Vyhledávání



Jednota Československé obce legionářské Hradec Králové od roku 2018, kdy iniciovala vznik informačního panelu rozvíjejícího sdělení pamětní desky na místě skonu vojína Daniela Bally, usilovala o uvedení jeho hrobu na vojenském hřbitově v Josefově do důstojného stavu. Zároveň díky přátelům z řad klubů vojenské historie tematicky se zabývajících československou brannou mocí, četnictvem, finanční stráží a Stráží obrany státu ožila myšlenka každoročně připomínat události podzimu 1938 v regionu východních Čech, konkrétně Broumovského výběžku a Orlických hor, formou pietní jízdy. Od roku 2018 tak jednota Hradec Králové organizuje pietní jízdu, kdy její členové a kolegové navštěvují v historických stejnokrojích československých ozbrojených sborů místa, kde byly svedeny boje v září a říjnu 1938 a kde odpočívají naši padlí. 

Třetí ročník pietní jízdy začal v Božanově u roku 2018 odhalené pamětní desky, upomínající na obranu celního úřadu 23. září 1938 v ranních hodinách, kdy byli v boji s 50 příslušníky Sudetendeutsche Freikorps raněni strážmistři četnictva Ježek a Pražák. Následovala zastávka u kostela sv. Markéty v Šonově, kde se družstvu SOS podařilo odrazit útok 60 teroristů a 3 z nich usmrtit. Na protiútoku, který povstalce vytlačil zpět za státní hranici do Německa, se podílel asistenční oddíl armády z Teplic nad Metují. Pokračovali jsme do Hodkovic ke kapli sv. Jana Křtitele, kde padl vojín Daniel Balla a následně na legionářský hřbitov do Hronova, kde jsme uctili význačného rodáka, Ing. Jindřicha Freiwalda. Pietním aktem za něj jsme si připomněli oběti Čechoslováků přinesené v posledním roce 2. světové válce na území ČSR a připomněli jsme si tak 75. výročí vítězství ve 2. světové válce, jehož oslavy byly narušeny pandemií koronaviru. Předposledním pietním aktem prvního dne jízdy, neděle 27. září, byl hřbitov ve Velkém Poříčí, kde spočinul desátník četnictva Stanislav Roubal, padlý v Habartově coby příslušník četnického pohotovostního oddílu Falknov nad Ohří. Zde nás velmi potěšila účast příbuzných z rodiny Roubalových. Zamýšleným vyvrcholením akce bylo slavnostní odhalení hrobu vojína Bally na vojenském hřbitově v Josefově. Bohužel pandemie zhatila účast hejtmana Královéhradeckého kraje, Mgr. Jiřího Štěpána, PhD., České televize i řady pozvaných účastníků a tak proběhla podstatně komorněji, než jsme plánovali. Velmi nás ale povzbudila účast místopředsedy Československé obce legionářské br. Tomáše Pilvouska a br. Jiřího Kratochvíla z jednoty Mladá Boleslav. Obnovení hrobu spočívalo v kultivaci zeleně, výroby a úpravy dřevěného kříže, výroby a osazení tabulky s informací o voj. Ballovi a úpravy okolí hrobu včetně označení hrobového místa č. 170.

V pondělí 28. září jsme pokračovali do Orlických hor, kde jsme navštívili oddělení finanční stráže v dnešní turistické chatě Luna nedaleko Orlického Záhoří. Zde jsme vzpomněli na velitele nedaleké chaty pro osádky lehkých opevnění číslo X, štábního kapitána Miloše Morávka, který obdržel pochvalu velitele hraničářského pluku 19 za své chování a jednání v průběhu dramatických událostí podzimu 1938, účastníka Pražského povstání, kdy se vyznamenal v bojích na Karlově náměstí a oběti komunistického režimu, jelikož škpt. pěch. Morávek byl popraven ve vykonstruovaném procesu roku 1951. Pokračovali jsme k celnici v někdejším Kunštátě v Čechách, dnešním Orlickém Záhoří, kde jsme vzpomněli bojů 20.-22. září 1938, kdy byl při přepadu Freikorpsu raněn dozorce finanční stráže František Bílek a zastavili se u oddělení finanční stráže v Nové Vsi, kde byl 21. září při útoku Freikorpsu krytého palbou těžkého kulometu z Německa těžce raněn dozorce finanční stráže František Rázek. František Rázek utrpěl mnohočetná zranění střepinami ručního granátu, které vedly ke ztrátě levého oka. Naše cesta pokračovala do Vrchní Orlice, kde jsme uctili památku zde 27. září 1938 smrtelně postřeleného dozorce finanční stráže Josefa Navrátila a skončila v Bartošovicích na místě Freikorpsem vypálené celnice. V Božanově, Hodkovicích, Hronově, Velkém Poříčí, Josefově a Vrchní Orlici jsme položili květinové dary. V Hronově, Velkém Poříčí, Josefově a Horní Orlici zazněla k uctění památky našich padlých čestná salva. Velice děkujeme všem, kteří se účastnili a pomohli pietní jízdu organizovat, zejména bratřím a přátelům podepsaným pod obnovou hrobu vojína Bally. Plánujeme již trasu na příští rok a věříme, že i čtvrtý ročník bude úspěšný.

 

Ing. Jindřich Freiwald

Narozen 6. června 1890 v Hronově, absolvoval vyšší stavitelskou školu a vystudoval Akademii výtvarných umění - obor architektura. První světovou válku strávil v Jičíně coby zástupce velitele výstrojního skladu. Do československé armády vstoupil 14. května 1919, do zálohy odešel 1. května 1922. Byl povýšen na kapitána v záloze 28. října 1927, jeho kmenovým útvarem byl pěší pluk 42 s posádkou v Terezíně. V letech 1924-1939 vytvořil řadu význačných staveb, např. kino Aero na pražském Žižkově, Jiráskovo divadlo v Hronově, Husův sbor československé církve husitské v Novém Městě nad Metují, Hospodářskou záložnu v Polici nad Metují, divadlo Karla Pippicha v Chrudimi, hotel Paříž v Hradci Králové, Administrativní, obytný dům První vzájemné záložny v Hradci Králové nebo Českou kolonii v Chustu. V Pražském povstání byl Jindřich Freiwald zařazen coby velitel regionálního povstaleckého velitelství 54. policejního revíru Braník, spadajícího pod velitelství Praha-východ. Zdejší oblast čelila nástupu posil nacistů z benešovského cvičiště Waffen-SS, odkud táhlo od 5. května 1945 na Prahu 8 000 nacistů. Výsledkem byly tvrdé boje v Michli, Nuslích, Krči, Braníku, Hodkovičkách a Podolí, při kterých padlo na 600 povstalců. Jedna ze dvou bojových skupin SS se stala Jindřichu Freiwaldovi osudnou. Šlo o dva zesílené granátnické pluky, oddíl stíhačů tanků, cyklistický průzkumný oddíl a několik baterií dělostřelectva pod velením SS-Standartenführera Wolfganga Jörchela. Předvoj Jörchelovy skupiny v síle 4 obrněných transportérů, 2 rot pěchoty a baterie minometů pronikl k dnešní Thomayerově nemocnici v Krči a zde se zastavil. Kapitán v záloze Jindřich Freiwald se pokusil ve stejnokroji československé armády, který ukrýval po dobu okupace, spolu s majorem Karlem Rodem pod bílou vlajkou vyjednat příměří se skupinou asi 300 příslušníků Waffen-SS ukrývajících se u Krčského lesa. Oba parlamentáři byli nacisty zastřeleni, majoru Rodovi byla následně hlava přejeta pásovou bojovou technikou.

 

Vojín Daniel Balla

Narodil se 28. září 1915 v Zápsoni, okres Berehovo. Rusín, evangelík, rolník. Zařazen u 3. roty pěšího pluku 22 "Argonnského". Vojín Balla nesl 22. září 1938 stravu z chaty pro osádky lehkých opevnění do objektu lehkého opevnění starého typu č. 108 na stráni nad kaplí sv. Jana Křitele, když byl s kolegou zajat. Tam byli již vězněni němečtí sociální demokraté, kteří byli odvlečeni z domovů pod pohrůžkou zastřelení svých rodin. Dcera jednoho z nich, Hildegarda Görtnerová, však teroristům utekla a zalarmovala posádku vojenské chaty č. XXIII. Ta šla zajatým na pomoc. Když překročila nedalekou železniční trať, zahájila na vzbouřence palbu z pušek a lehkého kulometu. V nastalé přestřelce se vojín Balla pokusil uprchnout a byl z budovy blízké školy střelen do krční tepny a na místě vykrvácel. Vojáci zajistili na místě přestřelky tři povstalce, které chtěli v rámci vyhlášeného stanného práva popravit. Exekuci zabránil projíždějící doktor Sušický z policejní expozitury v Polici nad Metují. Teroristé byli převezeni k soudu do Hradce Králové, avšak po mnichovských událostech byli stejně jako jiní vrazi příslušníků československých ozbrojených sborů propuštěni.

 

Desátník četnictva Stanislav Roubal

Narodil se 30. dubna 1915 ve Velkém Poříčí, kde žila jeho rodina. České národnosti, bez vyznání. Vychodil obecnou školu a tři třídy měšťanky, poslední ročník absolvoval v němčině. Byl členem DTJ. Pracoval jako číšník. 1. října 1934 nastoupil vojenskou službu u pěšího pluku 4 "Prokopa Velikého" v Hradci Králové. 1. září 1936 byl jmenován desátníkem, absolvoval poddůstojnickou školu a kurz pozorovatelů a střelců kulometů proti letadlům. 1. října 1936 odešel do zálohy, přičemž byl hodnocen jako veselý, dobrosrdečný, bodrý a schopný instruktor s dobrým povelem. Našel zaměstnání na opevňovacích pracích na Náchodsku, ale 1. července 1938 byl spolu s bratrem přijat jako četník na zkoušku k Zemskému četnickému velitelství Praha. Četnickou školu navštěvoval ve Falknově nad Ohří, dnešním Sokolově, kde byl zařazen do ČPO. Jako jeho příslušník padl 13. září 1938 v Habartově, když byl součástí posil jedoucích na pomoc obléhaným kolegům v četnické stanici Habartov. Jeho pohřbu ve Velkém Poříčí se 18. září 1938 účastnily tisíce lidí včetně rodičů, snoubenky Jarmily, členů DTJ, představitelů obce, okresního hejtmana a podplukovníka četnictva Alfonse Ševčíka. Nad smutečním průvodem zakroužil letoun ČLH z Hradce Králové. 20. září byl zpopelněn v pardubickém krematoriu a urna uložena zde na hřbitově.

 

Dozorce finanční stráže Josef Navrátil

Narodil se 19. února 1908 v Sudkově v okrese Zábřeh. Zařazen na oddělení Finanční stráže Bartošovice, roku 1937 sloužil na oddělení v Nové Vsi. Roku 1938 byla naživu jeho matka a bratr. 25. září 1938 byl na hlídce ve Vrchní Orlici spolu s vojenskou posilou SOS, když byl zezadu střelen. Projektil pronikl pažbou Navrátilovy karabiny, deformován prorazil plíci a zůstal pod lopatkou. Shodou okolností byl těžce raněný finančník hospitalizován na stejném nemocničním pokoji v Rychnově nad Kněžnou, kde se ze svých zranění z bojů s henleinovci léčili jeho kolegové z praporu SOS Rychnov nad Kněžnou - dozorci FS František Bílek a Jaroslav Rázek. Ironií osudu měl být druhý den, 26. září, uvolněn, jelikož se měl ženit. Josef Navrátil zemřel na následky svých zranění 2. října 1938, když jej poprvé v nemocnici navštívila jeho matka. Pohřeb se konal za velké účasti veřejnosti v Rychnově nad Kněžnou, avšak pohřben byl v rodné obci. Jedna z jeho posledních vět zněla: "Rád bych třeba zemřel, jen kdyby to národu prospělo." V letech okupace se k vraždě údajně přiznal a chlubil se jí Willi Pötter, bytem ve Vrchní Orlici.

 

text a foto: br. Jan Hrubecký 

Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
Pieta padlým - ...
Pieta padlým - vzpomínka na oběti roku 1938 v Broumovském výběžku a Orlických horách
 

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka