Dekretem francouzské vlády z prosince roku 1917 byla povolena výstavba autonomní čs. armády ve Francii. Za místo soustředění a zformování československých jednotek bylo vybráno historické město Cognac, ležící severně od Bordeaux ve vzdálenosti asi 40 kilometrů od Atlantského oceánu. Sem se postupně sjížděli českoslovenští dobrovolní­ci, kteří se zprvu museli potýkat s neznalostí francouzských povelů a jazyka, s rigidní organizací francouzské armády, s neuznáním důstojnických hodností z předcházejících nasazení a i s národnostními rozdíly mezi Čechy a Slováky. Vše se však postupně podařilo překonat, neboť všechny stmelovalo vlastenectví a poslání bojovat za samostatný čes­koslovenský stát. 

Samotné vyhlášení dekretu však mnohé legionáře zastihlo již v Cognacu. Na svůj příjezd do tohoto francouzského města po válce zavzpomínal i legionář Antonín Koudelka, narozený 10. června 1889 na Královských Vinohradech. Ze svého deníku tehdy vypsal: "14. listopadu dosáhli jsme ve 3 hodiny konečné stanice Cognacu. V 6 hodin zavedli nás do připravených kasáren, kde měl už každý své lůžko. První a druhá rota byla ubytována u nádraží v nějakém bývalém skladišti. Je tu už od července asi tři sta Čechů dobrovolníků, oblečených ve francouzských uniformách."

Obyvatelé Cognacu hleděli na příliv Čechoslováků s obavami, což Koudelka dokládá následovně: "Když jsme přijeli do Cognacu, žádal starosta města i prefekt, abychom byli odtud přemístěni jinam. Měli z nás strach. Avšak už po jednom týdnu tento požadavek odvolali s poznámkou, že mají raději dva tisíce Čechoslováků, než dvě stě vojáků francouzských." Čechoslováci si sympatie místních obyvatel získávali i pořádanými kulturními počiny. Již 1. prosince vystoupili naši zpěváci a hudebníci v městském divadle. Přítomní francouzští důstojníci a obyvatelé města "byli ovšem výkony našich bratří velice překvapeni, obdivovali je a snad nějak dobře nechápali, jak může obyčejný voják účinkovat vedle důstojníka."

V rychlém sledu za sebou přijížděli do kasáren další dobrovolníci. Do konce listopadu 1917 dorazily dva transporty dobrovolníků z Ameriky o 132 mužích a 23 dobrovolníků ze srbské divize. Dne 13. prosince pozdě večer přijelo dalších 153 dobrovolníků z Ameriky a 27. prosince dalších 120 mužů.

Dne 12. ledna 1918 bylo v sále místní radnice slavnostně vyhlášeno založení 21. čs. střeleckého pluku. Do jeho čela byl postaven pplk. Armand-Charles Philippe. Pluk měl tři prapo­ry, každý se třemi pěšími rotami a jednou kulometnou. Štáb­ní funkce a funkce velitelů praporů a zprvu i některých rot zastávali francouzští důstojníci. S pokračujícím přísunem dalších dobrovolníků byl v nedalekém Jarmacu rozkazem z 20. května 1918 ustanoven 22. čs. střelecký pluk, jehož velitelem byl jmenován pplk. Gardan. Tím vznikla Česko­slovenská střelecká brigáda ve Francii vedená plk. Philip­pem, dosavadním velitelem 21. čs. střeleckého pluku. Velení 21. čs. střeleckého pluku převzal pplk. Gillain a plukovním pobočníkem byl jmenován kapitán Josef Šnejdárek, který odsloužil několik turnusů v Cizinecké legii a poté působil jako důstojník u francouzských koloniálních jednotek. Ten­to důstojník měl neobyčejné charisma a s ohledem na zna­losti francouzského prostředí a díky svému diplomatickému nadání sehrál velmi pozitivní roli při začleňování jednotli­vých skupin dobrovolníků do našeho vojska. Proto byl také později, již v hodnosti majora, jmenován zástupcem velitele 21. čs. střeleckého pluku.

Českoslovenští dobrovolníci obdrželi světlomodré stej­nokroje francouzské armády doplněné stojatým límcem s tmavomodrými výložkami s číslem pluku a písmeny ČS na náramenících. Jako symbol příslušnosti ke střeleckým jed­notkám obdrželi tmavomodré barety francouzských mysli­veckých praporů "régiments des Chasseurs".

Od počátku roku 1918 procházeli čs. dobrovolníci vojen­ským výcvikem podle francouzských předpisů. Důstojníci byli odesíláni na zkušenou jednak na frontu k francouzským plukům, nebo do kurzů do St. Maixent, St. Yrieix, Exideuil a Joinville, aby poznaly taktiku poziční války a aby si osvojili metody a ducha francouzského výcviku. Brzy začaly na štáb čs. vojska přicházet pochvalné zprávy. Jak vzpomínal legionář Koudelka, o československých kulometčících přišel z výcviku "raport, že takoví vojáci v kursech ještě nebyli."

text: br. Jiří Filip

foto: VÚA-VHA Praha

01 - Edvard Ben...
01 - Edvard Beneš při přehlídce I. transportu legionářů z Ruska v Cognacu v listopadu 1917.
02 - Mezi první...
02 - Mezi prvními československými dobrovolníky v Cognacu byli bývalí zajatci z rumunské fronty.
03 - Příjezd če...
03 - Příjezd československých dobrovolníků do Cognacu z italského zajetí.
04 - Nástup čes...
04 - Nástup československých jednotek v Cognacu.