Vyhledávání



Před dvěma lety, na pražské premiéře filmového debutu scénáristky, režisérky Evy Lustigové jsme se domluvily, že tento zajímavý dokument shlédnou také členové Jednoty ČsOL v Kladně. Zásluhou pana primátora města Kladna Ing. Dana Jiránka jsme mohli promítání včetně autogramiády stejnojmenné knihy v Kladně uskutečnit a zároveň si připomenout 100. výročí vzniku legií.

V pondělí 19. května 2014 byl film promítnut v kladenském kině Hutník. Před samotným promítáním přijal dceru Arnošta Lustiga pan primátor na radnici. Eva se ptala, jak se městu Kladnu daří a v krátkém čase ho zahrnula řadou dotazů. Pan primátor ochotně odpovídal na její otázky týkající se školství, zdravotnictví, průmyslové zóny atd. Prohlédla si také knihu s čestnými občany našeho města.

Vzpomínání na Arnošta Lustiga zahájila předsedkyně kladenské jednoty ČsOL, poděkovala panu primátorovi za záštitu. Připomněla, že Arnošt Lustig je všeobecně považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších světových autorů 20. století. Jeho dílo bylo přeloženo do 25 jazyků. Stal se i součástí maturitních otázek z českého jazyka. A kdo jiný by měl zavzpomínat, než jeho nejbližší. Dcera Eva prožila mládí na třech kontinentech, posledních 22 let pracuje a žije ve Švýcarsku, se svým manželem má dva sympatické a šikovné syny. Sestra Arnošta Lustiga paní  Hana Hnátová žije v Praze a v příštím měsíci oslaví 90. narozeniny. Dále přivítala zástupce rodiny Pavlových (Popperových), dcery Hugo Pavla Marii Grundovou a Hanu Mandelovou. Tatínek Leo a bratři Hugo a Jirka se s Arnoštem seznámili za války v koncentračním táboře. S Otou, později známým spisovatelem, vzniklo nevšední celoživotní přátelství. Arnošt se považoval za jejich dalšího bratra. Přivítala také přítelkyně rodiny paní Radku Haničincovou, manželku Petra Haničince a spisovatelku Jaroslavu Pechovou.

Zmínila se o posledním rozloučení s Hugo Pavlem, které se konalo v sobotu 17. května na Branově. Přál si, aby popel s jeho ostatky byl rozptýlen v jeho milované Berounce a aby vzpomínání na něj bylo veselé, s hudbou, pivem a buřty. Připomněla terezínskou tryznu, která se konala 18. května. Členové Jednoty ČsOL v Kladně již tradičně jezdí do Terezína uctít památku všech umučených vězňů, i těch, kteří Terezínem prošli a byli transportováni do dalších koncetračních táborů. V Terezíně jsme potkali Francouzku paní Blum, která byla v Terezíně vězněna a měla štěstí, že přežila. Její sestra takové štěstí neměla, zemřela na tyfus. Žije ve Francii, a přestože je upoutána na invalidní vozík, přijela i se svojí rodinou a vyjádřila přání jménem přeživších terezínských vězňů všechny přítomné pozdravit a popřát hodně zdraví a životní odvahy.

Rovněž informovala o významu 19. května, pro rodinu Arnošta je to symbolické datum. Tohoto dne v roce 1945 se paní Hana shledala s Arnoštem po návratu z koncetračního tábora. Je to datum, na které nelze zapomenout. Vyslovila přání, aby přítomní na dnešní den také nezapomněli.

Potom předala slovo Evě. Eva Lustigová řekla, že se cítí být i Popperovou. Rodiny jsou propojené, dědeček Popper byl i jejím dědečkem, svého nepoznala, a proto tento den věnovala Hugovi. Svoji tetu představila jako Handulinku, takto jí oslovovala maminka, bratr Arnošt jí říkal Hanka. Na kruté období války potom zavzpomínala paní Hana. Vyprávěla nám, jak je vezli k likvidaci. Na jedné z hal Škodovky viděla na střeše mrtvou krávu, bylo to po bombardování Plzně. Čtrnáct dní byli ve vagonech bez jídla a pití. Esesáci se každé ráno ptali, kdo chcípnul. Ještě dnes se jí derou slzy do očí, když si vzpomene, jak v dubnu 1945 nádražáci zorganizovali sbírku chleba a kafe. Dobří krajané z Horní Břízy, stále s vděčností vzpomíná. Zvažovala možnost útěku, ale v transportu byly maminka a sestřenice, nemohla je opustit. V Mauthausenu je nezplynovali jen proto, že už neměli Cyklon B. Stále je provázel neustálý strach. Měli obavy o Arnošta, byl to hubený libeňský rošťák. Mysleli si, že tatínek, který měl 50 let, spíše přežije. Arnošt uprchl z koncetračního tábora s kamarádem Jiřím Justicem, zúčastnil se i Pražského povstání. Všech žen, které potkal a měly holou hlavu, se ptal, odkud jsou. Stále je hledal, našel je až v posledním vagóně. Tatínek se konce války nedožil, skončil v plynové komoře, rovněž tak i rodina sestřenice. Paní Hana se také zmínila, že slaví třikrát narozeniny. Dne 5. května, to byl osvobozen koncentrační tábor Mauthausen, 19. května, to se shledala s Arnoštem a 20. června, kdy se narodila.

Po promítnutí dokumentu někteří měli slzy v očích a pomalu vstřebávali neuvěřitelné charizma Arnošta Lustiga. Pokračovaly dotazy na Evu i paní Hanu. Eva odpovídala na dotaz, jak se má bratr Pepík, který žije v Americe. Na otázku, co chystá dalšího, odpověděla, že film koupila televize ČT ART. Její snahou je, aby tento film vidělo co nejvíce lidí. V nejbližší době pojede do Milána, kde bude čtení knihy. Paní Hana dostala dotaz na tatínka, ten nejprve pracoval u stavební firmy a posílal jim balíčky. V Terezíně se s ním mohli ještě stýkat. Vzpomínala na Osvětim, neustále řvaní, blízkost smrti. Arnošt vyprávěl, že měl pro tatínka schovanou jednu cigaretu. Říkal to spoluvězni a ten mu řekl, že tatínek si nesundal brýle a skončil v plynové komoře. Její 14 letá sestřenice dostala dobrou radu, ať si přidá dva roky a řekne, že umí řemeslo, tak bude mít větší šanci na přežití.

Eva Lustigová se od pana promítače dozvěděla, že v tomto kině byl třikrát Arnošt Lustig se studenty na besedě. Poslední dotaz na Evu byl, co by řekla o svém otci. Eva odpověděla: „Byl krásnej, silnej a měla jsem pocit, že by mne dostal ze všeho.“ Dcera Hugo Pavla, Marie ještě dodala, že byl vždy dobře naladěný.     

Nápad natočit film o Arnoštovi se zrodil na filmovém festivalu v Karlových Varech v létě 2006. Eva chtěla zachytit Arnošta, jak ho znala i neznala. Film se začal natáčet od oslavy jeho osmdesátin v prosinci 2006 a pokračoval až do prosince 2008. Arnošt stihnul jen první polovinu filmu. Byl to poslední film, který viděl. To už ležel ve Vinohradské nemocnici a Evě řekl: „Evko, jestli druhá polovina je stejně dobrá, tak jsme zase dali gól.“ To byla poslední slova, která Arnošt řekl své dceři Evě.

Předsedkyně kladenské jednoty ČsOL po autogramiádě řekla, že si moc vážíme toho, že Eva a Hana do Kladna přijely. Poděkování za naši jednotu vyjádřili předáním kytice paní Haně válečný veterán Věroslav Kočka a Evě Lustigové přímý účastník Pražského povstání Jaroslav Bárta. Na úplný závěr Eva Lustigová a Hana Hnátová poskytly rozhovor reportérce TV Prima, který byl odvysílán ve čtvrtek 29. května ve VIP zprávách. Obě nám také napsaly do naší kroniky.

Jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit oslavy Čs. obce legionářské, která se konala na památku mého bratra Arnošta Lustiga. Film „Tvoje slza, můj déšť“ se mi moc líbil. Už jsem ho viděla víckrát, ale pokaždé mám radost, když ho mohu vidět znovu. Arnošt mi moc chybí, s ním byl život lepší.

Hanka Hnátová, roz. Lustigová.

Moc si vážím dnešní akce. Díky. Srdečně, i za Arnošta.

Eva Lustigová.

A brzy zase někdy, někde na shledanou.

Milá Evo, bude nám ctí se s Tebou zase brzy setkat.

text sstr. Eva Armeanová, předsedkyně Jednoty ČsOL v Kladně, foto br. Stanislav Pítr

Primátor Dan Ji...
Primátor Dan Jiránek listuje knihou Tvoje slza, můj déšť a paní Hana začíná vyprávět své vzpomínky
Hana podepisuje...
Hana podepisuje knihu dceři Hugo Pavla Haně Mandelové
Jaroslav Bárta ...
Jaroslav Bárta děkuje Evě Lustigové
Válečný veterán...
Válečný veterán Věroslav Kočka předává květinu paní Haně
Eva Lustigová p...
Eva Lustigová píše věnování do své knihy
Členové Jednoty...
Členové Jednoty ČsOL v Kladně s dcerami Hugo Pavla a Evou a Hankou
Redaktorka TV P...
Redaktorka TV Prima zpovídá Hanu Hnátovou
Eva Lustigová p...
Eva Lustigová před kinem Hutník
Předsedkyně kla...
Předsedkyně kladenské jednoty ČsOL Eva Armeanová se sestrou Arnošta Lustiga Hanou
Poslední foto n...
Poslední foto na rozloučenou před odjezdem do Prahy

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka