Vyhledávání



Přísaha lidu československého

Neměla by upadnout v zapomnění slavností přísaha československého lidu, která byla složena právě před 100 lety, tedy 13. dubna 1918. Tato manifestační akce byla reakcí na výrok rakousko-uherského ministra zahraničí hraběte Černína, který označil české politické vůdce za velezrádce a obvinil je ze snah prodlužovat probíhající světový válečný konflikt. Na jaře roku 1918 však již česká inteligence nehodlala mlčet a snášet podobné výroky. Tento krok české (československé) společnosti v Rakousko-Uhersku měl veliký přínos i pro československou zahraniční akci. Především jasně hovořila o společném postoji Čechů a Slováků, o jasném přání československého lidu o výsledku války, a o jeho vrůstajícím sebevědomí. 

Číst dál: Přísaha lidu československého

Odkaz bitvy u Bachmače

U Zborova nesli se naši vojáci jako na křídlech, všichni bojovali s vidinou blížící se rodné země. V tak mohutných chvílích každý stává se dítětem, víra ve splnění snů je živá. U Zborova všichni věřili, že jejich nástupem nastane na ruské frontě změna, že všechno se znovu pohne a konečně bude zlomen rakouský odpor. Snilo se tehdy o cestě domů. U Bachmače? Odcházeli jsme z Ruska a nevěděli kam. Všechny naše naděje o vítězném návratu s Rusy do svobodné vlasti rozplynuly se jako sen. Před námi byla převraty prosáklá bolševická zem, temný Ural a chladná Sibiř se strašnými dálkami a nevlídnými výhledy do budoucnosti. Těžko se umíralo hrdinům pod Bachmačem. Věčná jim za jich oběť paměť!

(mjr. v z. Antonín Navrátil, 1928)

Číst dál: Odkaz bitvy u Bachmače

Od Bachmače k ovládnutí Sibiře

Ještě v průběhu bojů u Bachmače v březnu 1918 odjel předseda Československé národní rady profesor Tomáš Garrigue Masaryk z Moskvy přes Vladivostok a Japonsko do USA, aby zajistil u států Dohody přesun československých vojáků z Ruska do Francie a aby dál pracoval na vytváření podmínek pro vznik samostatného státu Čechů a Slováků. Odbočka Čs. národní rady na Rusi se přestěhovala z Moskvy a Pirjatína do Omsku. 

Číst dál: Od Bachmače k ovládnutí Sibiře

Boje u Bachmače

Čs. armádního sboru hrozilo odříznutí postupujícími německými jednotkami od Kyjeva a ze severu od Gomelu a případné zajetí našich vojáků s tragickými následky. K ústupu jednotek sboru byla používána nejen železnice z Kyjeva na Bachmač, ale také tratě vedoucí z Grebjonky na Poltavu a dále na Charkov. Uhájení důležitého železničního uzlu Bachmače však bylo nezbytné i kvůli průchodnosti těchto jižních ústupových tras. Bojové střety se neodehrávaly jen na jednom místě. Boje a potyčky probíhaly na místech od sebe vzdálených desítky kilometrů, tím pádem se ústup celého čs. sboru odehrál na širším prostranství levého břehu Dněpru. 

Číst dál: Boje u Bachmače

Odchod z Ukrajiny

Přítomnost československých jednotek v místech dislokace zabezpečovala všem vrstvám místního obyvatelstva v revoluční době klid a ochranu před pleněním, loupením a drancováním. Přesto ale došlo v některých místech k napadení čs. vojáků, především ze strany loupeživých band, končící zraněním či dokonce smrtí. 

Číst dál: Odchod z Ukrajiny

Brestlitevský mír

Aby získali bolševici pro své záměry podporu nespokojených mas, vyhlásil Lenin již 8. listopadu 1917 Dekret o míru, který oznamoval okamžité vystoupení Ruska z války, ale také distancování se od praktik tajné diplomacie a jednání o míru bez anexí a odškodnění. 

Číst dál: Brestlitevský mír

Československý armádní sbor

Po zborovské bitvě padly téměř okamžitě všechny překážky pro budování dalších čs. jednotek, a tak se otevřela cesta k vybudování Československého armádního
sboru, jehož první rozkaz byl vydán na začátku listopadu 1917. Jeho struktura a jeho pluky jsou základem toho, co známe jako čs. legie v Rusku. 

Číst dál: Československý armádní sbor

Rusko na konci roku 1917

Únorová revoluce v Rusku radikálně změnila celý stát a život v něm. Po více jak pěti stoletích skončilo samoděržaví a začal přechod k demokracii. S abdikací cara byla ustanovena Prozatímní vláda v čele s knížetem Lvovem, která se ujala moci. Z obav před návratem absolutismu prosadily obě nebolševické socialistické strany, eseři a menševici, systém tzv. dvojvládí, kdy vedle vlády existoval paralelní mocenský orgán, sovět dělnických a rolnických zástupců, volený dělníky, rolníky a vojáky, kterému byla podřízena struktura sovětů ve všech větších ruských městech. Obě strany v sovětech zprvu dominovaly a většinou se snažily s Prozatímní vládou spolupracovat. 

Číst dál: Rusko na konci roku 1917

Formování československých jednotek v Cognacu

Dekretem francouzské vlády z prosince roku 1917 byla povolena výstavba autonomní čs. armády ve Francii. Za místo soustředění a zformování československých jednotek bylo vybráno historické město Cognac, ležící severně od Bordeaux ve vzdálenosti asi 40 kilometrů od Atlantského oceánu. Sem se postupně sjížděli českoslovenští dobrovolní­ci, kteří se zprvu museli potýkat s neznalostí francouzských povelů a jazyka, s rigidní organizací francouzské armády, s neuznáním důstojnických hodností z předcházejících nasazení a i s národnostními rozdíly mezi Čechy a Slováky. Vše se však postupně podařilo překonat, neboť všechny stmelovalo vlastenectví a poslání bojovat za samostatný čes­koslovenský stát. 

Číst dál: Formování československých jednotek v Cognacu

Transporty čs. dobrovolců z Ruska do Francie

Po úspěšném vystoupení u Zborova povolila ruská Prozatímní vláda neomezený nábor mezi zajatci, kterých během léta do čs. jednotek vstoupilo na 27 tisíc. V září 1917 tak mohl být ustanoven Čs. armádní sbor o dvou divizích s osmi střeleckými pluky, vlastním dělostřelectvem a týlem. Ovšem situace na frontě se změnila. Po ústupu od Tarnopole se na jihu stabilizovala, kdežto na severu přešli Němci 1. září do útoku a obsadili Rigu. Hlavním problémem ale byly politické problémy, kdy slabá Prozatímní vláda čelila silné agitaci bolševiků, pokusu o převrat gen. Kornilova, stávkám dělníků a neochotě vojáků k dalším bojům. 

Číst dál: Transporty čs. dobrovolců z Ruska do Francie

Legionář - umělec, brigádní generál Václav Šidlík

Patřil k varšavským dobrovolníkům České družiny, statečně podnikal rozvědky na východní frontě, chrabře vedl své muže v bitvě u Zborova a stejnou statečnost prokázal i po přesunu do Francie v bitvě u Terronu. Po návratu do vlasti ještě musel pomoci zajistit integritu mladé republiky. Ač se pak mohl vrátit ke svému uměleckému povolání sochaře, zůstal v armádě, kde dosáhl generálské hodnosti. 

Číst dál: Legionář - umělec, brigádní generál Václav Šidlík

PhC. Jiří Procházka - Jindřichohradecký rodák padlý v bitvě u Zborova

Narodil se 3. června 1891 v J. Hradci jako prvorozený syn gymnazijního profesora PhDr. F. X. Procházky. Po absolvování obecné školy odešel studovat na gymnázium, kde v roce 1909 s výborným prospěchem maturoval. Téhož roku se dal zapsat na filozofickou fakultu pražské univerzity, kde studoval své oblíbené přírodní vědy. V zimě 1914 vykonal zkoušky z matematiky a fyziky a hned potom se připravoval na zkoušku ze svého nejoblíbenějšího předmětu, z přírodopisu. 

Číst dál: PhC. Jiří Procházka - Jindřichohradecký rodák padlý v bitvě u Zborova

Legionář František Kutlvašr

Památné bitvy u Zborova se neúčastnili jen bráškové legionáři, ale také rodní bratři. Mezi nimi byli i Karel a František Kutlvašrovi. První ze sourozenců nalezl na zborovských pláních slávu, druhého zde čekala smrt. 

Číst dál: Legionář František Kutlvašr

Řadový ruský legionář, desátník Jindřich Švorc

Jindřich Švorc se narodil 5. února 1886 v Ohnišově, v rodině obuvníka jako jedno z pěti dětí. Vyučil se knihařem, poté absolvoval jako tovaryš "zkušenou na vandru", při kterém prošel až na Istrii. V roce 1908 byl odveden do vojenské služby a 28. července 1914 byl mobilizačním rozkazem povolán do armády a zařazen k 30. zeměbraneckému pluku a nasazen do bojů na ruské frontě. Již 30. září 1914 u Komarova padl do zajetí. Vzhledem ke své profesi knihaře se dostal jako zajatec na práci do knížecí knihovny v Tomsku, kde pracoval na opravě knih. 

Číst dál: Řadový ruský legionář, desátník Jindřich Švorc

Guayanská epizoda prvního československého odboje

Ta fotografie je dobře známá. Tiskem vyšla již za první republiky v publikaci Československá legie ve Francii. Je na ní 29 mužů v britských stejnokrojích s několika muži ve stejnokrojích francouzských, a zachycuje československé dobrovolníky z Londýna, kteří přijeli do Bayonne k rotě Nazdar. Potud s ní nejsou problémy. Ovšem na druhý pohled skupina čs. dobrovolníků v britských stejnokrojích na podzim 1914 vyvolává otázky. 

Číst dál: Guayanská epizoda prvního československého odboje

Legionář, diplomat, povstalec Vladimír Pavlásek

V letošním roce si připomínáme 100 let od památné bitvy u Zborova. Té se zúčastnilo mnoho význačných osobností naší historie. Někteří jsou dodnes dobře známi, někteří již polozapomenutí. Mezi ty druhé patří Vladimír Pavlásek, poručík ruských legií, později významný diplomat a účastník Pražského povstání. Na konci roku 2016 předal pan Jiří Pavlásek část pozůstalosti svého děda do sbírek ČsOL, proto přinášíme stručný nástin jeho životních osudů. 

Číst dál: Legionář, diplomat, povstalec Vladimír Pavlásek

Legionář a výtvarník Ota Matoušek

"Čestný a obětavý člověk, opravdový voják. Schopný velitel se silným vlivem na podřízené…"

Tak ohodnotil Otu Matouška jeho velitel. On však nebyl jen opravdovým vojákem, ale také umělcem, který po sobě zanechal nepřeberné množství obrazů, kreseb a grafických prací. 

Číst dál: Legionář a výtvarník Ota Matoušek

Čeští dobrovolníci v bojích v Dobrudži

Mezi významné kapitoly prvního československého odboje v době první světové války patří bez nejmenších pochyb bojová účast českých dobrovolníků během bojů na tzv. dobrudžské frontě na podzim roku 1916. V rámci 1. srbské dobrovolnické divize zde několik stovek českých dobrovolníků získalo vydatné bojové zkušenosti, které později většina z nich uplatnila během služby v československých legiích. Dobrudža se tak svým významem zařadila mezi takové pojmy, jako je Zborov, Terron či Doss Alto. 

Číst dál: Čeští dobrovolníci v bojích v Dobrudži

Československá brigáda a ofenzíva generála Brusilova

Brzy ráno 4. června 1916 byla silnou dělostřeleckou palbou zahájena na řece Styr ve Volyňské gubernii ofenzíva ruských vojsk pod velením generála Alexeje A. Brusilova. Původně se mělo jednat o součást společné ofenzívy dohodových vojsk. Vývoj na frontách ale nakonec znamenal, že ofenzíva měla ulehčit Francouzům (Verdun), Britům (Blízký východ) a zejména Italům (sočská fronta). Do bojů v jejím průběhu úspěšně zasáhly i vojáci 1. čs. brigády, která vznikla jen krátce předtím, 17. dubna 1916, a skládala se ze dvou střeleckých pluků.

Číst dál: Československá brigáda a ofenzíva generála Brusilova

Novodružiník Augustin Kmošek

Před sto lety, 12. srpna 1916, byl v Záhřebu popraven novodružiník Augustin Kmošek. Osud polozapomenutého hrdiny si připomněli účastníci vzpomínkové poutě ČsOL do Srbska a Rumunska na záhřebském centrálním hřbitově Mirogoj.

Číst dál: Novodružiník Augustin Kmošek

První československý legionář František Kryštof

Jednou z nejvýraznějších postav mezi českými dobrovolníky působícími během první světové války v srbské armádě byl bez pochyb František Kryštof. Pro svůj brzký vstup do armády bojující proti Rakousko-Uhersku, si vysloužil neoficiální titul "první československý legionář". Nejednalo se však o příslušníka České družiny, ani roty "Nazdar" – hned s vypuknutím války vstoupil dobrovolně do srbské armády. František Kryštof však nebyl pouze vojákem, ale také schopným literátem. 

Číst dál: První československý legionář František Kryštof

Plk. gen št. in memoriam Ladislav Preininger

V roce 2001 vyšly knižně deníkové zápisky Ladislava Preiningera, člena slavné roty "Nazdar", čs. legií ve Francii a důstojníka meziválečné čs. armády, popraveného během I. stanného práva, které k vydání připravila jeho dcera Milena Freimanová. Na letošní rok připravila ČsOL v rámci projektu Legie 100 jejich druhé vydání. Následující řády přibližují ve zkratce jeho životní cestu. 

Číst dál: Plk. gen št. in memoriam Ladislav Preininger

100. výročí od zahájení činnosti Československé národní rady v Paříži

Na počátku první světové války neměl odboj proti Rakousko-Uhersku, jenž se formoval doma i v jednotlivých krajanských koloniích po celém světě jednotné vedení. Cesta k vrcholnému orgánu československého diplomatického a vojenského odboje vyžadovala nezměrnou energii a odhodlání všech aktérů.

Číst dál: 100. výročí od zahájení činnosti Československé národní rady v Paříži

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka