Vyhledávání



Práce terénního pracovníka s válečnými veterány není jen o návštěvách či o zajišťování jejich sociálních a zdravotních potřeb. Mezi jeho morální povinnost patří také důstojné rozloučení se zemřelým válečným veteránem. V případě, že s tím pozůstalí vysloví svůj souhlas, zajišťuje spolu s krajským vojenským velitelstvím pohřeb s vojenskými poctami.

Během ledna letošního roku zemřeli dva váleční veteráni, účastníci zahraničního vojenského odboje v Sovětském svazu. Začátkem ledna 2011 v Praze generálmajor v. v. Oldřich Kvapil a nyní, 27. 1. 2011 ve Vojkovicích u Brna, major ve výslužbě, volyňský Čech Václav Šorma. Dva kamarádi, dva Sokolováci.

Václav Šorma se narodil v srpnu 1917 v obci Malovaná u Dubna. Byl jedním z mnoha volyňských Čechů, kteří bojovali v naší vojenské jednotce v Sovětském svazu. Jeho bojová cesta však započala už v roce 1941 v Rudé armádě a teprve po výzvě československým občanům v SSSR k nástupu do vojenské jednotky byl prezentován pod kmenovým číslem 665/m již 16. dubna 1942 v Buzuluku. Prodělal výcvik v minometné rotě 1. československého polního praporu v Sovětském svazu, absolvoval známou „zimní“ pěší cestu do Charkova a v bitvě u Sokolova byl přidělen k 1. pěší rotě pod velením npor. Otakara Jaroše jako velitel minometného družstva. Prošel všemi bitvami čs. vojenských jednotek v SSSR od Kyjeva až na Slovensko, tentokrát jako důstojník 1. dělostřeleckého pluku. Po válce žil nejdříve na Žatecku, později spolu s dalšími Volyňáky se přestěhoval do Vojkovic u Brna, kde dožil krásných 93 let. Ten devadesátý čtvrtý byl naplněn těžkou nemocí a zdravotními potížemi.

Dne 4. 2. 2011 se koná ve 14.30 hod. v kostele sv. Vavřince ve Vojkovicích poslední rozloučení s Václavem Šormou a na místním hřbitově za vojenských poct a taktéž za účasti zástupců ČsOL, AČR a Jihomoravského kraje bude pohřben do rodinného hrobu.

V loňském roce se podařilo uskutečnit setkání posledních žijících příslušníků 1. československého polního praporu v SSSR – bojovníků od Sokolova. Tehdy se jich sešlo 11 z 21 žijících. Václav Šorma se ho pro zdravotní potíže a velkou vzdálenost již nezúčastnil. Navštívili jsme ho tehdy spolu s jeho spolubojovnicí plk. v. v. Marií Lastoveckou. Zavzpomínali na léta v Buzuluku a na frontě a ze vzpomínek vyvstávala jednotlivá jména lidí, která, my mladší, jsme měli možnost většinou číst v literatuře nebo ve vzpomínkách. Z těch tehdy doposud žijících to byl zvláště Oldřich Kvapil, blízký přítel Václava Šormy, který ho ve Vojkovicích po válce velmi často i s rodinou navštěvoval. Oba dva kamarádi však zemřeli ve stejný měsíc a ve stejném roce.

Vzpomínka proto patří jim oběma a také všem, kteří na frontách 2. světové války neváhali v boji za svobodu svého národa nabídnout to nejcennější – svůj život a zdraví. Sokolováků, těch prvních vojáků východní fronty, je tedy zase méně…

Text a foto: František Trávníček

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka