Vyhledávání



Jednota Praha 3 spolu se spolkem Rota Nazdar a sdružením ForteG pořádají v sobotu 23. 8. 2014 akci Přezvědy v Lichkově, na které ukáží průřez vývojem obrněných automobilů a jejich začlenění v průzkumu. Historii legionářských „broněviků“ typu Austin vám přiblíží výtah z článku Tomáše Jakla, který byl publikován v časopise HPM 2/2002

predzvedy


Československé broněviky na Rusi

Obrněné automobily československých legií v Rusku 1918-1920

První setkání s novou zbraní 1914 - 1917

Českoslovenští legionáři v Ruské armádě se dostali do kontaktu s obrněnými automobily už v průběhu 1. světové války. V roce 1915, v Tarnopolu, u štábu ruské 11. armády, si vyfotografovali těžký obrněný automobil Garford pojmenovaný PUŠKAR (ПУШКАРЬ) a lehký obrněný automobil Austin 1. série, pojmenovaný PYLKYJ (ПЫЛКЫЙ), patшící ruské 19. kulometné automobilní četě. V Haliči se také setkali s obrněnými automobily Mors a Renault belgického obrněného divizionu, který bojoval na ruské straně. Česká družina, Českoslovanský střelecký pluk ani Československá střelecká brigáda ovšem ve stavu žádné obrněné automobily neměly. Pouze organizace Československého sboru, který po úspěchu u Zborova vznikl 9. října 1917, počítala s oddílem obrněných automobilů, ale kvůli vývoji událostí už sbor žádná obrněná vozidla přidělena nedostal.

Penzenská skupina

V této skupině byly všechny československé vlaky západně od Volhy. Tvořily ji jednotky 1. střeleckého pluku Mistra Jana Husi (bez štábu), 4. střeleckého pluku Prokopa Holého, 1. záložního pluku Husitského a několik baterií 1. dělostřelecké brigády Jana Žižky z Trocnova. Na rozdíl od ostatních československých skupin byly tyto jednotky ještě částečně ozbrojeny.

juras-1Ráno 28. května 1918 ukořistili vojáci 5. roty 2. praporu 1. pluku na nádraží v Penze tři obrněné automobily, určené původně pro místní sovět. Čínská posádka vlaku, který obrněnce do nádrží téhož rána přivezl, nekladla příliš odpor. Šlo o těžký obrněný automobil Garford, pojmenovaný GROZNYJ, obrnмný automobil Armstrong-Whitworth-Fiat, pojmenovaný ADSKIJ (АДСКIЙ) a unikátní jednověžový obrněný automobil, sestavený z částí obrněných automobilů Austin 1. a 2. série, označený pouze "kornilovským znakem", tedy lebkou a zkříženými hnáty. Podle jmen prvních dvou vozidel se jednalo o bývalou 15. kulometnou automobilní četu ruské armády. O den později, 29. května, 1. a 4. pluk dobyly Penzu, rozprášily místní sovětskou posádku (včetně asi dvousetčlenného československého komunistického pluku) a zmocnily se skladů zbraní a munice, které v Penze odevzdaly předcházející československé části. Poručík Jiří Švec, který útoku na Penzu velel, nasadil i den před tím ukořistěné obrněnce.

Armstrong-Whitworth-Fiat ADSKIJ, přidělený 1. pluku, v počátku útoku předstíral útok na most přes řeku Penzu v centru útočné sestavy a poté, co severní i jižní křídlo útočících pěšáků proniklo do města, zaútočil přes most také.

Jednověžový Austin, přidělený 4. pluku, postupoval s jeho 9. rotou na pravém (severním) křídle, po ulici Moskevské. Zpočátku měl problémy s motorem a jeho posádce se nedařilo příkrou ulici vůbec vyjet. Stroj dokonce začal samovolně couvat zpět a nepomohl ani pokus doprovázejících pěšáků o jeho vytlačení. Po chvíli ale motor naskočil a i když na konci ulice vozidlo ještě na chvíli uvízlo ve změti potrhaných telegrafních a telefonních drátů, přibližně v jedenáct hodin vjel obrněnec na náměstí, které v tu dobu zůstávalo poslední baštou odporu rudých. Jeho kulometčíci umlčeli bolševické kulomety na věži kostela a v budově sovětu a tento úspěch umožnil krátce po jedenácté hodině úplné obsazení města Čechoslováky.

juras-2

Večer 29. května se také jednověžový Austin s kornilovským znakem a Armstrong-Whitworth-Fiat ADSKIJ ocitly na plošinových vagónech, v čele první sestavy obrněného vlaku 1. pluku, který dostal záhy jméno "Orlík". Pro vojáky Penzenské skupiny bylo životně důležité dobýt Alexandrovský most přes Volhu, východně od Syzraně. Po půlnoci na 31. května dorazil k mostu československý průzkum a po 8 hodině ráno, po dvouhodinové bitvě, do které rozhodujícím způsobem zasáhl právě Orlík, byl bezmála jeden a půl kilometru dlouhý most v Československých rukou. Orlík pronásledoval prchajícího nepřítele až ke stanici Obšarovka, šest kilometrů za mostem, kde proti němu bolševici vypustili "šílenou" lokomotivu bez posádky. Při srážce byl obrněný automobil Armstrong-Whitworth-Fiat zcela zničen a jednověžový Austin těžce poškozen. Zatímco první byl tímto odepsán po třídenní službě v československé armádě, jednověžový Austin byl naopak později opraven a sloužil až do roku 1920, zpočátku také na plošinovém vagóně jako improvizovaný kulometný vůz obrněného vlaku, později i ve své původní pozemní roli.

Austin12

Autor: Tomáš Jakl

Celý článek najdete na http://tanks.webz.cz/Broneviky.htm.

Fotografie: http://www.austinjuras.estranky.cz/

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka