Před 70 lety, 16. července 1941, zahynul v bitvě o Anglii pilot RAF plk. in memoriam Antonín Velebnovský, rodák z Jablunkova, který svým statečným konáním přispěl k porážce nacistického Německa ve 2. světové válce.

Narodil se 15. dubna 1915. Měl tři sestry. Dnes žijí jen dvě – Valérie v Domově sv. Alžběty v Jablunkově a nejmladší sestra Hilda Gřešková v Čáslavi. Jeho otec pracoval jako vlakvedoucí u dráhy, maminka se starala o domácnost a výchovu dětí. Antonín v roce 1921 nastoupil do české obecné školy a pokračoval ve studiu na reálném gymnáziu v Českém Těšíně, kde v roce 1934 odmaturoval. „Bratr vždy toužil po vojenské kariéře, proto v roce 1934 požádal o přijetí do armády. Podařilo se mu to až napodruhé a vím, že byl moc rád. Byl velkým vlastencem, věnoval se hodně sportu, a to byl jeho sen,“ řekla jeho sestra Valérie při našem setkání letos v červenci v Jablunkově.

Prezenční službu nastoupil ve svých 19 letech k 54. dělostřeleckému pluku do Bratislavy a po měsíčním výcviku byl přemístěn do Trenčína k pěšímu pluku 17. V roce 1935 byl přijat na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Po jejím ukončení v roce 1936 byl zařazen do Vojenského leteckého učiliště v Prostějově do II. leteckého školního oddílu. V dubnu 1937 byl jmenován letcem pozorovatelem, 31. července 1937 zdárně ukončil v Prostějově studium a dne 1. srpna 1937 byl povýšen do hodnosti poručíka. Následovalo přemístění k 37. stíhací letce leteckého pluku do Piešťan, kde absolvoval aplikační kurz pro stíhací letce.

Po vzniku Slovenského státu a po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava a se poručík Antonín Velebnovský rozhodl pro emigraci. Jeho sestra živě vzpomíná, jak se spolu setkali na Morávce, kdy byl již její bratr Antonín rozhodnut opustit svou vlast: „Studovala jsem v  Českém Těšíně, mým snem bylo stát se učitelkou. Po zabrání Těšínska Polskem v říjnu 1938 byly však české školy zavřeny, proto jsem odešla do Frýdku, kde jsem pokračovala ve studiu. V té době odcházelo z Protektorátu hodně lidí do Polska a pro tuto cestu se rozhodl i můj bratr. Jela jsem autobusem a ve školní tašce jsem měla mezi knihami schované jeho doklady. To bylo proto, že v autobusech dělali Němci důkladné kontroly. Na autobusové zastávce v Raškovicích jsem mu ty doklady dala, stiskli jsme si ruku a naposled se na sebe podívali …“

Antonín Velebnovský se dostal do Krakova, kde se přihlásil na čs. konzulátu. Společně s dalšími emigranty byl pak ubytován v táboře v Malých Bronowicích. Otec Antonína Velebnovské bydlel v té době stále v Jablunkově a za Antonínem pravidelně dojížděl do Krakova. Vozil našim vojákům dopisy z domova. Pomáhala mu dcera Valérie, která mu dopisy z Protektorátu Čechy a Morava předávala. „Nebylo to jednoduché a měla jsem strach,“ vzpomíná na dobu před více jak sedmdesáti léty. „Dopisy pro naše vojáky, které jsem měla otci předat, aby je mohl dát adresátům, jsem si zastrkala do holínek a pak následovala dlouhá cesta z Morávky přes hřebeny Beskyd do Jablunkova. Kamenitému se musíš vyhnout, tam je posádka – upozornil mě švagr. Při zpáteční cestě jsem převzala od otce zase dopisy do Protektorátu rodinám našich vojáků, které mi předal, když se vrátil.“

Koncem července 1939 se poručík Antonín Velebnovský s dalšími vojáky z Malých Bronowic nalodil v polském přístavu Gdyně na loď Castelholme, která 25. 7. 1939 odplula do Francie. Z přístavu Calais v Normandii byli přepraveni po železnici do Paříže. Dne 2. října 1939 byl odveden v Paříži a v  květnu 1940 byl zařazen k francouzskému letectvu, kde v Grupe de Chasse III/10 působil jako operační pilot. Létal na stíhacím letounu M.B. 152 C 1. Začátkem června 1940 byl ještě převelen ke Group de Chasse I/4. Letecký výcvik však vzhledem ke kapitulaci Francie 22. 6. 1940 nedokončil. Po německé porážce Francie Antonín Velebnovský spolu s dalšími piloty odjel vlakem do Casablancy a odsud lodí Gig-el–Dersa do Gibraltaru. Zde přestoupili na další loď Cidonia a po osmidenní plavbě zakotvili v britském přístavu Liverpool. Odsud se přesunuli do Cholmondeley parku, kde byli soustředěni českoslovenští vojáci. Po vykonání vojenské přísahy byl přemístěn do čs. oddělení RAF v Crosfordu a po operačním výcviku v Sutton Bridge stal se pilotem u 85. perutě RAF, která byla umístěna v městě Church Fenton.

V říjnu 1940 byl nadporučík Velebnovský zařazen k 1. peruti RAF, která byla umístěna ve Witteringu a byla první jednotkou, jež obdržela stíhačky Hawker Hurricane. Personál 1. perutě byl smíšený, jak to bylo tehdy u jednotek RAF zvykem. Tvořili ho Britové, Kanaďané, Novozélanďané, Francouzi a také jeden Litevec, ale hlavně Češi. Již v říjnu 1940 jich u 1. squadrony působilo jedenáct a během dvou let se jich u jednotky vystřídalo rovných třicet. V květnu 1941 tvořili téměř polovinu létajícího personálu. V jejím čele ve funkci velitele letky stál až do své smrti nadporučík Antonín Velebnovský. Létalo u něj i několik našich „es“. Kromě K. Kuttelwaschera to byli například V. Jícha, B. Krátkoruký, J. Příhoda, E. Čížek nebo J. Dygrýn.

   

Při bojovém nasazení jihovýchodně od Hastings Velebnovský poškodil německý letoun Me-109. Dne 21. května 1941 vyřadil v leteckém souboji druhý Me-109. V leteckém souboji byl úspěšný také do třetice o několik dnů později 9. června 1941, kdy se vší pravděpodobností sestřelil německý messerschmitt. Osudným se mu stal 16. červenec 1941. Jednalo se o noční cvičný let ovšem až do chvíle, než došlo ke střetu s německými stíhačkami. Ve stejnou dobu se totiž ve směru od Holandska blížila k anglickým břehům velká skupina letounů Luftwaffe. Nadporučík Velebnovský se svým letounem Hawker Hurricane Z - 3902 dostal rozkaz změnit kurz letounu a napadnout nepřátelskou skupinu z týlu. Protože se mu nedostávalo palivo, rozhodl se k návratu na základnu. Jeho letoun byl zasažen a Antonín Velebnovský však i přes těžké zranění dokázal přeletět kanál La Manche. Jeho letoun se zřítil necelých 12 km od letecké základny Tangmere u vesnice Graffkam a jeho tělo bylo nalezeno druhý den v lese.

Je pochován na anglickém vojenském hřbitově Chichester v hrabství West Sussex v jižní Anglii. Za své hrdinství byl oceněn britským pamětním odznakem Evropská letecká hvězda (Air Crew Europa Star), Čs. válečným křížem 1939, Vojenskou pamětní medailí F – VB, čs. medailí Za zásluhy 1. stupně. Na jeho rodném domě v Jablunkově je umístěna pamětní deska a na místním hřbitově má pomníček. Jestliže si po 70 letech připomínáme naše hrdiny, činíme tak především proto, že si jich vážíme, že si vážíme jejich nezměrné touhy po svobodě, opravdového vlastenectví, lásky ke své rodné zemi, za kterou položili svůj život.

Plk. v .v. PhDr. Petr Majer, tajemník jednoty ČsOL Frýdek Místek

Foto: soukromý archiv A. Vavřačové