Vzpomínka na generála Václava Kuchynku

Ve středu 15. prosince 2021 si členové Československé obce legionářské připomenuli komorní pietou rok od úmrtí válečného veterána, místopředsedy ČsOL a čestného předsedy litoměřické jednoty ČsOL bratra brigádního generála ve výslužbě Václava Kuchynky, bývalého příslušníka 1. československého armádního sboru v SSSR. Jeho památku uctili položením květin na hrob v obci Liběšice. 

Na liběšickém hřbitově spí věčný sen hned několik válečných veteránů, kteří prošli boji druhé světové války na východní frontě. Jedná se o volyňské Čechy, kteří se Svobodovou armádou osvobozovali Československo a následně zůstali ve vlasti svých předků. Nemálo z nich se usadilo právě na Litoměřicku. Na náhrobcích tak najdeme jména Opočenských, Vlkových či Šerákových. Právě s Boženou Šerákovou, sestrou válečného veterána a člena ČsOL Karla Šeráka (zemřel v roce 2016 a je rovněž pochován na hřbitově v Liběšicích), se Václav Kuchynka po válce oženil. Božena Kuchynková, rozená Šeráková, zemřela v červenci 2018. Manželé Kuchynkovi jsou nyní opět spolu, pochováni ve společném hrobě na jižní straně liběšického hřbitova.

Ke vzpomínce na věčně veselého bratra generála Václava Kuchynku se sešlo osm legionářů - čtyři zástupci Ústředí ČsOL a čtyři členové Jednoty ČsOL v Litoměřicích. Organizační tajemník ČsOL br. Jiří Filip a předseda litoměřické jednoty ČsOL br. Oldřich Lacina položili na hrob kytice, třetí pak bratři Josef Sobota, Petr Bartošík a vedoucí projektu Péče ČsOL o válečné veterány br. Viktor Šinkovec. Svíčky zapálili také sestra Marcela Tolarová a bratr Jiří Albrecht.

Je jisté, že se z tohoto setkání nad hrobem bratra Kuchynky stane pro novodobé legionáře nová tradice, kterou nenechají zapomenout na člověka, který se významně zapojoval do práce volených orgánů legionářské Obce. Byl vždy příkladem válečného veterána, který nerezignoval na svůj vysoký věk a až do konce života byl aktivním členem významného veteránského spolku.

text a foto: br. Petr Tolar

 

kuchynka

Václav Kuchynka se narodil 13. září 1925 ve vesnici (Český) Závidov na Volyni v tehdejším Polsku manželům Xénii a Václavovi. Otec byl předákem obce a měl vliv na vlasteneckou výchovu malého Václava, který tak měl vztah k původní vlasti volyňských Čechů. Již v roce 1939 se setkal s československými vojáky, příslušníky československé legie v Polsku, kteří ustupovali před německou armádou i přes polskou Volyň. Po okupaci Rudou armádou se Závidov stal součástí Sovětského svazu a rodina Kuchynkových byla označena za kulaky. Před hrozící deportací na Sibiř je, paradoxně, zachránilo až napadení Sovětského svazu německými vojsky. Mladý Václav se stal nechtěným svědkem likvidace volyňských Židů. Jeden z nich vraždění přežil a rok se u Kuchynkových schovával a živil se z jejich zahrádky. Volyň však byla nebezpečná pro všechny. Polské obyvatelstvo bylo cíleně likvidováno Ukrajinci zvanými „banderovci“, přívrženci Organizace ukrajinských nacionalistů, a jednou se musel mladý Václav postavit i za svého otce, kterého chtěli banderovci popravit. Jak dospíval, chtěl se vymezit proti německým okupantům, kteří podporovali teror ve Volyni, ale i proti násilnickým banderovcům. Václav tedy v roce 1943 vstoupil do odbojové organizace volyňských Čechů zvané „Blaník“. O rok později byla Volyň znovu obsazena Rudou armádou při jejím zatlačování Němců na západ. V té době se mnoho Čechů z Volyně hlásilo do jednotek československého zahraničního odboje, a stejně tak učinil i Václav Kuchynka. Do Československého armádního sboru v SSSR vstoupil na začátku roku 1944, se kterým prodělal v rámci 2. čs. paradesantní brigády výcvik Jefremově. Václav Kuchynka absolvoval celé tažení armádního sboru při osvobozování Slovenska jako radista, během války byl několikrát lehce raněn. Po válce se usadil v severočeském pohraničí v obci Polepy.

Od devadesátých let se angažoval v Československé obci legionářské a Českém svazu bojovníků za svobodu. Po dlouhá léta byl předsedou litoměřické jednoty ČsOL, za což byl v roce 2015 oceněn titulem „čestný předseda jednoty“, i okresní organizace ČSBS. Za bojové zásluhy byl mnohokrát vyznamenán. Byl držitelem československé Pamětní medaile se štítkem SSSR a Medaile „Za zásluhy“ či sovětského Řádu Vlastenecké války. Ministerstvo obrany České republiky mu udělilo Záslužný kříž MO ČR III. i I. stupně. Československá obec legionářská několikrát ocenila také jeho spolkovou činnost, kromě titulu čestného předsedy jednoty také Pamětní medailí ČsOL III., II. i I. stupně a Pamětní mincí ČsOL.

Od roku 2015 vykonával funkci místopředsedy ČsOL, do které byl naposledy zvolen v roce 2019. V roce 2017 byl povýšen do hodnosti brigádního generála ve výslužbě. Zemřel večer 15. prosince 2020 ve věku 95 let.

 

Vzpomínka na ge...
Vzpomínka na generála Václava Kuchynku
Vzpomínka na ge...
Vzpomínka na generála Václava Kuchynku
Vzpomínka na ge...
Vzpomínka na generála Václava Kuchynku
Vzpomínka na ge...
Vzpomínka na generála Václava Kuchynku
Vzpomínka na ge...
Vzpomínka na generála Václava Kuchynku
Vzpomínka na ge...
Vzpomínka na generála Václava Kuchynku
Vzpomínka na ge...
Vzpomínka na generála Václava Kuchynku
Vzpomínka na ge...
Vzpomínka na generála Václava Kuchynku
Vzpomínka na ge...
Vzpomínka na generála Václava Kuchynku
Vzpomínka na ge...
Vzpomínka na generála Václava Kuchynku