzeň VI (Doudlevce) přežíval ilegálně a připravoval se na ozbrojené povstání. Přitom byl napojen na Revoluční národní výbor, který se postavil do čela povstání v Plzni. V řadách oddílu se Jaroslav Maršák podílel na obsazení školní budovy na Doudlevecké ulici, kde se nacházela kasárna a sklad německé Ochranné policie, a hlavně pak v roli tlumočníka vyjednal klid zbraní a setrvání německé posádky v prostorách kasáren bývalého Pěšího pluku 18 na Štefánikově náměstí (dnes budova Krajského vojenského velitelství) naproti dnešnímu hokejovému stadionu. Mladickou nerozvážností se pak připletl také k situaci na Karlovarské třídě, u budovy dnešní Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Jemu, ozbrojenému pouze jediným ručním granátem, který by v případě potřeby ani nedovedl použít, se mu vzdala celá menší jednotka německých vojáků. Jak sám po mnoha letech vzpomínal - měl tehdy obrovské štěstí a ve svém nadšení nedovedl střízlivě odhadnout obrovské nebezpečí, kterému se 5. května 1945 vystavoval.

Po válce nastoupil do československé armády. Nakonec byl povýšen až do hodnosti podplukovníka ve výslužbě. Stal se také předsedou plzeňské organizace Českého svazu bojovníků za svobodu a členem výboru plzeňské jednoty Československé obce legionářské. Dokumentoval příběhy dalších účastníků plzeňského odboje a povstání. Nejen za své osobní nasazení během povstání, ale i za udržování a předávání vzpomínky na protinacistický odboj byl několikrát vyznamenán.

S osobou bratra Jaroslava Maršáka odešel pravděpodobně poslední známý účastník protiněmeckého povstání v Plzni z května 1945. Sám nelibě snášel, že se během tradičních květnových oslav osvobození města Plzně na povstání, které příjezdu americké armády předcházelo, zapomíná. Alespoň malou náplastí je činnost plzeňské jednoty Československé obce legionářské, která se snaží na tuto neprávem opomíjenou minulost Plzně poukázat a přiblížit ji současné veřejnosti. V tom navazuje na práci br. Maršáka a po jeho odchodu je třeba úsilí ještě zesílit. Čest jeho památce.

 

marsak03

Příslušníci odbojové skupiny DTJ VI Doudlevce s americkým vojákem.
Zleva Maršák, Zisler, neznámý Američan a Holub.

marsak05

Jaroslav Maršák na výstavě o plzeňském odboji v mázhausu plzeňské radnice v roce 2009. 

 

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka