Říkali mu Antek. Slova jako čest, odvaha a přísaha se mu staly smyslem života

Dne 14. července 2020 se v Jablunkově uskutečnil, za účasti vedení města, členů Československé obce legionářské a zástupců klubů vojenské historie, pietní akt k 80. výročí bitvy o Británii a 79. výročí tragické smrti plk. in memoriam Antonína Velebnovského, čestného občana města Jablunkova. 

Antonín Velebnovský se narodil před 105 lety 15. dubna 1915 v Jablunkově. Po ukončení obecné školy v Jablunkově se stal studentem gymnázia v Českém Těšíně. Po prvním odmítnutí dobrovolného vstupu do Československé armády začala jeho vojenská kariéra v 19 letech prezenční vojenskou službou u dělostřeleckého pluku 54 v Bratislavě. Po měsíčním výcviku byl převelen k pěšímu pluku 17 do Trenčína a zařazen do školy pro důstojníky v záloze. Ukončil ji v hodnosti četaře aspiranta. Napodruhé byl do Československé armády přijat a nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. V roce 1937 byl zařazen do pilotního výcviku na Vojenském leteckém učilišti v Prostějově. Dne 31. července 1937 studium řádně ukončil a složil přísahu letce a byl povýšen do hodnosti poručíka.

Nastoupil k 37. stíhací letce M. R. Štefánika do Piešťan, která byla vyzbrojena tehdy nejmodernějšími československými stíhacími letadly Avia B–534. Po vzniku Slovenského státu a po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava se rozhodl pro zahraniční odboj a 20. června 1939 poručík Velebnovský přešel hranice do Polska a byl v Krakově prezentován u čs. vojenské skupiny. Potom byl ubytován spolu s dalšími v Malých Bronovicích a 25. července odplul na lodi Kastelholm do Francie.

Stejně jako řada dalších stejně odhodlaných Čechoslováků podepsal pětiletý závazek do cizinecké legie. Francie se připravovala na válku a tudíž se převoz do výcvikového tábora v Sidi Bel Abbés nekonal a Velebnovský byl jako letec povolán k francouzským vzdušným silám.

Nastoupil do Centre d´Instruction de Chasse v Chartres, kde prošel pilotním výcvikem na síhačkách Curtiss H. 75. Dne 27. května 1940 byl převelen k Group de Chasse GC III/10 na základně Deauville a 4. června byl přeložen ke stíhací skupině GC I/4 ve Villacoublay, kde se zúčastnil tzv. bitvy o Francii.

Po kapitulaci Francie odletěl se svou letkou z letiště Oran – La Senia do Maroka. Odtud vlakem do Casablanky a lodí přes Gibraltar do Británie. Z Liverpoolu se přesunul do Cholmondeley parku, kde byli soustředěni českoslovenští vojáci. Po vykonání vojenské přísahy byl přemístěn do čs. oddělení RAF v Crosfordu. Po operačním výcviku byl nasazen jako stíhací pilot u 85. Perutě RAF u města Church Fenton. Zde se zúčastnil bitvy o Británii. Dne 22. října 1940 byl převelen k 1. peruti ve Witteringu. Personál této perutě byl smíšený. Tvořili ho ale hlavně Češi, již v říjnu 1940 jich tam působilo 11. Tato peruť byla jako první vyzbrojena novými stíhačkami Hawker Hurricane. Od 9. června 1941 až do své smrti byl velitelem A letky této peruti. Osudným se mu stal 16. červenec 1941, kdy se nevrátil z nočního cvičného letu. Příčinou havárie bylo pravděpodobně zachycení se o vrcholky stromů zalesněného pahorku. Pochován byl dne 21. července 1941 na vojenském hřbitově Chichester v hrabství West Sussex. Během svého bojového nasazení u RAF 24. března 1941 jihovýchodně od Hastings poškodil Me 109, 21. května 1041 poškodil Me 109. a 9. června 1941 sestřelil Me 109. F/Lt. Antonín Velebnovský byl za své hrdinství oceněn: Britskou pamětní madaili Air Crew Europa star, Pamětní medaili československé armády v zahraničí - Francie, Československým válečným křížem 1939 a Československou medaili za zásluhy 1. stupně.

Dne 26. října 1946 byl in memoriam povýšen do hodnosti štábního kapitána letectva. V roce 1991 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka. Vzpomínkou na plk. in memoriam Antonína Velebnovského byl vzdán hold všem bezmála 2 500 československým příslušníkům RAF v mnoha hodnostech a profesích, z nichž osm desítek bylo zde z Těšínska. Těm z nich, kteří se již do vlasti nevrátili i těm, jimž se minulý režim odvděčil ztrátou hodnosti, prácí v dolech a někdy i smrtí. Čest jeho i jejich památce!

text a foto: ses. Soňa Mikulová

Říkali mu Antek...
Říkali mu Antek. Slova jako čest, odvaha a přísaha se mu staly smyslem života
Říkali mu Antek...
Říkali mu Antek. Slova jako čest, odvaha a přísaha se mu staly smyslem života
Říkali mu Antek...
Říkali mu Antek. Slova jako čest, odvaha a přísaha se mu staly smyslem života
Říkali mu Antek...
Říkali mu Antek. Slova jako čest, odvaha a přísaha se mu staly smyslem života
Říkali mu Antek...
Říkali mu Antek. Slova jako čest, odvaha a přísaha se mu staly smyslem života
Říkali mu Antek...
Říkali mu Antek. Slova jako čest, odvaha a přísaha se mu staly smyslem života
Říkali mu Antek...
Říkali mu Antek. Slova jako čest, odvaha a přísaha se mu staly smyslem života