Vyhledávání



Přesně 69 let dělilo 21. června 2011 účastníky tryzny za popravené československé důstojníky v Kounicových kolejích od událostí, jež se zde odehrály za tzv. heydrichiády.

Toho osudného dne byli postupně vyváděni na popraviště zatčení důstojníci československé armády, kteří nezapomenuli na slova své vojenské přísahy a bojovali proti okupaci v rámci Obrany národa. Byli vždy dva a proti nim 16 popravčích, aby se skutečně trefili – osm klečelo, osm stálo. Je ironií, že čs. důstojníci byli popravováni pod sgrafitem patrona českého národa sv. Václava. Mezi bloky pod sgrafitem byly totiž ke stěně umístěny pytle s pískem a dřevěné desky, na které byl odsouzenec uchycen tak, že spíše visel, než stál. Popravčí četa měla střílet na hruď, oběť pak ještě dorážel ranou z pistole do hlavy velící důstojník. Mrtvá těla byla odvážena ke spálení do brněnského městského krematoria. Je odpuzující, že místní Němci si dokonce kupovali vstupenky do speciálního prostoru popravy, aby se mohli dívat a pobavit se.

Za všechny důstojníky v Kounicových kolejích popravené právě před 69 lety uveďme jména, která dnes berme jako symbol věrnosti a cti – brigádní generál Otakar Zahálka, podplukovník gšt. Jan Valenta, podplukovník Adolf Matějů, podplukovník Antonín Brychta, major Stanislav Pergler, major gšt. František Kopuletý, štábní kapitán Otakar Hubík. Sedm československých důstojníků, sedm vojáků Obrany národa. Ten den ztratila v Brně československá armáda nejvíce svých důstojníků a nejdůležitějšího z nich – velitele zemského velení Obrany národa pro Moravu, posledního velitele Vojenské akademie v Hranicích na Moravě brigádního generála Otakara Zahálku.

Podle dostupných seznamů zde bylo během prvního a druhého stanného práva popraveno více jak 21 československých důstojníků a mnoho desítek prošlo Kounicovými kolejemi k dalším soudům ve Vratislavi nebo Berlíně, kde byli většinou odsouzeni k smrti a popraveni.

Ze vzpomínky dcery plukovníka in memoriam Adolfa Matějů – Mileny (Velitelé praporů SOS, Radan Lášek, Codyprint 2009, str. 114): „… Po těžkých a krutých výsleších byl někdy na jaře 1942 tatínek přemístěn do koncentračního tábora Pod kaštany v Brně, nedaleko právnické fakulty. Nevěděli jsme, co bude dál. Soud? Koncentrační tábor v Německu? Ovšem tehdy nikdo nevěděl, jak takový koncentrační tábor vypadá. Vždyť se odtud nikdo nevrátil živý … Dne 27. května 1942 provedli čs. parašutisté atentát na Heydricha. Za několik dní Heydrich zemřel. Nastala doba teroru, bylo vyhlášeno stanné právo a byly zahájeny masové popravy. Německé stanné soudy nepřetržitě zasedaly. Denně byly vylepovány červené česko-německé vyhlášky s řadou jmen popravených českých lidí. Také tatínek byl 20. června 1942 odsouzen k smrti s odůvodněním, že podporoval osoby říši nepřátelské. Den nato byl v Kounicových kolejích pod sgrafitem sv. Václava popraven. Jeho popel jsme nikdy nedostali. Když dnes slyšívám pohádky o tom, jak byli Němci za protektorátu u nás hodní a milí a jak jsme je my, krutí Češi, nespravedlivě vyhnali, vzpomenu si vždy na hlouček německých žen v dirndlech, které před Kounicovými kolejemi čekaly na vpuštění do ohrazeného a přísně střeženého areálu, aby se mohly pokochat popravami těch českých sviní. Možná i při smrti mého tatínka spokojeně zatleskaly popravčí četě, když se jí podařilo srazit všechny popravené naráz. Prý se na ta představení prodávaly vstupenky a byl o ně velký zájem.“

Tuto událost, tyto důstojníky a všechny popravené československé vlastence si 21. června 2011 přišli uctít zástupci Jihomoravského krajského úřadu Brno, generální konzul Ruské federace a atašé generálního konzulátu Ruské federace v Brně, zástupce Krajského vojenského velitelství Brno, váleční veteráni, pozůstali, zástupci klubů vojenské historie 19. prapor SOS Hodonín a 43. pěší pluk Brno. Akci společně zorganizovala Československá obec legionářská, Český svaz bojovníků za svobodu a Historická komise Kounicovy koleje.

Zpěv české státní hymny na počest mrtvých československých důstojníků v podání mezzosopranistky paní Táňi Janošové zakončil znovuobnovený vzpomínkový pietní akt na po mnoha desetiletí zapomenuté československé důstojníky.

František F. Trávníček, foto: Jan Kux

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka