Vyhledávání



S návratem legionářů po první světové válce do osvobozeného Československa vyvstala zásadní otázka jejich zařazení do veřejného života. Účastníci zahraničního odboje vstupovali nejen do politických stran, ale v prvních dvou letech republiky iniciovaly i vznik tří důležitých legionářských organizací – Svazu československých legionářů, Družiny československých legionářů a Jednoty československých legionářů. V průběhu roku 1920 se ale čím dál tím citelněji ukazovalo, že takto rozdělené legionářské hnutí nedokáže dostatečně obratně vystupovat v zájmu sociálních a hospodářských potřeb legionářů.

Kvůli vzrůstajícímu vlivu politických stran na výše uvedené organizace přibývalo i sporů, v nichž se stále hůře docházelo k vzájemnému konsensu. S návratem desítek tisíc legionářů z Ruska, jejichž transporty do vlasti pokračovaly až do podzimu roku 1920, se stupňovala potřeba vytvořit organizaci, která by sjednotila všechny legionáře a stala se oporou nového státu, ale také zárukou prosazování sociálních zájmů legionářů.

 

Všelegionářský sjezd v Karlíně

 

Za tímto účelem byl na 15. ledna 1921 svolán Všelegionářských sjezd do Národního domu v Karlíně. Celkem se dostavilo 448 delegátů, kteří zastupovali nejen tři výše uvedené organizace, ale rovněž jednotlivé legionářské pluky a tehdejší země republiky.  

Zahajovacího projevu se za svolavatele ujal br. Josef Patejdl (budoucí první předseda ČsOL), který zdůraznil, že legionáři bojovali za národ. Jejich boj se zbraní v ruce je však skončen a nyní přichází těžký, ale čestný úkol účelnou, rozumnou a promyšlenou formou zabezpečit republiku. Po projevu bylo přistoupeno k volbě pracovního předsednictva, do jehož čela byl vybrán br. Josef Kápar, zástupce Svazu čsl. legionářů. Tajemníkem sjezdu byl zvolen br. Josef David. Pracovat následně začaly jednotlivé komise, připravující podklady pro jednání sjezdu.

Všelegionářský sjezd pokračoval v neděli 16. ledna a o 9. hodině ranní jej opět zahájil br. Patejdl, jenž vzpomněl především na padlé legionáře, pohřbené po celém světě, a vyzýval delegáty k uctění jejich památky svorným úsilím o dobro národa. Vzpomněl rovněž památky Milana Rastislava Štefánika a historika Ernesta Denise, jehož odchod byl ve dnech konání sjezdu o to citlivější, že k němu došlo před několika dny – 4. ledna.

Na sjezd, jehož řízením se následně ujal br. Kápar, přijala pozvání celá řada významných osobností v čele s tehdejším ministrem zahraničních věcí Edvardem Benešem. Přítomen byl mimo jiné senátor Václav Klofáč, poslanci Antonín Švehla a František Udržal, bři. generálové Jan Syrový, Stanislav Čeček a Karel Voženílek, Alice Masaryková, Renata Tyršová nebo – tehdy ještě starosta Karlína – Petr Zenkl. Ze sjezdu byl rovněž zaslán následující telegram T. G. Masarykovi:

Pane presidente! První všelegionářský sjezd, který staví základy k jednotné legionářské organisaci, posílá Vám svůj pozdrav. Pro nás legionáře nemůže býti jiného programu, než idee, které Vaše životní moudrost dala naší zahraniční revoluci. Těmto zásadám zůstaneme vždy věrni. Zdar československé republice!

Jménem vlády se, jako její nejstarší člen, ujal slova ministr spravedlnosti Augustin Popelka, jenž ubezpečil legionáře, že vláda si je vědoma jejich zásluh o vznik republiky. Omluvil nemocného prezidenta republiky a přednesl jeho pozdrav, který uvádím v nezkráceném, původním znění.

Poselství T. G. Masaryka karlínskému sjezdu:

Bratři!

Je mně líto, že pro churavost nemohu se súčastniti vašeho sjezdu. Přál jsem si k těm problémům, které vás zajímají, o nichž budete jednati, promluvit. Takto mohu přirozeně, psát jen stručně a ne, co bych všechno říci chtěl. Je mně hodně líto…

Mám především radost, že jste všichni již doma. Naše veřejnost – zdá se mi – nedosti ocenila, jaká to byla veliká věc, dostat celou armádu domů. Veliká věc technicky a finančně. Za to jsme díky zavázáni spojencům, a rád uznávám, že vaše vedení v cizině a také naše vlády v té věci učinily svoji povinnost. Zejména dr. Beneš opravdu neúnavně a od samého počátku se o návrat váš staral.

Děkuji-li spojencům, řeknu stručně, že za spojence jsme také vždycky pokládali Rusko a podle toho jsme jednali, podle toho řídila se naše politika zásadní neintervence.

O tom by se dalo mnoho povídat. S povděkem kvituji, že ti ruští demokratičtí politikové, kteří posud byli pro intervenci, teď velmi opravdově se vyslovili proti každé další intervenci na Rusku. Těší mne, že zejména bývalý ministr zahraniční Miljukov naši politiku tak dobře pochopil a ve svém prohlášení ocenil. Dělá mu čest, že se ke své chybě tak loyálně přiznal.

Řekl jsem, že jste už všichni doma. Ne všichni – vzpomeňme s vděčností a láskou padlých a zemřelých.

Bylo mně od samého počátku světové války jasno, že se jí musíme súčastnit po boku spojenců se zbraní v ruce. Když celá Evropa válčila a rozstoupila se na dva tábory, nemohli a nesměli jsme se omeziti na akci jen diplomatickou. Než jsem opustil Prahu v prosinci 1914, měl jsem určitý plán, který se za hranicí měnícím se okolnostem přizpůsoboval. Byl jsem si úplně vědom, co dělám, já, antimilitarista a politický žák Komenského. Jsem si vědom, že naše vojenské vystoupení obecně bude uznáno jako loyální a ovšem nutná sebeobrana. Jsem šťasten, že jsem vám, bratři, dostál v slovu. Co jsme si přáli, co jsme si slibovali, stalo se skutečností a předstihlo naše počáteční očekávání. Jsem šťasten, že vám dnes opětně mohu povědět, že také vy jste úplně dostáli slibům svým – nerozpakovali jste se obětovat všecko, i životy, za naši svobodu.

Měli jsme každý zvlášť a všichni dohromady svůj velký, národní a politický cíl před očima, jemu jsme věnovali všecko myšlení a konání, ten cíl nás sjednotil a sbratřil. Avšak ten veliký cíl jest před námi i nadále. Každému z nás a všem dohromady, a bude do konce našeho života: Dobytou svobodu a samostatnost zachovat a vybudovat! Stát se celým svým životem občanem opravdu svobodným!

Máme stejný cíl, stejnou povinnost a odpovědnost, ale jsme zeměpisně a historicky postaveni jinde, než za války. A jak šlo v Sibiři, ve Francii, Italii, Americe a všude o to, vyhledat náležité prostředky, také teď musíme nalézti prostředků vhodných. Neběží nám jen o „co“, ale o „jak“ a jakými právě prostředky.

Přináleželi jsme každý některé politické straně, ale přes to jsme a máme to společné, co nám nemůže říci nikdo; proto jste se dnes sešli a sejdeme se zase a vždy znovu. Bojovali a vítězili jsme ve jménu idee, která se žádným stranictvím nedá seslabit. Stranictví, pravda, jest u nás dosti silné a rozrušující, ale, nemýlím-li se, krise, kterou shledáváme ve všech stranách, mohla by být právě vám podnětem, sjednotiti své síly k skutečné práci. Znám obtíže, které se programově z leva i z prava uvádějí.

Pracovat máme pro republiku a pomáhat každému a všem bratřím. Přál bych si, aby legionáři stali se administračním a sociálním vzorem.

Vašemu jednání přeju zdar a budu číst protokoly s velkou pozorností! Stopuji rád a všecko, co se vás týče, a co děláte, ovšem i to, bratři, čeho by někdy lépe nebylo.

Na zdar!

T. G. Masaryk

S velkým nadšením byl přijat i projev senátora Klofáče a bratra generála Syrového. Renata Tyršová odevzdala sjezdu tři prapory věnované legii ruské, francouzské a italské. Čtvrtý prapor, který byl sjezdu darován, věnovali Čechoslováci z Texasu prostřednictvím českobratrského kazatele Jaroslava Dobiáše. Přislíbeno bylo uložení všech praporů do Památníku osvobození.

 

Výsledky sjezdu

 

Po nedělních proslovech vzácných hostů následoval nejzávažnější bod sjezdu – sjednocení legionářů. Br. Čeněk Frühauf, tajemník Družiny čsl. legionářů se svého referátu vzdal s prohlášením, že program Družiny je založen na snaze o sjednocení legionářů. Podobně postupoval i zástupce Svazu čsl. legionářů br. Dýma. Následně se ujal slova za Jednotu čsl. legionářů br. Lev Sychrava, na něhož připadl úkol obsáhle představit ideový základ sjednocení legionářů a formální postup utvoření nové sjednocující organizace. To, že vstoupí do historie pod názvem Československá obec legionářská, ještě v daný okamžik nebylo známo.

Přijatá usnesení sjezdu přinesla důležité závěry. Dosavadním legionářským organizacím bylo uloženo ukončit svou činnost a zahájit přípravy na vytvoření jednotné organizace. Za tímto účelem byl zvolen 11členný Přípravný výbor s rozšířením jak o zastoupení zemské, tak zastoupení tří nejvýznamnějších legionářských organizací. Povinností takto zvoleného orgánu bylo především stanovit název jednotné organizace, vypracováním jejích stanov a programu, dohledem nad likvidací dosavadních legionářských organizací a rovněž dočasnou správou fondů likvidovaných organizací. Termín likvidaci i uzavření příprav zakládajícího sjezdu jednotné organizace byl stanoven na 31. března 1921. Nedělní jednání sjedzu dne 16. ledna 1921 bylo ukončeno zapěním obou národních hymen.

V pondělí následoval poslední den sjezdu, který se věnoval především sociálním otázkám legionářů. Obsah přednášených příspěvků ještě více zvýraznil potřebu společného postupu při zabezpečení důstojného návratu legionářů do běžného života. Vždyť mnozí se domů vrátili až dva roky po konci války a proto nepřekvapí, že jeden z přednášejících referoval o tom, že v dané chvíli je až 15 000 legionářů bez zaměstnání.

Všelegionářský sjezd v Karlíně v lednu 1921 dosáhl kýžené shody v zásadních otázkách a připravil půdu pro vznik nové všelegionářské organizace – Československé obce legionářské, která byla založena na ustavujícím sjezdu zahájeném v neděli 22. května 1921 v Národním domě na Královských Vinohradech. Za nedlouhou si tak připomeneme 95. výročí existence naší organizace.

 

text br. Jiří Filip, foto archiv ČsOL

 

95 let od Všele...
95 let od Všelegionářského sjezdu v Karlíně
95 let od Všele...
95 let od Všelegionářského sjezdu v Karlíně
95 let od Všele...
95 let od Všelegionářského sjezdu v Karlíně
95 let od Všele...
95 let od Všelegionářského sjezdu v Karlíně
JUDr. Josef Pat...
JUDr. Josef Patejdl, budoucí první předseda ČsOL

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka