I Rokycany mají své hrdiny

Ve čtvrtek 27. května 2021 jsme si připomněli výročí asi nejvýznamnějšího činu československého válečného odboje - atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ještě týž den bylo vyhlášeno stanné právo. Jako odvetu za atentát na Heydricha nechala okupační správa popravit několik tisíc obyvatel protektorátu, kteří se podle ní na útoku mohli podílet, nebo pomáhali odboji či jen atentát schvalovali. Vůbec prvními oběťmi stanných soudů byla rodina železničáře Václava Stehlíka z Rokycan. 

Zprávu o prvním rozsudku stanného soudu vydala ČTK 28. května 1942, večer ji hlásil pražský rozhlas a následující den ji přinesl všechen denní tisk.

"Václav Stehlík, jeho manželka Růžena Stehlíková, synové Václav a František, dcera Josefina provd. Marešková a zeť František Mareška, narozený v Kryrech, vesměs bytem v Rokycanech. Všichni byli popraveni 28. května 1942 na střelnici v Lobzích. Odsouzení vědomě poskytovali úkryt osobám policejně nehlášeným, které měly účast na činech nepřátelských Říši."

Stehlíkovi ve svém domě ukrývali parašutisty. Jejich jména se v historických pramenech různí. Zaznívají i jména Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka. Rokycanský lékař MUDr. Čáp v jednom ze svých dopisů píše, že u Stehlíkových zraněného parašutistu ošetřoval. Z dopisu však vyplývá, že ani jednoho z nich nepovažoval za Gabčíka nebo Kubiše. Karel Hofman, porovnáním historických pramenů a svědeckých výpovědí žijících pamětníků, došel k závěru, že se s největší pravděpodobností jednalo o parašutisty Vojtěcha Lukaštíka a Ludvíka Cupala. Ti u Stehlíků pouze přespali, protože vzhledem k poměrům v rodině Stehlíkových by se delší nebo opakovaný pobyt parašutistů u nich neutajil.

Když Cupal a Lukaštík od Stehlíkových 1. května 1942 odešli, došlo k dramatické situaci, která způsobila rodinnou tragédii. František Mareška se pohádal se svou manželkou i s jejím otcem, penzionovaným železničářem Václavem Stehlíkem, údajně ze žárlivosti, a šel vše nahlásit na četnickou stanici. Četníci chtěli jeho udání zamést pod koberec, ale Mareška trval na tom, že mají jeho výpověď předat gestapu. To se nakonec i stalo a gestapo zatklo Stehlíkovy i manžele Mareškovy 25. května 1942, dva dny před atentátem na protektora.

Podle dochovaného protokolu prosila cestou na popraviště zoufalá Josefína Marešková o milost a snažila se své trýznitele v uniformách policie obměkčit poukazem na své dvě malé děti. Třiašedesátiletý Václav Stehlík se při popravě choval velice statečně, stejně jako jeho děti. Šestnáctiletý František Stehlík chtěl bránit svoji matku, která nakonec omdlela a byla zastřelena v bezvědomí. Po Františku a Josefíně Mareškových zůstala dvouletá dcera Jaroslava, kterou si tajně osvojili sousedé. Přestože po ní usilovně pátralo gestapo, nebyla odhalena a válku přežila…

V den výročí popravy si členové rokycanské jednoty Československé obce legionářské připomněli, společně se zástupci města a Českého svazu bojovníků za svobodu, památku rodiny Stehlíkových u rodného domu Václava Stehlíka v Rokycanech, č.p. 319 (dnes Stehlíkova ulice).

text: br. Miroslav Kaufner

fotografie: br. Jiří Kaufner

I Rokycany mají...
I Rokycany mají své hrdiny
I Rokycany mají...
I Rokycany mají své hrdiny
I Rokycany mají...
I Rokycany mají své hrdiny
I Rokycany mají...
I Rokycany mají své hrdiny
I Rokycany mají...
I Rokycany mají své hrdiny
I Rokycany mají...
I Rokycany mají své hrdiny
I Rokycany mají...
I Rokycany mají své hrdiny
I Rokycany mají...
I Rokycany mají své hrdiny
I Rokycany mají...
I Rokycany mají své hrdiny
I Rokycany mají...
I Rokycany mají své hrdiny
I Rokycany mají...
I Rokycany mají své hrdiny
I Rokycany mají...
I Rokycany mají své hrdiny
I Rokycany mají...
I Rokycany mají své hrdiny
I Rokycany mají...
I Rokycany mají své hrdiny
I Rokycany mají...
I Rokycany mají své hrdiny
I Rokycany mají...
I Rokycany mají své hrdiny