Podplukovník MUDr. Ludvík Klega (1888-1933)

Svůj život zasvětil pomoci druhým. Léčil Srby a Černohorce v Balkánských válkách, jako šéflékař úderného praporu československých legií na Rusi zachraňoval bratry raněné v krutých bojích s bolševiky. Na rodném Ostravsku pak dopomohl svou usilovnou organizační prací ke zlepšení veřejného zdraví i rozvoji českého spolkového života. 

Ludvík Klega pocházel ze sedlácké rodiny z Hrabůvky, obci na dohled komínů průmyslových Vítkovic. Ještě jako chlapce jej zrádná nemoc připravila o otce a tři sourozence, což určilo jeho životní cestu, jejíž náplní se stala pomoc trpícím. Již během gymnaziálních studií v Moravské Ostravě a posléze i na lékařské fakultě v Praze se Klega usiloval o sociálně-zdravotní a národní povznesení rodného kraje. Prodchnut sokolskými ideály a vlastenectvím, přihlásil se roku 1912 do lékařské mise na pomoc balkánským Slovanům v boji s tureckou nadvládou. Působil v Bělehradě a později také v černohorském Cetinje. Tím si vysloužil nedocenitelné zkušenosti, ale také pozornost rakouských policejních úřadů, které mu angažmá na straně Srbů neodpustily.

Když den po Klegových promocích padly v Sarajevu osudné rány, jež zanedlouho zažehly oheň světové války, musel s nálepkou politické nespolehlivosti mašírovat na bojiště jako prostý pěšák "…při své rotě s puškou, teletem a 140 patronami, jak předpis kázal." Brzy zakusil coby příslušník sanitní patroly frontové boje i vyčerpávající pochody během ústupů před útočící ruskou armádou. Teprve po intervencích rodiny byl Klega ustanoven vojenským lékařem a na jaře roku 1915 tak mohl při přehlídce pluku pohovořit s arcivévodou Karlem, který se živě zajímal o jeho pobyt na Balkáně.

Klega musel na Karla udělat dojem, protože nedlouho poté byl nečekaně povýšen a vyznamenán. Následník trůnu neměl ani tušení, že Klega tou dobou pomáhal fingováním zranění českým vojákům sběhnout k nepříteli. Sám se Rusy nechal zajmout na úpatí Karpat nedlouho poté. S dalšími zajatými lékaři pak bylo poslán na práci do čeljabinské nemocnice, kde opět pomáhal svým krajanům, jak jen mohl. V létě 1916 ho jeden ze zajatců požádal o falešnou diagnózu, aby nebyl poslán na Sibiř – tím zajatcem nebyl nikdo jiný než Rudolf Medek. Klegovi zaimponovala Medkova "…politická vyspělost, jeho světový rozhled, bystrý úsudek, revoluční založení. Poslouchali jsme ho vždy se zájmem, když vykládal o jediné cestě, která vede k osvobozené vlasti: Všichni čeští zajatci jít na frontu, rvát se jako lvi a rozbít Rakousko."

Povzbuzen mladým básníkem, podal si i Klega přihlášku do revolučního vojska, ke kterému byl však povolán až po bitvě u Zborova. Zprvu sloužil u 5. čs. střeleckého pluku. Po zhlédnutí údernického výcviku ale požádal o přeložení k 1. údernému praporu, elitní jednotce postavené z fyzicky a morálně nejzdatnějších dobrovolců. V březnu 1918 již ošetřoval během přesunu po železnici první raněné z bojů u Bachmače. Ve vagónu, jenž sloužil jako ošetřovna, následně ukrýval zbraně, jejichž odevzdáním podmiňovali bolševici další cestu na východ. Legionáři se nakonec rozhodli pokračovat "vlastním pořádkem" a Klega tak následoval úderníky do bojů podél magistrály, o tunely krugobajkalské dráhy, vylodění v nepřátelském týlu na březích Bajkalu i krvavé řeže při postupu na Nižnij Tagil.

Klegovy lékařské i organizační schopnosti posléze našly uplatnění při budování sborové zdravotní služby sestavováním sanitních vlaků nebo zakládáním kamenných nemocnic. Naposledy sloužil u evakuačního úřadu ve Vladivostoku. Ten sám opustil až v létě roku 1920 na palubě parníku Huntsend. Srdce jej táhlo do rodného kraje, opustil proto slibnou vojenskou kariéru a otevřel si ordinaci ve Vítkovicích, kde platil za vyhledávaného odborníka a propagátora moderních medicínských metod. Mimo to se s neobyčejnou vervou pustil do organizování legionářského hnutí i spolkového života na Ostravsku – stal se činovníkem župy i předsedou vítkovické jednoty ČsOL, starostoval místnímu sokolstvu i moravsko-ostravské odbočce Svazu čs. důstojníků. Jeho činorodá práce byla náhle ukončena v lednu 1933, kdy na následky prochladnutí po jedné z nečetných cest za svými pacienty zemřel. Posledního rozloučení s vojenskými poctami se tehdy zúčastnily tisíce lidí ze širokého okolí. Klegovy ostatky byly nejprve uloženy v rodinné hrobce v Hrabůvce a po jejím zrušení v nedaleké Hrabové, kde spočívají dodnes. 

text a foto: br. Martin Lokaj

1) L. Klega cob...
1) L. Klega coby zajatec v Čeljabinsku r. 1917
2) L. Klega již...
2) L. Klega již jako major zdravotní služby čs. legií na snímku pořízeném na přelomu let 1919 a 1920
3) Důstojníci e...
3) Důstojníci evakuačního úřadu ve Vladivostoku (zprava) L. Klega, dr. Rudolf Raše, J. Obrovec a zástupce čs. vlády dr. Václav Girsa na snímku z r. 1919
4) L. Klega se ...
4) L. Klega se svou ruskou manželkou Jelenou po návratu do vlasti r. 1920
5) Rakev s osta...
5) Rakev s ostatky L. Klegy opouští Český dům ve Vítkovicích během pohřbu 12. 1. 1933
6) Pozvánka na ...
6) Pozvánka na odhalení pamětní desky L. Klegy 31. 5. 1936 na dnes již neexistujícím domě v Hrabůvce