Vyhledávání



V pondělí 7. března se u 44. lehkého motorizovaného praporu v Jindřichově Hradci uskutečnil slavnostní nástup útvaru u příležitosti 68. výročí bojů u Sokolova.

Zástupce Československé obce legionářské – Jednoty br. Stanislava Berana Jindřichův Hradec připomněl nastoupeným vojákům, vojákyním a občanským zaměstnancům a také přítomným členům Klubu výsadkových veteránů významnou událost v  novodobých vojenských dějinách našeho národa – první bojové vystoupení příslušníků 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR v bitvě u ukrajinské vesnice Sokolovo.
Ve svém vystoupení uvedl: „Před šedesáti osmi lety, 8. března 1943, se příslušníci 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR zapojili do boje proti fašistickému nepříteli na východní frontě. Zatímco jejich spolubojovníci na západě a v Africe již měli možnost bojovat s nenáviděným nepřítelem od roku 1940, na východě se situace vyvíjela komplikovaně. Po obsazení zbytku Čech, Moravy a Slezska vojsky nacistického Německa 15. března 1939, vytvoření samostatného Slovenského štátu a maďarské okupaci Podkarpatské Rusi, bývalého území Československé republiky, se řada občanů republiky, mezi nimi mnoho bývalých vojáků a důstojníků československé armády, rozhodla opustit vlast a v případě vypuknutí války bojovat proti nepříteli. Někteří se tzv. balkánskou cestou přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii dostali do Francie nebo na Střední východ, Podkarpatští Rusíni ilegálně přecházeli do Sovětského svazu, který se jim za jejich snahu bojovat proti fašismu odměnil uvězněním a deportací do gulagů. Další zvolili cestu do Polska, kde se začala formovat vojenská jednotka při československém konzulátu v Krakově. Polská vláda však ke snaze vytvořit jednotku složenou z Čechoslováků přistupovala chladně. Situace se změnila po napadení Polska Německem. Čs. jednotka se zúčastnila závěrečných bojů a po porážce Polska ustoupila na území obsazené Rudou armádou. Protože Sovětský svaz v té době nebyl ve válečném stavu s Německem, byla jednotka v SSSR internována. Část internovaných vojáků byla později, na žádost československé exilové vlády v Londýně, odeslána do Francie a zbylá část se po přepadení SSSR Německem v červnu 1941, kdy se zintenzívnila snaha o vytvoření čs. vojenské jednotky, která by po boku Rudé armády bojovala proti nacistům, přemístila do uralského Buzuluku, kde se začala vytvářet nová jednotka.
V polovině července roku 1942 již byl 1. čs. samostatný polní prapor zformován. Dne 28. srpna 1942 se jeho velitel podplukovník Ludvík Svoboda obrátil dopisem na Stalina a žádal o nasazení na frontu. Dne 30. ledna 1943 zahájil prapor v počtu 974 mužů a žen přesun na frontu a 1. března dorazil do ukrajinského města Charkova, které nedlouho před tím osvobodila Rudá armáda. Vzhledem k tomu, že německá armáda zahájila protiútok proti oslabeným a vyčerpaným vojskům Rudé armády, byl československému praporu vydán bojový úkol bránit 15 km široký úsek podél řeky Mže proti útoku Němců. Po přesunu do určeného prostoru a vybudování obrany prošel prapor 8. března bojovým křestem. V bitvě u vesnice Sokolovo, kterou bránila předsunutá rota praporu a na kterou zaútočil německý pluk zesílený tankovým praporem, byl mezi padlými toho dne i velitel roty nadporučík Otakar Jaroš, který byl za projevené hrdinství posmrtně povýšen na kapitána a jako prvnímu cizinci mu byl udělen titul Hrdina Sovětského svazu. Českoslovenští vojáci u Sokolova nepustili Němce za linii řeky Mže, zničili 19 německých tanků, 6 obrněných transportérů, 5 samohybných děl a přes 300 nepřátelských vojáků a splnili tak svůj úkol, což mělo ohlas jak v okupovaném protektorátu, tak i v ostatních zemích protifašistické koalice. V průběhu bojů, které trvaly až do 13. března, padlo 86 a zraněno bylo více než 100 československých vojáků.
Bitva u Sokolova, podobně jako boje našich legionářů za 1. světové války u Zborova, byla jen epizodou v průběhu bojů 2. světové války. Přesto se stala dalším symbolem ozbrojeného odporu občanů Československa proti nenáviděným německým okupantům a všichni její účastníci, kteří tehdy statečně vzdorovali nepřátelské přesile, si zaslouží naši trvalou úctu.“
Bylo to v pořadí již třetí vystoupení představitelů Jednoty ČsOL Jindřichův Hradec u tohoto útvaru. V minulém roce jsme takto připomenuli bitvu našich legií u Zborova a karpatsko-dukelskou operaci. V květnu letošního roku plánujeme připomenout provedení atentátu na Reinharda Heydricha.
Petr Pokovba, foto: Daniel Branda


Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka