Vyhledávání



Nástin bojů u Bachmače

Čs. armádního sboru hrozilo odříznutí postupujícími německými jednotkami od Kyjeva a ze severu od Gomelu a případné zajetí našich vojáků s tragickými následky. K ústupu jednotek sboru byla používána nejen železnice z Kyjeva na Bachmač, ale také tratě vedoucí z Grebjonky na Poltavu a dále na Charkov. Uhájení důležitého železničního uzlu Bachmače však bylo nezbytné i kvůli průchodnosti těchto jižních ústupových tras. Bojové střety se neodehrávaly jen na jednom místě. Boje a potyčky probíhaly na místech od sebe vzdálených desítky kilometrů, tím pádem se ústup celého čs. sboru odehrál na širším prostranství levého břehu Dněpru. 

OBSAZENÍ BACHMAČE

V Bachmači se nacházela tři nádraží, od sebe poněkud vzdálená. Na západě III. nákladní, na východě I. osobní (Kyjevské) a na jihu II. ústřední (Libavské nebo také Romenské). Bachmač byl také důležitým spojovacím bodem, vedly odtud železniční tratě na západ do Kyjeva, na severozápad do Gomelu, na východ do Konotop a na jihozápad do Pirjatinu.

Předehrou bojů mezi německými a čs. jednotkami u Bachmače se na obou stranách stala průzkumná činnost a snaha zjistit situaci v Bachmači i jeho okolí. Jako první se zde 4. března 1918 náhodně objevila malá skupinka 30 členů Úderného praporu, vyslaná původně do Konotop pro koně. V té době byl Bachmač podle hlášení velitele úderníků prap. Sobotky neobsazen a z Konotop do něj jezdili bolševici a z Krut Ukrajinci. 

Předvoj 6. čs. střeleckého pluku – jeho III. prapor a několik menších jednotek pod velením štábního kapitána Ludvíka Krejčího a za přítomnosti pomocníka velitele 6. pluku podplukovníka Nikolaje Blajerského – dorazil do Bachmače 5. března 1918 v 11.30 hod. s úkolem obsadit železniční uzel a zajistit jej zejména proti německému postupu od Gomelu. Po příjezdu byly vyslány tři polní stráže na sever, severozápad a západ od Bachmače (do vzdálenosti 5 km) a dále tři průzkumné hlídky – směrem ke Krutám (na Kyjev), směrem na Borznu (obec severozápadně od Bachmače mimo železniční tratě, kam jel jízdní průzkumný oddíl) a zvláště po železnici směrem na sever (na Gomel). Posledně jmenovaná hlídka byla nejdůležitější, neboť z tohoto směru se čekal postup Němců. Těm stála v cestě řeka Desna, kterou museli překonat přes železniční most mezi vesnicemi Makošino a Bondarevka ve vzdálenosti asi 39 km od Bachmače.

Průzkumné hlídce se podařilo zjistit, že Němci se zatím nedostali do Makošina ani k mostu. V případě nutnosti další z rozkazů nařizoval vyhození železničního mostu do vzduchu. Stejného dne před půlnocí byl do Bachmače rozkazem vyslán i jeden z vlaků 7. čs. střeleckého pluku (10. rota, 11. rota a další jednotky pluku) pod velením kapitána Eduarda Kadlece. Vlak vyjel 6. března ráno a do Bachmače dorazil v noci.

Celkové velení nad situací v Bachmači bylo svěřeno pplk. Blajerskému. V těchto dnech došlo též k rozporům mezi tímto ruským důstojníkem a čs. důstojníky, když Blajerský požadoval zachovávání neutrality, respektive braní ohledů na bolševiky a civilní obyvatelstvo, na rozdíl od našich důstojníků, kteří už zaujali stanovisko, že se musejí postarat především o záchranu našeho sboru. Jednotkám poslaným do Bachmače bylo též nařízeno získávat lokomotivy a vagony pro 1. divizi, jejíž vojáci v té době stále ustupovali pěšky. Čs. důstojníci proto brali, jak a kde se dalo, čímž opět došlo k rozmíšce s pplk. Blajerským.

7. BŘEZEN

Ráno se v Bachmači nalézal prapor 6. a prapor 7. pluku. Blajerskij byl stále nakloněn spolupráci s bolševiky, Kadlec prosazoval samostatné jednání, shodli se ale, že bude potřeba zničit most přes řeku Desnu severně od Bachmače.

Kadlec proto sestavil oddíl, který měl 169 mužů a k dispozici 4 těžké a 2 lehké kulomety, a pod vedením škpt. Jungra ho poslal k řece, kde už byl malý vlak sapérů 6. pluku vedených por. Janouškem. Za stanicí Doč se setkali s lokomotivou, na které prchali železničáři ze stanice Snovsk (asi 95 km severozápadně od Bachmače), kterou ostřelovali Němci. U mostu Jungr zjistil, že Janoušek nemá potřebné výbušniny ke zničení mostu a proto vyslal vpřed malý průzkumný oddíl pod vedením škpt. Wiesnera. Ten dojel až ke stanici Nizkovka, kde zničil malý most a začal se vracet, přičemž místy byly ničeny koleje pomocí ručních granátů. Jungr a Janoušek se mezitím, i na naléhání místních obyvatel, rozhodli neničit most, ale jen důležité vybavení (hlavně výhybky) a trať. Na noc pak obsadili stanici Makošino za mostem.

Kpt. Kadlec mezitím rekvíroval vlaky a posílal je k evakuaci čs. pluků, pplk. Blajerskij vyjednával s bolševiky a všemožně jim ustupoval, zakázal např. ničení tratě a přerušování osobní dopravy.

8. BŘEZEN

Velitelství čs. armádního sboru vydalo příkaz č. 90, jímž se nařizovala evakuace a tento postup:

1. oddíl
2. brigáda 2. divize (7. a 8. pluk), Úderný prapor, letecký oddíl, 2. zál. pluk s oddílem z Čerkas (nezařazení dobrovolci), 1. divize 2. děl. brigády odjíždějí přes stanice Ljubotinu, Vorožba, Kursk, Ščigry. Úderný prapor obsadí a chrání stanici Vorožbu, prapor 7. pluku se v Bachmači připojí k 6. pluku a posílí obranu. Zbytek zaujme postavení v rajonu Ščigry (asi 350 km východně od Bachmače).

Hlavní síly
1. husitská divize a 1. brigáda 2. divize. 6. pluk a prapor 7. pluku obsadí trať Bachmač-Konotop, chrání jej a provádí průzkum na sever ke stanici Mena. 5. pluk a 1. zál. pluk jistí jižní stranu od Čerkas a od západu proti Kyjevu, 11. března ustoupí do rajonu Priluky. Trasa evakuace přes Kursk-Orel do úseku Novosil-Jelec.

Podle všeho byl ale rozkaz vydán již 5. března, protože obsahoval údaje, které již 8. března nebyly aktuální a evakuace již běžela.

V noci přijel do Makošina bolševický obrněný vlak. Ráno opět vyslal škpt. Jungr rozvědku na sever, přičemž si od bolševiků půjčil jedno dělo. V Meně škpt. Wiesner, velitel rozvědky, vyslechl v telefonu příkaz německým oddílům k postupu k železničnímu mostu přes Desnu. Také pěší hlídky hlásily kontakt s Němci. Za krátko na stanici dopadlo několik dělostřeleckých granátů, celý oddíl proto couvl zpět do Makošina, ničiv za sebou vše důležité, kam dorazil v 12.30 hod.

Ke kpt. Kadlecovi se zprávy dostávaly se zpožděním, bylo ale jasné, že na severním úseku budou zapotřebí posily. Odeslal tam tedy svou 9. rotu, více sil ale vlastně neměl a pomoci mohl jen 6. pluk. Jungr se mezitím rozhodl zaujmout obranné postavení na severním okraji Makošina, jenže v té době začala bolševická děla střílet směrem k Němcům, kteří však nebyli nikde vidět a „svými cirkusovými manévry“ jen odhalili postavení obránců a upozornili Němce. Proto se Jungr rozhodl stáhnout za řeku Desnu, přičemž v Makošině zničil vybavení stanice, trať a poškodil most. Celkové aktivity si skutečně Němci všimli a začali oblast ostřelovat dělostřelectvem. Čs. vlaky tak ustoupily do Bondarevky. Jižní břeh Desny se následně ukázal nevýhodným, protože byl mnohem nižší než protější, Jungr tedy zaujal obrannou linii až u vzdálenější náplavové terasy kryté lesem. Chtěl se tak přiblížit Bachmači, vyhnout se případnému obklíčení a dělostřeleckým přepadům. Odpoledne dostal Kadlec od pplk. Blajerského povolení převzít osobně obranu severního úseku a volnost jednání nezávisle na bolševicích.

Ve 20.15 hod. dorazil Kadlec v čele bojového oddílu do Bondarevky, cestou nechal obsadit stanice Doč a Česnokovku. Na místě vyslechl Jungrovo hlášení o situaci a shledal ji vážnou. Před půlnocí hlásil Blajerskému, že bude potřeba 6. plukem obsadit Doč a držet Bachmač a že ráno vyrazí k mostu přes Desnu, aby zabránil jeho opravám. K dispozici měl 356 vojáků a 23 kulometů 7. pluku a 74 mužů a 2 kulomety 6. pluku.

Již ráno vyjel ešalon por. Maixnera (49 mužů) na průzkum do Konotop, kde měl zjistit situaci a případně zrekvírovat vlakové soupravy. Ve stanici narazil na velké množství bolševiků, kteří neměli žádnou představu o situaci, předali mu ale 2 lokomotivy a 90 vagonů a několik vagonů zásob a střeliva. Kadlec také poslal další menší oddíly do okolních stanic, aby hledaly vlakové soupravy.

Pplk. Blajerski mezitím začal s obranou tratě Kyjev-Bachmač. Velitel pěší rozvědky 6. pluku por. Mézl byl poslán k průzkumu až do stanice Kruty. K dispozici dostal lokomotivu se 4. vagony a 2 těžké kulomety Maxim. Po příjezdu do Krut zjistil Mézl, že jsou obsazeny Ukrajinci, se kterými se po delším dohadování domluvil, že ji vyklidí a ti ještě slíbili, že ač jsou s Němci spojenci, jako Slované jim podají zprávu, že se nepřítel blíží.

9. BŘEZEN – KLID PŘED BOUŘÍ

Na stanici Bonadrevka, necelých 40 km severozápadně od Bachmače, se soustředily všechny části 7. pluku, které do oblasti již dorazily. Jednalo se o 9. rotu por. Janouška, 10. rotu por. Jančíka, 11. rotu, oddíl telefonistů a zákopových děl (minomety), lehké kulomety Chauchat por. Odehnala, kulometný oddíl "Colt", četa těžkých kulometů Maxim ppor. Maixnera, plukovní hudba a prodejna. Velení nad nimi převzal kpt. Kadlec. Boje neschopní muži zůstali na nádraží Bachmač-Libavský jako strážní oddíl.

V noci do Bondarevky dorazil prap. Liška od 1. děl. brigády s jedním dělem, které Kadlec nechal umístit na platformu ešalonu, se kterým ráno v 9.15 hod. vyjel na rozvědku k nedaleké řece Desna. Rozvědka se skládala ze 70 vojáků se čtyřmi kulomety "Colt" ppor. Veselého, čtyřmi kulomety Chauchat a dělem prap. Lišky. Když se vlak přiblížil asi na 3,5 km k řece, stal se cílem dělostřelecké palby, pokračoval ale dále a dostal se na dohled k mostu. Němci ho právě opravovali. Vlak proto začal couvat a ze vzdálenosti asi 2 km spustil palbu z děla a dvaadvaceti výstřely dělníky rozehnal. V 11.40 hod. byl zpět v Bondarevce.

V hlášení kpt. Kadlec uvedl, že dle jeho odhadu se za řekou ve městě Měna nachází celý pluk s dělostřelectvem a že pokud nedorazí posily, stane se situace kritickou. Dostal také zprávu, že na pomoc mu přijíždí bolševický oddíl s dělem a dvěma kulomety, což však označil spíše za komplikaci a přítomnosti bolševických oddílů pak přičítal chvatné opuštěné výhodných postavení před mostem. Poznamenal také, že ukončil úkol zabezpečení ešalonů pro 1. divizi, kterých jeho muži získali celkem 9–13 lokomotiv, 257 vagonů a 62 platforem.

Po 14. hodině velitel polní stráže č. 3 prap. Chvátal od 10. roty poslal zprávu, že dle sdělení místního obyvatelstva se směrem ke stanici Doč blíží mnoho neznámého vojska. Kadlecovi bylo jasné, že se Němci snaží Bondarevku obejít a odříznout od Bachmače, nařídil tak okamžitý ústup všech oddílů. Bylo k tomu však potřeba 8 vlaků a poměrně hodně času. V mezičase sapéři ppor. Nováka vyhodili do vzduchu výhybky a křižovatky, byly odvezeny všechny telefony a telegrafy, za stanicí vytrhány koleje a pak zničen i mostek přes řeku Doč, severně od stejnojmenné obce. Také zde bylo vybavení stanice zničeno a vytrhány koleje.

Mezitím dorazil škpt. Jungr do stanice Česnokovka, která se nalézá zhruba na půl cesty mezi Bachmačem a Dočí, a začal chystat její obranu. Kpt. Kadlec sem dorazil kolem 17. hod. a okamžitě předal zprávu o situaci do Bachmače. Zmínil také, že nedaleké Borzno obsadil ukrajinský oddíl partizánské jízdy.

Ve stejné době do Bachmače dorazil zbytek 6. pluku a jeho velitel, plk. Červinka, převzal velení. V 19. hod. hlásil Kadlecovi, že mu posílá na pomoc 8. rotu 6. pluku a dva jízdní oddíly a že pokud jsou před Česnokovkou skutečně Němci a ne Ukrajinci, je potřeba ji držet a umožnit tím nakládání I. divize v rajónu Jična – Priluky (zhruba 100 km jižně od Bachmače).

Večer na stanici dorazil také stř. Mika od 10. roty 7. pluku. Ten byl během evakuace Bondarevky vyslán ke strážnímu oddílu, ale cestou zabloudil. Mezitím mu všichni ujeli, takže se vydal podél trati pěšky. Díky tomu mohl ohlásit, že Němci obsadili Bondarevku kolem 16. hodiny, že se nalézají v několika okolních vsích, ale že kolem 18.15 hod. ještě nebyli v Doči.

Oddíly 6. pluku prováděly celý den průzkum trati Bachmač – Kyjev. Oddíl por. Mézla, který byl na stanici Kruty, zjistil, že Němci se dali do pohybu. Odpoledne již Krut dosáhla německá rozvědka, nad stanicí kroužilo letadlo a do nedalekého Něžina přijely dva vlaky. Mézl se proto stáhl do stanice Plisky, kterou držela 6. rota 6. pluku.

Oddíly 1. divize se mezitím začaly vagónovat v Poltavě, Prilukách a na dalších stanicích, což jistil 5. stř. pluk, který obsadil stanici Grebjonka. Zde se Němci ale zatím neukázali a největší problém tak dělali bolševici v Poltavě 8. pluku, který si odjezd vynutil až pod pohrůžkou použití zbraní.

10. BŘEZEN – BOJ O STANICI DOČ

Noc proběhla klidně. Po půlnoci do Česnokovky dorazila 8. rota ppor. Hamáčka od 6. pluku s rozkazem od plk. Červinky, aby byl ráno proveden útok ve směru Doč-Bondarevka-most přes řeku Desna, který měl být zničen. Útok měly provést tři roty pěchoty, četa dělostřelectva, četa granátníků a oddíl spérů. K zajištění boků byly určeny dva jízdní oddíly a pěší stráže. Hlásil také, že jím vyslané rozvědky zatím na Němce nenarazily, jen na oddíly Ukrajinců a že na rozkaz velitele I. divize musí být Bachmač udržen i za cenu boje. Ve 4. hod. ráno tak kpt. Kadlec rozdal propozice k nástupu, který měl začít v 8.30 hod.

Akce začala podle plánu, první šla 8. rota 6. pluku s dvěma kulomety "Colt" ppor. Veselého od 7. pluku. Následovaly hlavní síly od 7. pluku pod vedením škpt. Jungra, které se skládaly z 9. roty por. Janouška, 11. roty ppor. Zemka,
kombinované roty por. Jančíka, oddílu kulometů "Colt" por. Čermáka a oddílu kulometů Chauchat por. Odehnala. Skupinu uzavírala krycí skupina kombinované roty prap. Žáčka, která se skládala z mužů plukovní hudby. Pěší oddíl následoval bojový ešalon ppor. Maixnera s 1 dělem a 4 kulomety Maxim, podřízený přímo kpt. Kadlecovi, který byl na čele útoku. Jízdní hlídce velel kornet Klíčník. Celkem měl k dispozici asi 500 mužů. Zatím ale nedorazilo dělostřelectvo ani posily od 6. pluku.

Ty se v Česnokovce objevily krátce po odchodu útočných jednotek. Zástupce velitele 6. pluku pplk. Blajerskij s sebou přivedl učebnou komandu 6. pluku vedenou por. Homolou o síle asi 180 mužů. Blajerskij jim přikázal postupovat k Doči přes vesnice Nosilevka a Trostjanka. Zároveň si nechal zavolat kpt. Kadlece, který mu pospal situaci, a následně došlo k rozepři o dalším vedení operace. Blajerskij vytknul Kadlecovi, že postupuje po trati s málo krytými boky, kdežto Kadlec uváděl, že v rovném přehledném terénu stačí boky hlídat dozory. Použití trati pak obhajoval tím, že okolní pole jsou bahnitá a muži by se brzy unavili. Samotná Doč leží v údolíčku, je tedy možno se k ní po trati přiblížit nepozorovaně. Načež se vrátil na hrot, posílil však křídla na úroveň čety a vojáci šli ve dvou skupinách podél trati.

Toto první setkání ale naznačilo rozpory ve velení a špatnou komunikaci, kdy Kadlec rozdával úkoly vpředu a Blajerskij vzadu. Projevilo se to vzápětí, když Blajerskij nechal zastavit postup, aby byla prozkoumána ves Šapovalovka, kterou však již boční hlídky předtím prošly. Následně k útočícím silám poslal 11. rotu 7. pluku, kterou Kadlec zanechal ve stanici na její ochranu. Kadlec se opět vydal k zadnímu voji, aby zvěděl, kdo tedy velí celému oddílu, plk. Blajerskij byl však již v Česnokovce a zanechal jen příkaz pokračovat na Doč. Celá operace se tím ale značně zdržela a půda kolem trati začala více rozmrzat, což stěžovalo další postup.

K první střetu s Němci došlo kolem půl jedné, kdy dozory předvoje od 8. roty 6. pluku svedly přestřelku s nepřítelem skrytým v lesíku západně od trati. To zburcovalo obránce, kteří vzápětí zahájili i dělostřelbu proti hlavnímu oddílu. Na to škpt. Jungr reagoval rozvinutím sil do řad vlevo a vpravo od trati, čímž se ale jednotlivé jednotky pomíchaly, tratí byly rozděleny a důstojníci se ujali nejbližších mužů. Takto pomíchaná útočná skupina dorazila k Doči kolem 14. hod. a okamžitě přešla na zteč. Výborně si vedlo zejména pravé křídlo vedené kpt. Kadlecem (ten ale později podotkl, že prudký útok byl způsoben i tím, že půda byla mokrá a vojáci v ní nechtěli ležet). Nejprve byl dobyt osamocený statek před stanicí, odkud se linie rozvinuly směrem k Doči, načež se stali cílem palby kulometů a utrpěli první ztráty. Po jejich umlčení pokračoval postup. Kadlec měl v plánu, že levé křídlo bude bojem vázat nepřítele a pravé ho zprava obchvátí, načež dorazila učebná komanda 6. pluku, která ho měla obejít zleva. Když se k nim kpt. Kadlec přesouval, aby jim udělil rozkazy, byl zasažen do hlavy, padl k zemi a musel být evakuován. Útok však již započal a Němci, zasypáváni palbou i vidouce Čechoslováky nastupovat ze všech stran, začali ustupovat. Po celou dobu postup podporovalo dělo z ešalonu a později i bolševická baterie, které však zpočátku střílela do Čechoslováků, takže se jejího řízení museli ujmout čs. pozorovatelé. Po chvíli bylo ze vsi slyšet výbuchy a Němci se dali na ústup ze vsi, kde zanechali jedno dělo.

Němci se však drželi na stanici, kde měli kulomety umístěné na střechách, které působily ztráty levému křídlu. Když už se zdálo, že i zde ustoupí, přišla jim posila v síle asi roty se 6 kulomety. Unavené levé křídlo se tak začalo stahovat, a když se objevili další Němci, tak aby se předešlo obklíčení, ustoupilo celé k hlavním silám. Protože se však nepřátelské posily objevily i na jiných místech, pochopily některé další čs. části pohyb levého křídla jako počátek ústupu a zakrátko a bez povelu se vše dalo na všeobecný ústup. Ten Němce překvapil stejně, jako prudký útok, takže Čechoslováky ani nepronásledovali. Ukořistěné dělo bylo zničeno.

Velení se mezitím ujal škpt. Jungr, mohl však jen organizovat stažení. Bahnitý terén omezoval pohyb a dodání střeliva, kterého byl nedostatek. Bahno a dlouhý boj také vyřadily z boje všechny kulomety „Colt“. A protože se stmívalo, rozhodl se Jungr k návratu do Česnokovky. Ústup a evakuaci raněných kryla 11. rota 7. pluku. Akce skončila kolem 19.30, ovšem pplk. Blajerskij čs. důstojníkům vytkl opuštění útoku a ústup.

Ztráty byly poměrně těžké. 7. pluk přišel o 32 padlých, včetně prap. Hataly z 10. roty, a 43 raněných, včetně kpt. Kadlece a velitele 9. roty por. Janouška. Z 6. pluku padl velitel spérů por. Janoušek a velitel oddílu úderníků prap. Sobotka (úderníci šli s 10. rotou 7. pluku), další ztráty utrpěla i 8. rota a učebná komanda, 6. pluk však vykazuje jen celkové ztráty u Bachmače. Jako protivník byl dle kořisti identifikován 61. a 224. pluk,1 ovšem v síle asi tří praporů. Místní železničáři, kteří později dorazili od Doče, uvedli, že Němci ztratili na 300 mužů a také, že popravili několik zajatých Čechoslováků (7. pluk pohřešoval 16 mužů, které později prohlásili za mrtvé). Tím si čs. velení vysvětlilo, proč se nepřítel nepustil do pronásledování a následující dny nezahájil útočnou operaci. Ač tedy nebyl cíl Kadlecovy skupiny splněn, operace byla nakonec úspěšná, protože se Němci nepokusili o žádnou rozsáhlejší akci.

Také na západě na trati Kyjev-Bachmač došlo k boji. Ke stanici Plisky, kde byla rozvědka a část 6. roty 6. pluku pod vedením por. Mézla, dojel již brzo ráno německý vlak, který vezl jako maskování propuštěné ruské zajatce. Z předsunutých pozic na něj spustili čs. vojáci palbu a chtěli ho zajmout, takže začal ustupovat a na pomoc mu přijel druhý ešalon. Čechoslováci proto začali ustupovat na stanici a ničit trať. V 7.30 hod. museli začít opouštět i Plisky, protože se k nim blížili 3 vlaky a asi dva prapory nepřítele. Opět následovalo trhání kolejí, přestřelky zadního voje s německou rozvědkou a ústup do obce Pisky. Kolem půl jedné se Mézlův oddíl za Piskami spojil s pomocným oddílem 2. a 3. roty 6. pluku a 2 bolševickými děly.

Tato posílená skupina se vrhla do útoku proti Piskam a vyčistila je od německé rozvědky. Okamžitě se ale dostala pod palbu děl a kulometů hlavních nepřátelských sil, takže ves opustila a zaujala pozici asi 2 km za ní. Kolem 15. hod. ji tak Němci obsadili. O půl hodiny později do prostoru přijel III. prapor 6. pluku, četa kulometů "Colt", oddíl kulometů Chauchat, četa sapérů, dělo 3. brigády 1. děl. divize s telefonisty, vše pod vedením škpt. Krejčího, který převzal velení nad všemi silami. Nový velitel také ihned nařídil útok, který zastavil další německý postup. Situace však byla stále kritickou, Němci již měli na dohled trať Jična–Bachmač, po které ustupovaly vlaky 1. divize. V kritický moment kolem 16. hodiny po ní právě projížděl ešalon 1. záložního pluku. Jednomu ze střelců 6. pluku se ho podařilo zastavit a žádal o pomoc. Velitel vlaku kpt. Kroutil opravdu viděl závažnost situace a z vlastní iniciativy poslal své muže do boje. III. prapor ppor. Obergriesa, aby se spojil s linií 6. pluku, II. a IV. prapor k trati k vyčkání dalších instrukcí. Poté co se informoval o celkové situaci, poslal II. a III. prapor k obchvatu vesnice zleva, IV. prapor ponechal v záloze. Takto posíleným čs. silám se podařilo Němce ze vsi vytlačit, ti na svých vlacích ujeli a za sebou rozebrali trať.

Protože mezitím již padla tma (kvůli které ani II. prapor zál. pluku nepřítele nenašel), byly operace zastaveny. Kpt. Kroutil ponechal svůj III. prapor k dispozici škpt. Krejčímu a se zbytkem sil odešel do Bachmače. Poté, co přišla zpráva, že na pomoc přichází část 4. pluku, byl stažen i III. prapor. 1. záložní pluk utrpěl ztrátu 12 raněných. Do Pisky přicházely další posily, takže štkp. Krejčí mohl nechat vystřídat unavené muže, ale ves nakonec nechal vyklidit a zaujal pozici východně od ní. 6. pluk ztratil 17 padlých a pohřešovaných. Do boje zasáhl také bolševický oddíl s děly, jeho přínos byl ale mizivý.

Ešalony 1. divize se konečně daly ve velkém do pohybu a některé projely už Bachmačem. Důležitý byl zejména 4. stř. pluk, který z Jičen vyrazil kolem 17. hod. a dostal rozkaz připojit se k obraně. I. prapor por. Gayera dostal za úkol obsadit ves Bilmačevku a poté postupovat na sever ke vsi Plisky a obsadit ji. Ještě před půlnocí se jím vyslané rozvědce podařilo přerušit telefonní a telegrafní spojení mezi stanicemi Kruty a Plisky. Kolem půlnoci II. prapor ppor. Nosky vysedl na stanici Vavrovka, asi 5 km jižně od místa bojů. Zbylé ešalony dojely do Bachmače, kde velitel pluku plk. Šiškovskij převzal obranu celého uzlu, prakticky ji ale řídil jemu podřízený pplk. gen. št. Ušakov. Pomocník velitele pluku por. Čeček se zdržoval u I. praporu. Na ráno byl naplánován útok k vyčištění tratě Kyjev-Bachmač, aby nebyla ohrožena evakuace 1. divize.

Kolem 22. hodiny od pluku také vyjeli povozem parlamentáři k Němcům v Pliskach, aby vyjednali klid zbraní do 13. března, kdy bylo naplánováno ukončení ústupu. Do pohybu se daly také zbylé útvary 2. divize, kterým však přesun různě komplikovali bolševici.

11. BŘEZEN – VYJEDNÁVANÍ

Na severním úseku byl klid. Kulometnou rotu "Colt", která během útoku na Doč utrpěla 30% ztráty a měla nepoužitelné zbraně, propustil kpt. Kadlec do Bachmače k reorganizaci. Kadlec sám se chtěl ujmout velení, zranění mu to ale nakonec nedovolilo a předal ho škpt. Jungrovi. Pplk. Blajerskij pak přikázal, aby se za úsvitu začaly před Česnokovkou kopat okopy a byla vyslána jízdní hlídka k obcím na sever od stanice.

V 4.30 hod. hlásila polní stráž č. 2 nepřátelský vlak, proti kterému byla okamžitě vyslána roztopená lokomotiva. Hlášení bylo ale mylné a lokomotiva dojela až do Doče, kde jí došla pára. To ovšem zburcovalo Němce, kteří před ní vybudovali barikádu.

Za rozbřesku se před stanici vydaly síly složené z 9., 10., 11. roty, 2 těžkých kulometů Maxim a 18 lehkých kulometů Chauchat 7. pluku a 8. roty a učebné komandy 6. pluku vedené Jungrem. Terén pro stavbu opevnění byl ale velmi nevhodný, takže se stavbou začali asi 7,5 km od stanice v místě, kde se protínala trať a silnice, přičemž fronta byla dlouhá asi 1000 m. Škpt. Jungr ale považoval celé postavení za slabé a požadoval další instrukce. V 13.05 hod. obdržel depeši, že dorazí 2 roty 4. pluku, které zamění 2 roty 7. pluku, se kterými se má odebrat na stanici Bachmač-Libavský a velení předat dorazivšímu por. Gerikovi. O půlhodiny později dostal další zprávu, že liniemi projdou parlamentáři 6. pluku, kteří se pokusí vyjednat s Němci příměří.

Časem se v linii objevili por. Jícha, prap. Jareš a kapelník Vachsman, kteří z pověření plk. Červinky měly zkusit vyjednat příměří s odkazem na to, že k podobné dohodě došlo na západním úseku. Setkalo se to s nevolí vojáků, kteří chtěli bojovat. Němci se však celý den o žádnou vážnější akci nepokusili, nad oblastí jen odpoledne dvakrát kroužil letoun. Kolem 19. hodiny se vrátili parlamentáři s tím, že Němci se musí dotázati u svého velení a že do 2. hod. noční vystřelí raketu, která bude signálem k návratu parlamentářů. Do té doby, že platí klid zbraní. Čs. oddíly se tak celý den věnovaly obraně určených pozic.

To na západním úseku bylo mnohem živěji. Obranu oblasti již v noci posílila 9. rota ppor. Vejrosty od 4. pluku, která se z Jičny přesunula k mostu přes potok Udaj u vsi Pryputni. Těmito místy procházela úzkokolejná dráha z Krut do Jičny a kdyby jí Němci využili, dostali by se do týlu jednotek 1. divize. Od čs. postavení na trati Kyjev-Bachmač bylo vzdáleno asi 35 km jihozápadním směrem. Odpoledne pak byla zaměněna oddílem školy poddůstojníků a zákopníků 3. pluku. Ti spálili mostek, takže když k němu později dorazil německý vlak, vida překážku, zase ustoupil.

Kolem 2. hodiny ranní dorazili od jihu do stanice Plisky parlamentáři 4. pluku. Němci z tohoto směru neočekávali žádné nebezpečí, tak se bez problémů dostali až k vlaku, ve kterém byl velitel 349. zeměbraneckého pluku pplk. Hans-Friedrich von Restorff-Rosenhagen se svým štábem a I. praporem. Němci je přijali vlídně, ale odměřeně, na předložené podmínky však nechtěli odpovědět. Po půlhodinovém neúspěšném vyjednávání tedy naši pohrozili, že pokud nedostanou okamžitou odpověď, do hodiny přejde do útoku celá divize. Von Restorff prohlásil, že o tom se musí domluvit s velitelstvím. To se mu ale nepodařilo, protože spojení již bylo přerušeno, a tak na podmínky příměří přistoupil, za čs. stranu ho latinkou podepsal prap. Kudrna a rusky stř. Zbíral (oba od 2. plk.) a prap. Bělohlávek (4. plk.).

Jednotky v poli se ale nadále chystaly k útoku. Ve 4. hodiny vyrazily dopředu jízdní hlídky a o 45 minut později celý III. prapor a postupně i zbylé dva prapory. Plán byl takový, že před rozedněním síly dorazí do výchozích pozic a společně zaútočí. Těsně před útokem se oddíly setkaly s parlamentáři, kteří je informovali o uzavřeném příměří, útok se tak zastavil a muži se pomalu vrátili do výchozích pozic. V 10 hodin ale Němci vrátili přetrženou dohodu o příměří s tím, že ji neuznávají. Sami využili klidu zbraní k ústupu na Kruty. Podle zpráv místních obyvatel s sebou vezli asi 200 raněných a platformu mrtvých.

I. prapor 4. pluku se tak musel vrátit do výchozího postavení, jízdní hlídka pak zjistila, že Plisky Němci opustili a obsadil je bolševický obrněný vlak, se kterým jel pplk. Ušakov. Vlak poté vyrazil na Kruty a zahájil dělostřelecký boj s Němci. II. prapor mezi tím obsadil Plisky. Tím přešla obrana trati pod jednotky 4. pluku a vyčerpané oddíly bojující zde předchozího dne byly staženy do Bachmače do zálohy.

Evakuace 1. a 2. divize tak mohla pokračovat, další oddíly projely Bachmačem dále na východ. 5. pluk provedl poslední operace v okolí Grebjonky, kde hlídky narazily na německé rozvědky, a nad oblastí kroužilo letadlo. Kolem 16 hod. oblast opustil poslední oddíl pluku a vydal se k Bachmači. Plynulost přesunu opět narušovali bolševici.

12. BŘEZEN – BOJE NA ZÁPADNÍM ÚSEKU

Nebe na severním úseku kolem 1. hodiny ozářila červená raketa. K německým liniím se tedy vydali parlamentáři. Cestou viděli zničenou trať a před stanicí na ně čekali silně ozbrojení Němci. Ti jim jen sdělili, že dohoda není možná, ale že jim zaručují bezpečný návrat do pozic, a potom, že Čechoslovákům ukáží. Nicméně se zde po celý den o žádnou větší akci nepokusili. Příchod dvou rot 4. pluku tak umožnil vystřídání unavených obránců, byť s určitým zmatkem, protože sem dorazily jiné, než byly hlášeny, a měly vystřídat oddíly, které na severu vůbec nebyly. Kolem poledne ale bylo střídání hotové, velení od škpt. Jungra převzal por. Homola od 6. pluku. V té době se na tomto úseku nalézalo celkem 819 pušek, 6 kulometů Maxim, 20 lehkých kulometů Chauchat, 10 sapérů, 6 telefonistů, vlak s dělem, 2 děla 3. baterie 1. děl. brigády a bolševický vlak s 2 děly a jejich 2 děla polní.

Protože se předpokládalo, že poslední čs. ešalon projede Bachmačem brzy ráno následujíc den, měl por. Homola vše připravit tak, aby zabránil případnému pronásledování. Tedy rozebrat trať a poslední vlak upravit tak, aby mohl střelbou krýt ústup. Do okolí také rozesílal hlídky, aby předešel obchvatu. Již ráno se jedna střetla s Němci u vsi Šapovalovka a zahnala je. Odpoledne ale už zde hlásila přítomnost asi 200 jezdců, pěších a dělostřelectva, další Němci byli v rajónu Nikolajevka-Borzna. V 16 hod. jsou u Šapovalovky hlášeny dvě řady zákopů a baterie 4 děl, která kolem 18. hod. zahájila palbu. Na tu odpověděla děla bolševiků. Zhruba o hodinu později přišel rozkaz plk. Červinky, že evakuace má začít ve 3 hod. ráno příští den.

Na západním úseku proběhla noc klidně. Ráno se bolševický vlak vrátil do Bachmače a kolem 6. hod. hlásil pozorovatel I. praporu 4. pluku, že se od Krut k Pliskám blíží obrněný vlak a za ním tři vlaky s vojskem. Čs. jednotky byly uvedeny do pohotovosti. Cestou Němci vysadili několik děl, která zahájila palbu, a pokračovali ke stanici. Když se dostali asi na 800 kroků k pozicím II. praporu 4. pluku, začaly na ně střílet čs. i bolševické kulomety a děla. Němci se dali okamžitě na ústup, který jim ale odřízli dobrovolníci 2. roty 4. pluku vedení prap. Petříkem, kteří rozebrali trať, začali ostřelovat zadní vlak a měli zabít a zranit 16 nepřátel. Sami se bez ztrát stáhli, až když jim došlo střelivo. Hlavní síly ale dostaly rozkaz nebrat iniciativu a jen se bránit, aby nedošlo k zbytečným ztrátám, a zejména ochraňovat vedlejší trať z Jičny do Bachmače. K zesílení obrany obsadily kolem poledne II. prapor a 2. kulometná rota 3. pluku vesnice Bilmačevku, Chvastovce a Ivanogord jižně od Plisek. Zde se v té době vykládali Němci, ale o další útok se nepokusili a část sil přesunuli na sever.

Celý den se do služby hlásily různé bolševické oddíly, jejich použitelnost a bojeschopnost byly velmi problematické. Celá situace nakonec dospěla k tomu, že v poledne navštívil pplk. Ušakov štáb jejich armády na stanici Bachmač-Libavský, kde prohlásil, že za současné situace není jejich sil potřeba, že se čs. oddíly ubrání sami.

Vlaková evakuace pokračovala celý den. Část transportů 1. divize jedoucích po trati Jičny-Bachmač byla sice Němci ostřelována, nebyly ale utrpěny žádné ztráty. Do půlnoci 12. března tak byla většina ešalonů v bezpečí, jako poslední z Priluk směrem na Bachamč vyrazil v noci čtvrtý vlak 1. pluku. Vlaky 2. divize byly již přesunuty všechny.

13. BŘEZEN – TLAK ZE SEVERU

Na západním úseku panoval klid, což umožnilo stáhnout I. prapor 4. pluku do Bachmače a obrana trati z Kyjeva zůstala na bedrech II. praporu 4. pluku, sapéři rozebírali koleje, většina mužů ale čekala ve vlacích. V okolí se pohybovaly bolševické oddíly. Němci se tu ale o žádnou akci nepokusili.

Na severu už brzy ráno začal por. Homola stahovat své síly do Česnokovky a chystat ústup. Kvůli únavě vojáků a hustému sněžení bylo soustředění ukončeno až o 5. hodině ranní. Na stanici se tak nacházely jen polní stráže III. praporu 4. pluku vedené ppor. Vobrátílkem a unavení Homolovi muži. Ti měli být odvezeni do Bachmače a obrana doplněna zbylými silami Vobrátilkova praporu. Když však bolševici zpozorovali tento pohyb, vyložili si ho jako ústup a čs. zradu. Začali proto zdržovat naše přesuny, což vyústilo v hádku mezi pplk. Ušakovem a bolševickým velitelem Primjakovem, který až po delší době souhlasil s výměnou oddílů.

Pohybu si ale všimli i Němci a kolem 11. hodiny zahájili útok, podle Vobrátilkova odhadu v síle pluku. Němci postupovali podél trati a zároveň se snažili o obchvat zprava, slabší a unavené čs. útvary tak začaly spořádaně ustupovat. Německý útok po trati se podařilo několikrát rozprášit kulomety, napravo ale nápor stále zesiloval, takže kolem poledne žádal Vobrátilek posily. Ušakov mu slíbil I. prapor 4. pluku a zároveň se u něj začali hlásit velitelé různých bolševických oddílů, kdy tentokrát ty složené z vojáků bývalé 10. sibiřské stř. divize a bývalých zajatců Poláků, Maďarů, i několika Čechů a Němců (ty ale nechal Vobrátílek pro nedůvěru odeslat do týlu jako zálohu) si vedly velmi dobře.

Po polední k Česnokovce vyrazil I. prapor 4. pluku s por. Gayerem v čele. Jel s nimi i por. Čeček, který měl pplk. Ušakova informovat o situaci a zda bude možno pozice udržet až do večera. Ušakov s nimi jel až k první výhybce před Bachmačem, která byla klíčová jak k ústupu, tak tím, že vedla přímo k nádraží Bachmač-osobní a ešalony by se tak vyhnuly bolševikům na stanici Bachmač-Libavský. Ti totiž stále celou situaci komplikovali, hlavně tím, že nedovolovali pokračovat vlakům z Bachmače do Konotop, naopak posílali vlaky s vojskem opačným směrem, takže trať i nádraží v Bachmači byly přeplněné. Kolem 14. hod. v Bachmači mezi bolševiky vypukla panika, když jejich jízdní oddíl hlásil německý postup ze severu, načež prap. Vrtek k nim přidělený prohlásil, že jsou si všeho sami vinni, protože situaci nerozumí a ruší čs. rozkazy.

V té době se Němci skutečně dostali asi na 1,5 km k Česnokovce, začali trať ostřelovat děly a bolševické síly na levém křídle utekly, příchod 1. pluku a jeho energický protiútok je však zase vytlačil. Zároveň do Bachmače dorazil hlavní bolševický velitel Šarov, který chtěl znáti situaci a čs. plány. Vědom si dosavadních problémů, podal mu pplk. Ušakov hlášení, ve kterém uvedl, že postup na severu je zastaven a zdůraznil výhodu přesunu čs. záloh na východ, odkud by případně mohly zaútočit Němcům do boku. Šarov byl spokojen, dokonce slíbil dodání potravin, a nevědomky tak povolil evakuaci.

Po 16. hod. Němci opět zaútočili, odpor jim kladl III., část I. praporu 4. pluku, rota 6. pluku a rota 7. pluku. Vlaky ze stanice nechal por. Čeček vyvézt za stanici směrem na Bachmač a v nich čekal zbytek sil jako záloha. Zpočátku se dařilo německý nástup zadržovat, pak se ale zhroutila obě křídla, kde byly Rudé gardy, bolševici a další skupiny, takže i držící se čs. oddíly musely couvnout, protože měly odkryté boky. Problémy opět dělali bolševici, kteří nepropouštěli spojky, které šly se zprávami nebo pro střelivo, a posílali je do linií. Bahnitý terén ztěžoval jakýkoliv pohyb, ale také snižoval efektivitu německé dělostřelby, takže se dařilo ustupovat spořádaně.

Hlavní úkol však již byl splněn, poslední vlak 1. pluku projel Bachmačem kolem 9. hodiny, čímž byla evakuace čs. oddílů ukončena a zbývalo již jen stáhnout jednotky bránící bachmačský uzel. Kolem 16. hodiny do Bachmače dorazil II. prapor 4. pluku, přičemž za sebou ničil trať. Zbývalo se tak vyvázat se severního úseku.

Zde ústup řídí por. Čeček, který po telefonu hlásil každou změnu. Čs. jednotky ustupovaly na nádraží Bachmač-osobní, kde prap. Vrtek sestavoval vlak pro III. prapor 4. pluku. Do Konotap na nádraží byl odeslán prap. Petřík, který obsadil telegraf a udržoval spojení s Bachmačem. Opět se ale komplikovaly vztahy s bolševiky, kteří znemožňovali přesuny, dokonce zadrželi důstojníka 6. pluku, aby od něj získali čs. plány (on jim však unikl) a jejich velitel Šarov požadoval okamžité vyslání čs. oddílů do boje a označoval je za zrádce. Zároveň se ale domáhali přednosti při evakuaci.

Čs. oddílům se ale i přes všechny tyto komplikace dařilo zdržovat německý potup od severu. Kolem 21. hodiny jako poslední Bachmače dosáhly části III. praporu 4. pluku a 1. a 8. rota 6. pluku. Na severním okraji obce svedly s Němci také první střet zde zanechané hlídky. Kolem 21.30 hod. došlo v Bachmači k poradě všech velitelů, ze které bylo zřejmé, že bolševice se staví proti čs. oddílům a požadují jejich okamžité nasazení. Rady čs. důstojníků, jak připravit obranu ale ignorovali, načež por. Čeček prohlásil: "My bychom s vámi rádi bojovali proti Němcům, ale u vás je všeobecný bordák (svinčík)." Ve 22 hod. tak dorazil Šarovův rozkaz, pouštět z Bachmače jen čs. raněné. Toho bylo opět využito a lstí se podařilo vypravit vlak s 6. plukem a dvě roty 7. pluku.

V Bachmači tak zůstaly jen vlaky 4. pluku a kolem 23. hod. se již jeho muži chystali, že silou nádraží převezmou a vynutí si odchod, už byli dokonce ozbrojeni. O 15 min. později se ale podařilo odjet vlaku I. praporu, který byl opět vydáván za ešalon zraněných.

14. BŘEZEN – ÚKOL SPLNĚN

Krátce po půlnoci z Bachmače vyjel i III. prapor 4. pluku, tentokrát za využití neznalosti bolševického komisaře. Z Bachmače se totiž stáhla celá bolševická baterie, a když to naši viděli, přesvědčili ho, že když zde není dělostřelectvo, není již zapotřebí pěchoty a on dal souhlas k odjezdu. Ve stanci tak zůstaly jen bolševické vlaky a sovětský ničící oddíl Sarašvilův, který likvidoval trať a zařízení. Ty Bachmač opustily kolem 4. hodiny a zakrátko do ní vstoupili Němci. To už byly čs. vlaky v bezpečí. Ve stanici Vorožba, asi 100 km východně od Bachmače, sice vlaky 4. pluku opět zadržovali bolševici, pod pohrůžkou síly ale mohly pokračovat dále.

Většina vlaků jela z Bachmače plánovanou trasou přes Kursk na Jelec v Rusku (od Bachmače zhruba 500 km), část ve stanici Lgov zamířila kvůli přetížení tratí na jih do Bělgorodu (asi 400 km od Bachmače). Po celou dobu také docházelo k intenzivnímu vyjednávání s bolševiky, aby evakuaci nekladli překážky. Ti s volnou cestou do Vladivostoku souhlasili 16. března, komplikací ale neubývalo, protože čs. ústup od Bachmače považovali bolševici za zradu. Ostatně situaci nejlépe charakterizuje hlášení pplk. Ušakova, velitele zadního čs. voje, k stažení od Bachmače: "V boji pod Bachmačem dne 13. března 1918 nebylo u Němců ani číselné, ani technické převahy a česká vojska mohla držeti Bachmač i déle. Avšak úkolem velitele zadního voje bylo nepouštěti se zbytečně do boje a vyvésti z něho vojska co možná s nejmenšími ztrátami, navigovati a odpraviti je z Bachmače, aby se spojila s ostatními částmi armádního sboru. Úkol tento se podařilo vyplniti, přičemž hlavní obtíže v provedení jeho byly ne ze strany Němců, nýbrž vyplývaly z vnitřních politických poměrů v Rusku, jinými slovy, provedení tohoto úkolu brzdili velitelé sovětského vojska, proto bylo třeba pustiti v chod diplomacii, hrozby, lsti, ba využívat i té okolnosti, že komisaři neměli žádných vědomostí vojenských."

VÝZNAM BACHMAČE

Boje u Bachmače se nevyznačují obzvláštní čistotou provedení bojových operací čs. strany. Význam této bitvy nespočívá ve výhře nebo prohře, ale v tom, že se Čs. armádnímu sboru podařilo odpoutat od Němců a ustoupit do hloubi Ruska. I proto jsou tyto boje posuzovány různě na základě pohledu vojsk, která se těchto bojů zúčastnila.

Z hlediska Němců se jednalo o těžce vybojované vítězství, z hlediska sovětské Ukrajiny prohru a následnou ztrátu rozsáhlých území. Z našeho hlediska byly boje u Bachmače pouhou operací zadního voje, jejímž účelem bylo udržet bachmačský železniční uzel jen do úplného odjezdu našich vojenských transportů. To se podařilo zabezpečit především jednotkami II. divize a to 6. čs. střeleckým plukem "Hanáckým", III. praporem 7. čs. střeleckého pluku "Tatranského" a částmi Úderného praporu. Dále se do boje zapojily i nové jednotky I. divize jako 4. čs. střelecký pluk "Prokopa Velikého", který vedl  závěrečné boje, a část 1. záložního pluku, který se sám iniciativně zapojil do operací. Kromě uvedených pěších jednotek výrazně zasáhlo do bojů i nově zformované dělostřelectvo I. divize. Ještě před odjezdem z Ukrajiny tak prošly bojovým křtem téměř všechny nové jednotky Čs. armádního sboru a nabyly vlastní válečné zkušenosti. Jednotky II. čs. střelecké divize potvrdily svůj výcvik a v bojích předvedly "starým" plukům I. divize, že jsou připraveny se obětovat za životy svých druhů. Toto krví potvrzené ujištění o jednotnosti celého armádního sboru bylo velmi důležité pro morální stav legionářského vojska v nadcházejících bojích s bolševiky, neboť rozptýlilo obavy o ideové pevnosti nových dobrovolců.

U Bachmače se poprvé v legiích zapojili do bojů důstojníci, kteří vstoupili do jednotek se svými rakousko-uherskými hodnostmi, což přinášelo v počátcích mnoho kritiky od těch, kteří začínali jako prostí střelci a své hodnosti si vysloužili svými schopnostmi při rozvědkách. 

Kapitán Kadlec, škpt. Krejčí, kpt. Kroutil, por. Mézl, por. Homola, ppor. Vobrátílek a mnoho dalších prokázali, že si své hodnosti zaslouží a získali si zde potřebnou autoritu do budoucích bojů s bolševiky. V bojích se též osvědčili ruští důstojníci plk. Červinka a především pplk. Ušakov, kteří nadále spojili svůj osud s československým vojskem.

Zodpovědnou a ne méně důležitou činností se stala i organizační práce pluků II. divize, která spočívala v řízení dopravy a především zajišťování potřebných vlakových souprav pro příchozí jednotky I. divize. Rekvizicemi zajistil 6. a 7. střelecký pluk přes 50 lokomotiv, více než 1 300 vagonů a potřebné množství uhlí. Tento vozový park se v následujících letech rozšířil až na 11 000 vozů v 259 ešalonech.

Z Ukrajiny odjížděl sbor disciplinovaně a organizovaně. Jednotky nebyly rozbity, ale naopak se jim při ústupu podařilo zachránit z opuštěných ruských skladů mnoho válečného materiálu, zásob a místy i potravin, což bylo využito v následujícím období. Československý armádní sbor opouštěl bachmačské válčiště vnitřně jednotnější, zocelený a obohacen bojovými zkušenostmi. Vítězství v této bitvě bylo dalším krokem k svobodnému státu Čechů a Slováků. Stinnou stránkou operačního úspěchu byly ovšem bolestné ztráty bezmála 300 mužů, z nichž téměř třetina (85) připadá na mrtvé a nezvěstné.

text: Michal Rak, br. Bernard Panuš

foto: VÚA-VHA Praha, ČsOL

01 - Nádraží Ba...
01 - Nádraží Bachmač-libavské po příjezdu prvních čs. jednotek. Poklidná atmosféra je jen zdánlivá - již byly vyslány silné hlídky na sever i na západ, odkud se očekával nápor Němců.
02 - Skupina úd...
02 - Skupina úderníků na jaře 1918. Údernici vstoupili do Bachmače jako první čs. vojáci již 4. března, následně se zapojili i do jeho obrany.
03 - Vojáci 6. ...
03 - Vojáci 6. pluku před nasazením do bojů u Bachmače.
04 - Vojáci 9. ...
04 - Vojáci 9. roty 6. pluku, vpravo sedí jejich velitel škpt. Ludvík Krejčí (1890–1972). U Bachmače již velel III. praporu a významně přispěl k jeho obraně.
05 - Úprava vag...
05 - Úprava vagonů 1. záložního pluku před nakládáním a odjezdem na Bachmač, stanice Priluky.
06 - Koncert hu...
06 - Koncert hudby 6. pluku na nádraží Bachmač-Libavský u příležitosti oslav narozenin prof. Masaryka, 7. března 1918.
07 - Kpt. Eduar...
07 - Kpt. Eduard Kadlec (1880–1960), zástupce velitele 7. pluku. Jedna z hlavních postav bachmačské operace.
08 - Dělostřelc...
08 - Dělostřelci 1. divize během vagónování na stanici Priluky.
09 - Důležitým ...
09 - Důležitým úkolem jednotek II. divize u Bachmače bylo vyhledávání a rekvírování lokomotiv a vagónů, které byly potřebné k evakuaci před Němci.
10 - 4. baterie...
10 - 4. baterie 1. pluku lehkého dělostřelectva před naložením k evakuaci, stanice Priluky 10. března 1918.
11 - U Bachmače...
11 - U Bachmače poprvé a naposled bojovali čs. jednotky společně s bolševiky, jejich účast byla ale nakonec spíše komplikací, než pomocí. Na snímku oddíl velitele Klimenka, komisaře na nádraží v Pirjatíně.
12 - Výzvědná č...
12 - Výzvědná četa 6. pluku, jejímž velitelem byl prap. Matoušek (označen +), zima 1917/1918. Matoušek se svými muži zasáhl do bojů u Bachmače.
13 - Plk. Jaros...
13 - Plk. Jaroslav Červinka (1889–1895), velitel 6. čs. střeleckého pluku.
14 - Schéma ope...
14 - Schéma operací u Bachmače 9. až 12. března 1918.
15 - Boje na zá...
15 - Boje na západním úseku u Bachmače ve dnech 10. března 1918.
16 - Vlak bolše...
16 - Vlak bolševiků na nádraží Bachmač-Libavský.
17 - Vlak 5. pl...
17 - Vlak 5. pluku na stanici Grebjonka, 9. března 1918, před odjezdem k Bachmači a následnému odsunu dál na východ.
18 - Pplk. Bori...
18 - Pplk. Boris Ušakov, velitel zadního voje čs. vojska. I díky jeho vojenským a diplomatickým dovednostem se podařilo dosáhnout u Bachmače důležitého úspěchu.
19 - Por. Stani...
19 - Por. Stanislav Čeček (1886-1930), pomocník velitele 4. pluku, úspěšně pomáhal řídit obranu Bachmače.
20 - Ešalon 6. ...
20 - Ešalon 6. pluku vyráží do boje s Němci, vlevo uprostřed stojí prap. Matoušek, velitel výzvědné čety.
21 - Pravděpodo...
21 - Pravděpodobně vagon 1. záložního pluku cestou od Bachmače.
22 - Ranění z b...
22 - Ranění z bojů u Bachmače jsou evakuování do bezpečí nemocničním vlakem.
23 - Stanice Sy...
23 - Stanice Syzráň, nemocniční vlak č. 3, který vezl ranění od Bachmače i z předchozích bojů, jaro 1918.
24 - V bezpečí?...
24 - V bezpečí? Vojáci 11. roty 5. pluku na stanici Penza, březen 1918. Ještě mají své zbraně, které budou ale muset vzápětí odevzdat. Střet s bolševiky již visí ve vzduchu…

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka