Odhalení pamětní desky br. Stanislavu Beranovi
Odhalení pamětní desky Stanislavu Beranovi
ruskému legionáři, zakládajícímu členovi a dlouholetému předsedovi jednoty ČSOL v Jindřichově Hradci
pátek 11. 11. 2016 v 12,00 hod
Budova 2. základní školy, Janderova 160, Jindřichův Hradec
Pořádá jednota ČSOL br. Stanislava Berana Jindřichův Hradec
Stanislav Beran se narodil se 13. listopadu 1886 v Praze. Své dětství a mládí prožil v Kytíně u Mníšku pod Brdy, Lipanech u Prahy a Stodůlkách, kde jeho tatínek zastával místa řídících učitelů.
Po absolvování obecné a měšťanské školy byl v roce 1902 přijat ke studiu na učitelském ústavu. V roce 1906 studium zakončil maturitní zkouškou a dostal místo učitele na šestitřídní škole v Dolním Bukovsku u Veselí nad Lužnicí. A tak se středočeský rodák stal Jihočechem, kterým zůstal až do své smrti.
V Dolním Bukovsku učil do roku 1914, kdy byl povolán po vypuknutí války k 29. zeměbraneckému pluku do Jindřichova Hradce, se kterým odjel na východní frontu. Jako Čechu a vlastenci se mu nechtělo bojovat za Rakousko – Uhersko, a tak byl již při odjezdu na frontu rozhodnut nechat se při první příležitosti zajmout. Tato myšlenka došla naplnění v roce 1915, kdy byl u Tarnopolu zajat.
Jeho ruská anabáze pak pokračovala přes zajatecké tábory, práce u rolníků na venkově až do roku 1918, kdy se v Kurganu přihlásil do československých legií. Stal se nejdříve příslušníkem 2. střeleckého pluku a později 1. střeleckého pluku. Zúčastnil se bojů u Čeljabinska, Jekatěrinburgu, Omska. Svoji pouť po Rusku zakončil 9. prosince 1919, kdy nastoupil na palubě lodi Yonan Maru cestu domů. Dne 31. ledna 1920 po cestě vlakem z Terstu překročil v Horním Dvořišti hranice nově vytvořeného státu.
Po návratu pokračoval ve své učitelské profesi v Dolním Bukovsku a v roce 1923 se s rodinou přestěhoval do Jindřichova Hradce, kde působil jako řídící učitel. Při svém povolání se aktivně zapojil do společenského a politického dění. Jako člen Československé strany národně – socialistické kandidoval ve volbách do obecního zastupitelstva. V letech 1927 – 1930 byl členem městské rady a v letech 1938 – 39 byl náměstkem starosty. Pracoval též jako místostarosta Sokola a od roku 1925 působil jako předseda odbočky Československé Obce Legionářské v Jindřichově Hradci.
Byl to pracovitý, přímý a čestný člověk, kterého si vážili i jeho političtí odpůrci. V období narůstajícího nebezpečí fašismu se však pro své demokratické a vlastenecké smýšlení dostal na „černou listinu“ místních pronacistických Němců, a tak nebylo divu, že dne 1. září 1939, v den vypuknutí 2. světové války, byl zatčen gestapem a na dlouhých šest let uvězněn v koncentračním táboře Buchenwald.
Ihned po svém návratu se vrátil ke své práci řídícího učitele a znovu se zapojil do politického a společenského života v Jindřichově Hradci. Byl zvolen starostou Sokola a po šestileté odmlce pokračoval ve funkci předsedy obnovené odbočky Československé Obce Legionářské.
To, co nedokázali nacisté, dokázali po Únoru komunisté. Stanislav Beran odešel z politického a společenského života a věnoval se až do své smrti zahrádce a houbaření. Zemřel 23. dubna 1971.
K uctění jeho památky a k připomenutí jeho zásluh jako dlouholetého předsedy jednoty ČsOL v Jindřichově Hradci si jeho jméno do svého názvu dala i roce 2009 obnovená jindřichohradecká jednota ČsOL.
