Josef Patejdl se narodil 30. prosince 1878 v Hromnici u Plzně. Po absolvování práv na Univerzitě Karlově v Praze v roce 1908 působil v Plzni, kde si roku 1913 otevřel advokátní kancelář. Do první světové války odešel s rakousko-uherským pěším plukem č. 35 v hodnosti poručíka, ale již 27. srpna 1914, tedy necelý měsíc po začátku konfliktu, se u východopolského Kraśniku dostal do ruského zajetí. V něm se již na počátku následujícího roku zapojil do organizace zahraničního odboje. Dne 1. září 1916 si podal přihlášku do československé legie a 1. července 1917 byl zařazen v hodnosti poručíka do 5. čs. střeleckého pluku. Stal se jedním z předních organizátorů československé legie a zahraničního odboje v Rusku. Od května 1917 zastával post tajemníka Svazu československých spolků v Petrohradě a od roku 1918 post místopředsedy Odbočky Československé národní rady v Rusku. V prosinci 1918 jej ministr války generál Milan R. Štefánik vyslal v čele legionářské delegace do vlasti, aby informoval veřejnost o problémech československého vojska v Rusku.

V Československu působil nejen jako delegát Československého národního vojska v Sibiři, ale zároveň do roku 1920 vykonával funkci náměstka starosty Plzně. I díky tomu byl na konci července 1919 účastníkem úspěšného vyjednávání s vůdci ozbrojené vzpoury ruských legionářů, kteří se násilně dostali z Železné Rudy až do Plzně a měli v plánu zde získat další podporu pro postup na Prahu. Výsledkem bylo okamžité navrácení vojáků zpět na západočeské stanoviště a následné soudní potrestání vůdců vzpoury. Od roku 1920 zastával funkci ministerského rady Kanceláře prezidenta Československé republiky. 

Od počátku stál Patejdl při založení legionářské organizace, která byla oporou demokracie a republikánského zřízení a zároveň prosazovala politické cíle a zájmy legionářů. Díky vysokému osobnímu kreditu byl roku 1921 jasným kandidátem na prvního předsedu Československé obce legionářské, kterým byl opakovaně volen a v této funkci vytrval až do druhé světové války. V červnu 1921 byl delegován jako poslanec do Národního shromáždění republiky Československé, kde spolu s tajemníkem ČsOL Jožou Davidem vstoupil do klubu Československé strany národně socialistické. Spolu s dalšími „bratry poslanci“ vyvíjel mimo jiné silnou intervenční činnosti ve prospěch legionářů.

Po přijetí mnichovské dohody v éře tzv. druhé republiky vstoupil Patejdl v rozporu s rozhodnutím své domovské politické strany do Národní strany práce, která se do nacistické okupace stavěla proti autoritářským tendencím Strany národní jednoty a hájila principy parlamentní demokracie.

Josef Patejdl byl za protektorátu jako významná osobnost první republiky a předseda ČsOL zatčen a uvězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, odkud byl 18. září 1940 dopraven v zuboženém stavu do Dachau. Zde podlehl vězeňským útrapám již 7. října 1940. V roce 1992 mu prezident republiky Václav Havel udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam.

text: br. Petr Tolar

foto: br. Jan Steidler

Článek Pocta prvnímu předsedovi ČsOL se nejdříve objevil na ČsOL.