76 let od tragédie na Ploštině

Letos uplynulo dlouhých 76 let od tragické události na Ploštině, kde se závěr války stal děsivým utrpením civilního obyvatelstva. Jednota Československé obce legionářské ve Valašských Kloboukách uctila památku obětí a vzpomněla na historické souvislosti. V letošním roce je areál památníku uzavřen a probíhá stavba nového muzea. Svou pietní vzpomínku jsme vykonali před kaplí z roku 1946, která stojí na místě vypáleného domu. 

Horský terén jižního Valašska poskytoval útočiště partyzánským skupinám, které nacházely pomoc u místního obyvatelstva. Na Ploštině působili partyzáni z brigády Jana Žižky z Trocnova pod vedením majora Murzina. Odtud byly podnikány nejrůznější záškodnické akce. Na základě udání konfidentů na zlínském gestapu, byla uspořádána trestná výprava speciálního oddílu SS-Jagdgruppe 232 "Josef" (Speciální stíhací svaz jihovýchod, stíhací skupina Slovensko), složená jak s Němců tak Slováků, v jehož čele stála dvojice ostřílených esesmanů, SS-Obersturmführer (nadporučík) dr. Walter Pawlofski a spolu s ním SS-Oberscharführer (praporčík) Kurt Werner Tutter. Dvě skupiny německého komanda vyšly z Vizovic společně s konfidenty vstříc Ploštině s úkolem zlikvidovat partyzány a potrestat ty, kteří jim pomáhali.

Byl 19. duben 1945. První objetí se stal Josef Vařák, který byl zastřelen u Bratřejova. Kolem poledne přijela tři nákladní auta s vojáky do Újezda, kde byla popravena rodina brusiče Rangla. Podle anonymního udání hrál Rangl partyzánům na harmoniku. Další zločin se stal na samotě Ryliska. Františka Rašková, které byl zapálen dům, utíkala s desetiměsíčním dítětem do Vysokého Pole. Dítě však prochladlo a zemřelo. Ve vedlejší usedlosti našel smrt pětadvacetiletý František Belha. Jeho matka byla vyvedena, aby připravila zvířata k rekvizici. Posléze uslyšela dva výstřely a uviděla dům v plamenech. V troskách domu našla ohořelé tělo svého syna. Trestná výprava zatím uzavírala smyčku kolem Ploštiny. Partyzáni díky včasnému varování stihli uprchnout. Obyvatelé osady Ploština zůstali doma s přesvědčením, že pokud u nich partyzány nenajdou, nechají je být. Avšak zrádci Baťa a Machů ukazovali na domy a konkrétní lidi, kteří partyzánům pomáhali. Němci prohledávali domy, vyslýchali, rabovali, rozbíjeli, zabavovali jídlo, cennosti, oblečení i dobytek. Němci, hledaje partyzány, krutě vyslýchali zadržené pasekáře a bili je až do krve. Vojáci byli rozzuřeni tím, že nikoho z partyzánů nenašli, od rukojmí se ničeho nedověděli, navíc posilněni zabavenou slivovicí, začali vedle rabování také zapalovat domy. Ubohé pasekáře zaháněli do hořících domů a stříleli po nich.

V osudný den přišlo na Ploštině o život 24 lidí, a to 9 lidí z Drnovic, 7 z Vysokého Pole, 5 z Tichova, 2 z Pozděchova a 1 z Lačnova. Mezi oběťmi byla i jedna žena. Přežil pouze František Machů, kterému se podařilo uprchnout do lesa. Jména umučených jsou napsána na sloupech v průčelí kaple, která vznikla na místě tragédie o rok později. Všechny oběti byly pohřbeny 23. dubna na hřbitově v Újezdě. V ten samý den nacistické běsnění pokračovalo v nedalekém Prlově.

Dodnes je vypálení Ploštiny v našem regionu silně rezonujícím příběhem, což dosvědčují stovky návštěvníků, kteří v čase výročí, místo navštíví.

text: br. Miroslav Maňas

foto: Tomáš Kubů

76 let od tragé...
76 let od tragédie na Ploštině
76 let od tragé...
76 let od tragédie na Ploštině
76 let od tragé...
76 let od tragédie na Ploštině