Narodil se 3. června 1891 v J. Hradci jako prvorozený syn gymnazijního profesora PhDr. F. X. Procházky. Po absolvování obecné školy odešel studovat na gymnázium, kde v roce 1909 s výborným prospěchem maturoval. Téhož roku se dal zapsat na filozofickou fakultu pražské univerzity, kde studoval své oblíbené přírodní vědy. V zimě 1914 vykonal zkoušky z matematiky a fyziky a hned potom se připravoval na zkoušku ze svého nejoblíbenějšího předmětu, z přírodopisu. 

V té době již zuřila válka, která si žádala nové a nové oběti. Třebaže byl Jiří Procházka silně krátkozraký a neměl pro vojenskou službu vlohy, byl v březnu 1915 odveden k 75. pěšímu pluku. Výcvik nováčků netrval dlouho a tak již 28. června 1915 odchází Procházka jako desátník na ruskou frontu. V září 1915 byl v těžkých bojích u Tarnopole raněn a dostal se do ruského zajetí. Po léčení v několika nemocnicích byl o Vánocích přidělen do zajateckého tábora v Nolinsku, kde se také dozvěděl o existenci československého vojska. Touto zprávou je Procházka tak nadšen, že se již v březnu 1916 do něho přihlašuje. Do svého zápisníku si tehdy zapsal: "Ale padlí základ položí, kde národ svou slávu bude stavět po staletí. Chci jíti k nim. Ať osud co chce skrývá. Chci jíti s nimi. A jdu odhodlaně." Krátce nato byl Procházka povolán k čs. vojsku a odjel s ostatními dobrovolníky do Kyjeva, kde oblékl ruskou uniformu. Zde také dobrovolcům začal výcvik a příprava pro nastávající boj. V září 1916 byl s ostatními přemístěn do Borispolu a odtud do ukrajinské vesnice Treskyně. Tady je zařazen do 12. roty 1. čs. střeleckého pluku "Mistra Jana Husi", která se později stala základem k utvoření 7. a 8. roty 3. čs. střeleckého pluku "Jana Žižky z Trocnova".

Zatímco začátkem dubna 1917 opouštěli dobrovolci Treskyň a odcházeli na pozice, byl Procházka poslán do důstojnické školy. Po jejím absolvování je v červnu přidělen jako důstojnický zástupce k plukovnímu trénu. Do bojového útvaru nebyl začleněn kvůli své oční vadě - silné krátkozrakosti. Ale Jiřímu Procházkovi se služba u plukovního trénu nelíbí a jak ve svém zápisníku píše, chce raději na bojiště. Vyžádá si proto propuštění u velitelství s tím, že chce na frontu, do pozice, ke svým kamarádům, že by se musel stydět, když druzí bojují, aby on byl v bezpečí. Jeho žádosti je vyhověno a on odchází šťasten k bojovému útvaru.

V té době se konaly přípravy k nastávající ruské ofenzívě, do které mohla poprvé účinně zasáhnout i Československá brigáda. Na 3.500 dobrovolců obsadilo zákopy jižně od Zborova a čekalo na rozkaz k útoku proti rakousko-uherským pozicím. Shodou okolností Čs. brigáda z velké části stanula proti dvěma českým plukům – 35. plzeňskému a 75. jindřichohradeckému.

Ráno 2. července 1917 v 9 hodin začíná útok Československé brigády, kterého se účastní i důstojnický zástupce Jiří Procházka. V rakouských zákopech je střelen a okamžitě umírá. Po boji je jeho tělo i s ostatními odneseno na bezpečné místo a později pohřbeno ve společné mohyle u Cecové. Podle seznamu padl jako příslušník 3. roty 3. čs. střeleckého pluku.

První úřední zpráva o smrti Jiřího Procházky došla do Jindřichova Hradce až v dubnu 1919 a způsobila zde všeobecné rozrušení. Procházka byl později posmrtně povýšen na poručíka ruských legií a vyznamenán Československým válečným křížem a Československou revoluční medailí. Dne 10. června 1934 mu byla na jeho rodném domě č. 87/I na náměstí Míru (tehdy Wilsonově) odhalena pamětní deska, která se zde dochovala dodnes. Jeho jméno je také uvedeno na legionářském pomníku v jindřichohradeckých Sadech legií.

text a foto: Miloslav Sviták

Jiri ProchazkaJH