V roce 2017 si připomínáme dvě významná výročí spojená s osobností plukovníka in memoriam Františka Trejtnara, stíhacího pilota, účastníka 2. světové války v řadách britského Královského letectva (RAF). Hlavně je to sto let ode dne, kdy přišel na tento svět. Uplynulo však také 75 let od letecké bitvy, během které padl velitel čs. křídla Alois Vašátko a po jejímž skončení došlo k ukořistění nového německého letounu Focke Wulf Fw 190. Na této velmi důležité události pro Spojence, protože získali letuschopný exemplář letounu, který působil RAF těžké ztráty, měl Trejtnar zásadní podíl. 

František Trejtnar se narodil 7. března 1917 v Kunvaldu u Žamberku. Vyučil se elektrotechnikem u firmy Valášek, kde následně i pracoval. Chtěl být ale letcem, takže dobrovolně vstoupil do armády a od října 1935 začal navštěvovat školu leteckého dorostu v Prostějově. Ukončil jí v dubnu 1937, kdy byl odeslán k leteckému pluku 3 na Slovensko, nejprve k jeho cvičné letce, od 15. května k pozorovací letce 13. Mezi 15. říjnem 1937 a 31. březnem 1938 absolvoval kurs pomocných mechaniků v leteckého skladu 3 v Nitře. U letky 13, se kterou prodělal i několik ostrých střeleb, sloužil i v době Mnichova a až do okupace Českých zemí a dosáhl hodnosti četař.

Do boje!

Po vzniku Slovenské republiky se se český personál musel vrátit domů, Trejtnar tak krátce působil na letišti v Hradci Králové a po domobilizaci pracoval jako strojník u firmy Trejtnar. S německou okupací se ale nesmířil a rozhodl se k odchodu do zahraničí. Hranice s Polskem překročil 18. června 1939 a ještě týž den se hlásil v Krakově. Poláci ale o čs. letce nejevili zájem, takže 27. července odplul z Gdyně do Francie, kde 17. srpna vstoupil do Cizinecké legie v nejnižší hodnosti soldat a byl přesunut do výcvikového střediska v alžírském Sidi bel Abbès. Bylo však domluveno, že v případě vypuknutí války budou naši letci z cizinecké legie přeloženi k letectvu. Když 3. září 1939 vstoupila Francie do války, skutečně začala být tato dohoda naplňována, byť někdy pomalu. Trejtnar se svého přeložení dočkal 16. října, kdy byl poslán do sousedního Maroka na leteckou základnu Meknès, zakrátko byla ale přeložen do alžírské Blidy a 29. listopadu konečně do Francie na letiště v Toulouse. Zde se přeškoloval na francouzskou techniku. Do pádu Francie ale výcvik nedokončil a již 19. června 1940 odplul z přístavu Port Vendres do Gibraltaru, kde přestoupil na loď Neuralia do Velké Británie. Čtyři dny před odjezdem z Francie se dočkal povýšení na rotného.

Neuralia dorazila do Liverpoolu 12. července, o třináct dní později vstoupil do Dobrovolnických záloh RAF, opět v nejnižší hodnosti. Dne 18. září 1940 byl povýšen na britského Serganta (četaře) a od devět dní později byl poslán k 12. operačně-výcvikové jednotce (OTU). Zde prodělal přeškolení na britské letouny Hawker Hurricane Mk.I a zřejmě i stíhací výcvik, protože původně byl pilotem pozorovacích letounů. Po jeho skončení byl 4. listopadu zařazen k 310. čs. stíhací peruti. Tedy čtyři dny po "oficiálním konci" Bitvy o Británii. Na intenzitu leteckých bojů to však nemělo vliv a určité zklidnění nastalo až s příchodem zimy.

Trejtnar u perutě zůstal do 19. března 1941, kdy by odeslán k servisní 48. MU. Zde se podílel na zalétávání nových a opravených letounů. Ještě před odchodem na tento odpočinek byl 1. března povýšen do hodnosti Flight Sergant (rotný). Dne 9. května 1941 se vrátil do stavu 310. perutě.

Ta byla v té době stále na letišti Duxford, ale se začátkem britské letecké ofenzívy proti cílům na oklovaných územích se přesunula blíže ke kanálu. Těchto nebezpečných operací se účastnila vyzbrojena stroji Hawker Hurricane Mk.IIA/B, které však již výkonnostně za novými německými letouny zaostávaly. V říjnu se tak konečně začala peruť přezbrojovat na legendární stroje Supermarine Spitfire. Nejprve starší verze Mk.II za účelem přeškolení, které postupně začaly doplňovat letouny verze Mk.VB, standardní stíhačky RAF té doby. S těmito stroji (a mírně vylepšenou verzí Mk.VC), pak naši piloti létal až do začátku roku 1944.

V té době se stalo hlavní taktickou jednotkou RAF křídlo, vyšší útvar složený většinou ze tří perutí. Název křídla se odvozoval od hlavní základny, ze které operovalo, a jeho úkolem bylo zejména krytí bombardérů během několika typů operací. Nejčastější byl tzv. Circus, kdy malé množství bombardérů útočilo na vybraný cíl, hlavním účelem ale bylo vylákat německé stíhače do vzduchu a v boji je zničit. Oproti tomu v operaci Ramrod měly bombardéry zničit určený cíl. Ačkoliv RAF vykazovalo, že operace jsou úspěšné, opak byl pravdou. Její bombardéry měly malou nosnost pum a jednotky Luftwaff utočily jen v pro ně výhodných podmínek. Způsobovaly tak Spojencům větší ztráty, než sami utrpěly. Britové tuto nonstop ofenzívu tak museli několikrát přerušit, zejména v létě 1941, kdy Němci začali používat nový letoun Focek-Wulf Fw 190 A, který výkonnostně zcela překonával vše, co měla RAF ve výzbroji.

Čs. stíhací perutě působily v sestavách britských křídel, ale od počátku byly snahy soustředit je do společného, národního křídla a to po vzoru Poláků, kteří tak operovali již od dubna 1941. K tomu došlo až 3. května 1942, kdy vzniklo pod velením respektovaného W/Cdr Aloise Vašátka na letišti Exeter v působnosti 10. skupiny RAF. Ta operovala v oblasti jihozápadní Anglie a nad francouzskou Normandií. Tato oblast byla z hlediska bojových operací klidnější, protože nonstop ofenzívu prováděla zejména severnější 11. skupina na francouzsko-belgické hranici, byť v operační oblasti "desítky" byl důležitý přístav Brest, ze kterého vyplouvaly německé ponorky a kotvily v něm velké lodě Kriegsmarine. Velení čs. útvar přesunulo do této oblasti také z důvodu, že čs. letectvo nemělo velké zálohy a předpokládalo, že zde neutrpí takové ztráty, jako v oblasti hlavních bojů. 

Letecká bitva 23. června 1942

Čs. křídlo začalo s operacemi v červnu 1942, což je také období, ve kterém Trejtnar. 1. března 1942 povýšený do britské hodnosti Warrant Officer (praporčík), získal všechny své úspěchy ve vzdušných bojích, všechna proti nebezpečným letounům Fw 190 A – 5. června jeden poškodil a 10. června jeden sestřelil jistě a druhý poškodil.

Do historie se však zapsal hlavně událostí z 23. června 1942. Ten den se 36 Spitfirů čs. křídla z Exeteru podílelo na doprovodu bombardérů Boston, které útočily v rámci operace Ramrod 23 na letiště Moralix. Pobřeží Francie překročila formace kolem 19. hodiny ve výšce 3000 metrů. Krátce poté se stala cílem palby přesného flaku, který poškodil jeden z bombardérů. Po odbombardování se spojenecká formace obrátila zpět a po přeletu pobřeží se stala cílem útoku Fw 190 od III./JG 2. Došlo k prudkému souboji, během kterého si Čechoslováci připsali dvě jistá vítězství. Poté se do boje zapojili další němečtí stíhači, tentokrát od štábu a 7. letky JG 2, kteří chtěli formaci odříznout cestu. Proti této skupině vyrazil v čele 312. perutě W/Cdr Vašátko. Po přiblížení k nepříteli se ale Vašátko srazil s Fw 190 A-3 (W.Nr. 0330, bílá 2) rtm. W. Reuschlinga od 7./JG 2. Německý pilot ze svého letounu vyskočil na padáku, Vašátko však ve svém Spitfiru Mk.VB (BM592, AV) našel smrt. Následně Němci těžce poškodili další dva Spitfiry, jejichž piloti museli nouzově přistát v Exeteru.

Část německých stíhačů se pak nestáhla zpět do Francie, ale pokračovala nad Británii, kde chtěla napadnout vracejícíc se stroje. Nejprve se utkali s 19. perutí RAF, která byla Ramrodu poslána na pomoc a sestřelili jeden její letoun. Následně se blížili k Exeteru. Z těchto důvodů však na předsunuté základně Bold Head držela hotovost čtveřice čs. stíhačů, dva byli od 310. perutě – P/O Střihavka a W/O Trejtnar, dva od 312. perutě – F/Sgt Mareš a F/Sgt Motyčka. Krátce po té, co se objevili Němci, dostala čtveřice povel ke startu. Při něm se však srazily Spitifry Mareše a Střihavky, takže odstartovaly jen dva stroje.

Během hlídky dvojice na nepřítele nenarazila, a proto zamířila k přistání v Exeteru. Motyčka tak učinil, když se k letišti blížil Trejtnar, všiml si nad sebou jednoho Fw 190. Okamžitě k němu zamířil, načež Němec začal stoupat do slunce. Trejtnar věděl, že tyto stroje nad Británii létají minimálně a že Spojencům by se jakákoliv informace o tomto novém německém letounu hodila. Snažil se proto svými manévry zabránit jeho odletu na východ. Zpočátku se mu to dařilo, německý pilot ale nakonec využil převahy výšky, zaútočil a zasáhl motor a ustřelil pravou polovinu křídla Trejtnarova Spitfiru Mk.VB sériového čísla BL517 s kódem NN-E, který ho musel opustit na padáku. Při dopadu na zem si Trejtnar zlomil pravou nohu, v ruce měl střepiny z německého granátu a byl převezen do nemocnice. Později přiznal, že povzbuzen svými předchozími úspěchy svého protivníka podcenil.

Německý pilot, npor. Armin Faber, Gruppen-Adjutant III. skupiny 2. stíhací eskadry (III./JG 2) však po souboji ztratil přehled o situaci, přeletěl Bristolský záliv, který pravděpodobně zaměnil za Lamanšský průliv, a ve 20.35 přistál na letišti RAF Pembrey ve Walesu. Dodal tak Britům nepoškozený stroj Fw 190 A-3 výrobního čísla 313, který následně sloužil k řadě testů. Cvičné souboje a zkoušky prokázaly, že německý letoun překonává ve všech parametrech základní stíhací stroj RAF Spitfie Mk.V. Následně byla vypracována taktika boje s těmito výkonnými letouny. Britové s kořistním strojem provedli celkem 29 letů, poslední 29. ledna 1943, poté použily k dalším testům draka a motor, načež ho v září vyřadili ze služby a sešrotovali.

Na cestě do vlasti

Ale zpět k Trejtnarovi. Ten byl se zraněními převezen do nemocnice Royal Devon Hospital v Exeteru, 8. července na čtyři dny do St. Mary´s Hospitel v Haltonou a následně zpět do Exeteru, kde se léčil až do 15. prosince 1942. Zde mu byla také 26. října udělena Čs. medaile Za chrabrost. Dne 1. ledna 1943 se vrátil k 310. čs. stíhací peruti. Opět se zapojil do bojových operaci a již 10. února ho Britové povýšilo do hodnosti Pilot Officer (poručík). Dne 5. května 1943 obdržel svůj první Čs. válečný kříž 1939 a druhou Čs. medaili Za chrabrost, 10. srpna se dočkal dalšího povýšení, tentokrát na Flying Officera (nadpručík). O dva měsíce později, přesněji na státní svátek 28. října, se dočkal i čs. povýšení do hodnosti podporučíka letectva v záloze.

Ten samý den byl také přidělen k 1487. letce RAF, která sloužila k "osvěžovacímu" střeleckému výcviku pilotů 10. skupiny. Již 12. listopadu se ale vrátil k 310. peruti, které se v lednu 1944 konečně přezbrojila na výkonné Spitfiry Mk.IXC. Trejtnar se pak na nových strojích zapojil do útoků v oblasti plánované invaze v Normandii, samotného krytí vylodění a podpory postupujících spojeneckých jednotek. Jeho operační turnus se ale chýlil ke konci a 3. července 1944 byl přeložen do čs. depa v Cosfordu.

Do konce války se již k bojové jednotce nevrátil, i přesto za celou válku nalétal 838 hodin. Dne 10. února 1945 se dočkal povýšení do britské hodnosti Flight Lieutenant (kapitán) a 7. března do čs. poručík letectva v záloze. Začal také studovat a 23. března 1945 složil na čs. státní reálce v lázeňském městečku Llanwrtyd Wells maturitu. Hned po skončení války se 9. května 1945 oženil s Beryl Trickettovou (nar. 1922), nemocniční ošetřovatelkou z Londýna, kterou poznal v roce 1941 a 14. ledna 1942 se s ní zasnoubil. Následně byl 15. května 1945 poslán k 313. čs. stíhací peruti RAF, protože se chystal návrat našich letců do vlasti. Kvůli obstrukcím ze sovětské strany však k přeletu došlo až v srpnu, přičemž do Prahy dorazili v pondělí třináctého. Trejtnar se do vlasti vrátil v hodnosti nadporučík let. v záloze, do které byl povýšen během "čekání" 1. června 1945.

Konečně doma

V osvobozené vlasti se Trejtnar rozhodl pokračovat ve vojenské kariéře. Od 16. června 1945 působil jako pobočník velitele 1. letky leteckého pluku 8, který nejprve působil v Praze Kbelích a od roku 1946 v Brně a vznikl z B letky 313. perutě (peruť jak ocelek se transformovala v 3. leteckou divizi). Od ledna do července 1946 působil jako navigační důstojník letky, následně byl přeložen do štábu 3. letecké divize, kde nejprve působil od 9. července 1946 do 23. listopadu 1947 jako spojovací důstojník. V dubnu 1947 také přestoupil do skupiny důstojníků letectva z povolání a od 17. listopadu 1947 do 11. dubna 1948 prodělal u divize kurs velitelů letek, během nějž byl 1. března 1948 povýšen na majora. Poúnorová vlna propuštění "zápaďáků" se jej moc nedotkla, byl sice 12. dubna 1948 poslán na dovolenou ze služebních důvodů, 1. října je však jmenován operačním důstojníkem 3. letecké divize. V této funkci působil do 1. února 1947, od 9. května 1947 do 30. března 1950 byl šifrovacím důstojníkem a od listopadu 1949 do 30. března 1950 důstojníkem pro kontrolu pilotáže. Ovšem následující den byl přeložen k leteckému náhradnímu pluku 1, dne 26. dubna 1950 mu byla udělena zvláštní dovolená až do rozhodnutí MNO a 1. června dovolená s čekaným. V září byl přeložen do zálohy. To že nebyl "vyhozen" již v roce 1948 bylo dáno zřejmě jak tím, že od dubna 1948 byl členem KSČ, ROH a Spolku přítel SSSR, měl výtečná služební hodnocení, tak zejména tím, že zastával odborné posty, na které nebyly "vhodné kádry".

Trejtnar, válečný hrdina, nositel čtyř Čs. válečných křížů 1939, tří Čs. medailí Za chrabrost, Čs. medaile Za zásluhy 1. stupně a britských War Medal, 1939-1945 Star a Air Crew Europe Star, si musel hledat "vhodnou" práci. Od září 1950 do července 1951 byl vedoucím plánovacího oddělení v Osvobozené domácnosti Brno (podnik zajišťoval služby domácnostem, např. praní, žehlení, opravy ošacení atd.), následně pracoval v podniku Prádelny a čistírny Brno, nejprve jako dopravní referent, od prosince 1956 jako hlavní energetik. V roce 1969 publikoval jeho spolubojovník od 310. perutě Ladislav Valoušek v časopise Letectví + kosmonautika článek, kde poprvé upozornil na Trejtnarův velký podíl na ukořistění prvního Fw 190. Jeho snaha nakonec vedla k tomu, že i RAF tento jeho podíl oficiálně uznalo.

Trejtnar zbytek svého života prožil v tichosti a zapomnění v Brně, kde také 4. prosince 1982 zemřel. Pochován je na Ústředním hřbitově města Brna, skupina 45, hrob č. 204. V roce 1991 byl v rámci rehabilitace povýšen do hodnosti plukovníka letectva in memoriam. 

text: Michal Rak

foto: Archiv ČsOL, IWM

01 - Major Fran...
01 - Major František Trejtnar.
02 - František ...
02 - František Trejtnar, rok 1946 nebo 1947.
03 - Britský se...
03 - Britský seržant vysvětluje československým mechanikům 310. čs. stíhací perutě RAF obsluhu letounu Hurricane Mk. I, říjen 1940.
04 - Údržba zbr...
04 - Údržba zbraní na letounu Hurricane.
05 - Britský le...
05 - Britský letoun Spitfire Mk. VB v letu.
06 - Návrat tro...
06 - Návrat trojice letounů Spitfire z mise.
07 - Alois Vašá...
07 - Alois Vašátko (25. 8. 1908, Čelákovice - 23. 6. 1942), respektovaný velitel čs. stíhacího křídla.
08 - Německý le...
08 - Německý letoun Focke-Wulf Fw 190 A-3 (W.Nr.313) po přistání na letišti RAF Pembrey...
09 - … a již v ...
09 - … a již v britských barvách během testů.
10 - Spitfiry M...
10 - Spitfiry Mk. VB na jednom z letišť RAF.
11 - Spitfire M...
11 - Spitfire Mk. VB 313. čs. stíhací perutě RAF na stojánce.
12 - Spitfire M...
12 - Spitfire Mk. IXC 313. čs. stíhací perutě RAF na polním letišti Appledram v dubnu 1944 během příprav na vylodění v Normandii.
13 - Piloti čs....
13 - Piloti čs. perutí RAF při slavnostním návratu do Prahy (Ruzyně) 13. srpna 1945. V pozadí nové Spitfiry Mk. IXE, které sloužily v čs. letectvu pod označením S-89.