Vyhledávání



V sobotu 26. února se v Praze v hotelu Legie konala další pravidelná porada předsedů jednot ČsOL. Po jejím skončení jsme požádali o rozhovor místopředsedu ČsOL bratra MUDr. plk. Jindřicha Sittu.

Chvílemi se zdálo, že tato porada je hodně emotivní a nekonstruktivní, rozhádaná. Jak ji vnímáš jako ten, jenž přišel s myšlenkou uspořádat v roce 90. výročí vzniku ČsOL manifestační sněm, změnit řízení obce a její činnost tak, aby se co nejvíce přiblížila původním legionářským ideálům?

Když jsem se v září loňského roku začal zabývat myšlenkou, jak uspořádat sněm ČsOL v roce 2011 tak, aby se stal důstojnou a významnou událostí v životě obce, byl jsem veden hlavně tím, že se bude konat v roce 90. výročí založení ČsOL, ale také v období, kdy bude reálně zahájen projekt Legie 100. Především jsem ale byl veden snahou ochránit jméno ČsOL od skandálů a ostudy, což se nepovedlo v roce 2007, kdy jednání sněmu skončilo více než rok trvající válkou uvnitř obce se všemi negativními důsledky, které lze domyslet. Válka se neobešla bez medializace, bez slovního napadání, podvodů, trestních oznámení, vniknutí do prostor ČsOL, zcizení dokumentů… Na rok ochromila život obce a v jednu chvíli dokonce hrozilo, že rozkol přeroste v reálné zhroucení ČsOL.

Přemýšlel jsem, jak se tomu vyhnout. A zahájili jsme diskuse v úzkém kruhu ve vedení obce a rovněž jsme si položili otázku, zda by nebylo možné najít odpověď v základních myšlenkách a ideálech těch, kteří obec legionářskou zakládali, tedy u otců zakladatelů. Nutno říci, že jsme, podle našeho soudu, odpovědi našli. Postupně vznikala osnova záměru uspořádat manifestační – konsensuální sněm. Je to idea opřená o myšlenky bratrství, rovnosti a vrcholného demokratického principu, kdy i nejmenší jednota má stejná práva nejen při volbě, ale rovněž při rozhodování o strategických otázkách obce v duchu hesla otců zakladatelů: „Prospěch celku je víc než prospěch vlastní.“ Za důležitý okamžik v této souvislosti považuji ten, kdy bylo rozhodnuto, že odpovědnost za další osud obce bude vložena do rukou předsedů jednot.

Dnes jsem naprosto přesvědčen o tom, že to byla správná volba. V jejich rukách totiž byl její osud v době, kdy se ČsOL nedařilo. Jsou to „srdcaři“, kteří po desetiletích zákazu dokázali, že obec vstala z popela. Tak proč nevložit osud obce do jejich rukou v době, kdy se nám začíná dařit!? A jejich prostřednictvím do rukou všem členům ČsOL, kteří svůj názor dají najevo na členských schůzích (valných hromadách). Dnes to všechno vypadá jednoduše, ale nebylo to snadné rozhodování. I po čtyřech letech práce ve vedení obce jsem si nebyl jistý, jestli jsme ve svých názorech, ideových základech a přesvědčení došli tak daleko, že budeme schopni naplnit tuto vizi. Existovaly reálné obavy a názory, které před tímto pokusem varovaly. Tvrdily, že není možno najít konsensus u tak věkově, profesně a mnohdy i názorově rozdílné skupiny.

Dnešní poradu vnímám jako pracovní. Moc dobře si pamatuji jednání na různých úrovních volených orgánů ČsOL ještě v nedávné minulosti. Při srovnání s nimi bych dnešní jednání nazval poklidnou debatou v pánském klubu. Je dobře, že dnes umíme prezentovat své názory i přesto, že nejsou v konsensu, řekněme, se základní linií. Je dobře, že jsme schopni o nich diskutovat, a ne je bez rozmyšlení zatracovat. A především je dobře, že jsme se naučili respektovat, že existují uvnitř obce dokumenty, které takovéto diskuse řídí a dávají jim určité nepřekročitelné mantinely (jednací řády, zápisy, usnesení …). A je dobře, že se nebojíme zápisy z těchto jednání dát na naše webové stránky, a umožnit tak komukoliv transparentně se seznámit s názory uvnitř ČsOL.

Stručně tvůj odhad – bude pokračovat příprava manifestačního sněmu, který by se měl konat v červnu tohoto roku, jak se zatím předpokládá, nebo dojde k nějaké jiné variantě?

Od prvního jednání s předsedy jednot, a to, myslím, bylo někdy na přelomu října a listopadu loňského roku, jsem optimista. Už jsem zmínil, že vložit odpovědnost za manifestační – konsensuální sněm do jejich rukou považuji za velmi šťastné rozhodnutí. A s každým dalším jednáním je můj optimismus silnější a mé přesvědčení pevnější. Atmosféra jednání, snaha myšlence napomoci, pochopení prakticky od prvních slov, vždy vysoká účast, ale i ochota obětovat dobrovolně tolik sobot společné práci a následně další, dobrovolně strávený čas jejich a dalších členů obce při jednáních výborů jednot, reakce z jednot, a tím nemyslím jenom podpůrné, ale i kritické, to vše podporuje to, na co jsme vsadili.

Tedy na to, že už máme legii pod kůží, že už jsme infikováni myšlenkami zakladatelů obce a že jsme ochotni a schopni pro jméno obce i konsensuálních obětí. Když se k této vizi přidalo také předsednictvo republikového výboru ČsOL a na svém posledním jednání i celý republikový výbor ČsOL, bez jehož souhlasu by se myšlenku nepodařilo realizovat, tak si myslím, že jsem optimistou oprávněně.

Dnešní jednání předsedů jednot ČsOL bylo nejspíše posledním před sněmem. Nyní je vše v jejich rukách, jak dokážou na členských schůzích (valných hromadách) obhájit změny v řízení obce, změny ve volených orgánech, společnou kandidátku a rovněž změny stanov. Mnohdy to nebudou mít jednoduché – přeji jim odvahu, vytrvalost a sílu v úsilí obhájit tyto změny ve vztahu k členské základně. Pokud se jim to podaří, pak mandát volených orgánů bude nejsilnější od obnovení obce v roce 1991.

Co bys vzkázal členům ČsOL, kteří možná ani tyto všechny problémy spojené s přípravou sněmu nevnímají, ale vyznávají legionářské ideály a dělají spoustu práce pro to, aby byly zachovány nejen pro dnešek, ale i pro budoucnost?

ČsOL v posledních letech udělala ohromný skok kupředu. Myslím, že je dnes zcela zřejmé, že stojí v popředí veteránských organizací a že je jí věnována odpovídají pozornost ze strany představitelů politické scény, Ministerstva obrany ČR i široké veřejnosti. Obec legionářská je jedinou veteránskou organizací, která přijímá doslova stovky nových členů každý rok. Stala se rovněž jakýmsi stmelujícím prvkem mezi dalšími veteránskými organizacemi či občanskými sdruženími, a to nejen u nás. Jen v minulém roce jsme podepsali memoranda o vzájemné spolupráci například s tak významnými sdruženími, jako je Sokol a Slovenský svaz protifašistických bojovníků. Před podpisem je rovněž smlouva o spolupráci s Českým svazem bojovníků za svobodu a chystá se memorandum o spolupráci se Sdružením válečných veteránů. Vznikla jednota ČsOL na Rusi (v Jekatěrinburku), obnovila se činnost jednoty ČsOL na Slovensku a v Anglii.

Zůstaňme však doma. Nejenže se zastavil zánik jednot, ale daří se oživit zaniklé a současně vznikají nové (Kladno, Tachov, Jablonec). A takto bych mohl mluvit dál a dál – třeba o oblasti řízení, financování, o projektech, které realizujeme, o dotacích, účetnictví či třeba o rozsahu činnosti jednotlivých jednot. Toto vše nevzniklo samo od sebe, ale je to výsledek práce členů ČsOL napříč celou členskou základnou. Tam někde, na začátku, v roce 2007, je pak rozhodnutí, že finanční prostředky obce přestane utrácet jenom pražské centrum a že naopak tyto finanční prostředky půjdou do jednot na podporu jejich aktivit. A jako bys nalil katalyzátor do chemické reakce. Je až neuvěřitelné, co následovalo, jaká byla odezva. To neskutečné množství akcí a aktivit, které naše jednoty dokázaly zorganizovat mnohdy jen se symbolickou finanční podporou. Dnes již u mnoha akcí konáme jejich třetí ročník a z lokální akce je akce minimálně krajského významu.

Když jsme ve vedení uviděli, co naše jednoty dokážou zrealizovat z toho minima finančních prostředků, které bylo možno uvolnit z příjmů z pronájmu z hotelu, bylo logicky dalším krokem zvládnutí dotační politiky. To byla především práce ústředí, konkrétně několika jeho členů, kteří dotační problematiku nejprve nastudovali a pak úspěšně zrealizovali. Zprvu skromně a s obavami především z vyúčtování, ale posléze sebevědomě. A tak jsme v roce 2010 zahájili například tak významné projekty, jako je projekt Péče o válečné veterány a projekt Návrat veteránů do práce.

Takže pokud se mě ptáš, co chci vzkázat členům obce v duchu tvé otázky, tak bych jim chtěl nejprve poděkovat za to, že přispěli svým úsilím k tomu, že je dnes ČsOL tam, kde je. Chci jim vzkázat to, co jsem říkal i svým vojákům v zahraničních misích: „Jednotka, která spolu spí a jí, tak ta i slavně vítězí.“ Tedy převedeno do civilní mluvy: „Jednotná, silná, konsensuální a finančně stabilizovaná ČsOL opřená o myšlenky a ideály otců zakladatelů je cílem našeho společného snažení. Takto konsolidovaná ČsOL bude schopna zastávat významnou roli ve společenském životě našeho státu jak na lokální, tak i na centrální úrovni. A to tím spíše, že stojíme na prahu zahájení projektu Legie 100, tedy oslav 100. výročí založení legií, 100. výročí založení čs. státu a 100. výročí návratu posledního legionáře do vlasti.

Připravil: Ladislav Lenk, foto: autor

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka