Zemřel válečný veterán br. Sigmund Hladík

V neděli 14. února 2021 zemřel válečný veterán, člen Československé obce legionářské jednoty Praha 2, bratr major v. v. Sigmund Hladík. Bývalému příslušníkovi 1. čs. armádního sboru v SSSR bylo 93 let. Čest jeho památce. 

Sigmund Hladík se narodil 1. března 1927 v německém městě Mohuč (něm. Mainz) v Porýní. Jeho otec byl Čech, matka lotyšská Židovka, oba se živili jako artisté a cestovali s cirkusem po Evropě. Německá okupace Čech a Moravy z března 1939 zastihla rodinu Hladíkových v Praze, odkud se jim však podařilo dostat do Rigy. I Pobaltí však bylo od podzimu 1939 okupováno, v tomto případě sovětskou Rudou armádou. V červnu 1941, pod napadení SSSR Německem, byli Hladíkovi jako cizinci zatčeni a internováni v táboře Oranki. Ještě během transportu do Oranek, zemřela během německého náletu na město Oru Sigmundova maminka. V Orankách se otec a syn Hladíkovi poprvé setkali s dobrovolníky československého zahraničního odboje – jednalo se o vojáky, kteří byli po napadení Polska internováni Rudou armádou, a později se z nich stal základ československého vojska na půdě Sovětského svazu. Zatímco však vojáci odjeli do Buzuluku, civilisté pokračovali do gulagu. Tak se Hladíkovi dostali do tábora u kazašského města Aktobe (Akťubinsk), kde zažili velmi tvrdé podmínky. Naštěstí se je díky iniciativě generála Heliodora Píky podařilo vyreklamovat pro rodící se československé vojsko v Buzuluku, kde se opět setkali s vojáky z Oranek. Patnáctiletý Sigmund Hladík se zde od února 1942 stal vojínem-elévem a prošel vojenským výcvikem. Byl také členem vojenské kapely. Bojovým křtem pro něj byla bita o Kyjev v listopadu 1943, kdy se podílel na zásobování československých jednotek. Daleko horší zážitky si však odnesl o necelý rok později z bojů na Dukle. V bojích Karpatsko-dukelské operace však také získal přítele, Zdeňka Damaška, se kterým pak na slovenském území hrál ve vojenské kapele. Hráli i při uvítání prezidenta Edvarda Beneše v Košicích. U hudby 1. čs. armádního sboru v SSSR jej zastihla i zpráva o konci druhé světové války. Desátník Sigmund Hladík se po válce shledal s otcem a demobilizoval z armády. O Sovětském svazu a o tom, co může Československu přinést příklon ke komunismu, věděli oba dva své.

Sigmund Hladík navázal na práci svého otce a stal se také artistou. Díky tomu se mohl i za socialismu vypravit za hranice do západní Evropy. Od roku 1995 se stal členem Jednoty Československé obce legionářské na Praze 2. Za válečnou službu mu bylo uděleno několik vyznamenání: Pamětní medaile československé armády v zahraničí (se štítkem SSSR), Dukelská pamětní medaile, a sovětská Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941-1945.

 

hladik rip 02

Hudební těleso 1. čs. armádního sboru v SSSR na Slovensku. Sigmund Hladík stojí v prostřední řadě třetí zleva. 

hladik rip 01

Přátelé Sigmund Hladík, první zleva, a Zdeněk Damašek, první zprava, na konci války, 1945

hladik rip 03

Bratr Sigmund Hladík během zaznamenávání vzpomínek pro projekt Paměť národa, 2011