Exponáty Archiv - ČsOL

Konvolut předmětů po legionáři Ludvíku Milfaitovi

Mira — Sat, 18 Jan 2025 10:49:30 +0000

Na víku černého vojenského kufru je v levém horním rohu vystaveno pouzdro na dalekohled. Ve středu horní části snímku je fotografie br. Milfaita sejmutá z jeho hrobu před provedenou rekonstrukcí. V pravé části publikace s vlasteneckou tématikou. V levém spodním rohu dekorace – zleva Řád Sokola s meči, Čs. Válečný kříž 1914-1918 s jednou lipovou ratolestí, čs. Medaile vítězství, ruský Kříž sv. Jiří, čs. Revoluční medaile.

Z pozůstalosti ruského legionáře Ludvíka Milfaita.

Článek Konvolut předmětů po legionáři Ludvíku Milfaitovi se nejdříve objevil na ČsOL.

Vyznamenání Josefa Zemana

Mira — Sat, 18 Jan 2025 10:49:30 +0000

Československý válečný kříž 1914-1918 byl založen dekretem provizorní československé vlády v Paříži ze dne 7.11. 1918. Toto nejvyšší vyznamenání bylo udělováno za významnou činnost v boji za svobodu Československa na frontách 1. světové války či na Slovensku v roce 1919.

Kříž zpodobňují čtyři do sebe navzájem zapuštěné kruhy. V aversu jsou v kruzích zemské znaky Čech, Slezka, Moravy a Slovenska. V reversu jsou lipové ratolesti a propletená iniciála ČS. Stuha je červená se třemi bílými pruhy, v jejichž středu probíhají tenké červené proužky. Autorem výtvarného návrhu byl francouzský sochař Antoine Bourdelle.

Řád sokola (neoficiálně také Štefánikův řád) bylo československé vyznamenání, založené v roce 1919 na návrh ministra války Milana Rastislava Štefánika. Štefánik jeho návrh vytvořil 2.-7. 10. 1918 při cestě z Honolulu do Yokohamy. Štefánik vykládal jeho smysl, tak že "5 ramen znamená 5 velmocí, jejichž pomocí dosáhneme svobody. Uprostřed kruh s třemi vrchy ze slovenského znaku a nad nimi čtyři sokoli – ze čtyř zemí československých. A kdo je zlomyslný, může v té hvězdě viděti i husitský kalich".
Řád byl určen k udělování za zásluhy o osvobození Československa. První kusy nechal Štefanik vyrobit v Tokiu. První řády byly v dřevěné balzové krabičce japonského původu. Další řády se vyráběly již v Československu.
U tohoto konkrétního kusu došlo ke ztrátě středového terče s trojvrším a sokoly.

Mezispojenecká Medaile vítězství byla zřízena na základě usnesení mírové konference v Paříži 24. 1. 1919 na návrh vrchního velitele spojeneckých vojsk maršála F. Foche. Byla udělena všem mužům dohodových armád, kteří se zůčastnili Velké války.
V tomto případě se jedná o československou variantu, jíž zpracoval fr. legionář Otakar Španiel. Avers klenotu nese podobu bohyně Viktorie, která v pravé ruce třímá nad hlavou vavřínovou ratolest a v levé směrem dolu meč. Na reversu klenotu nese čs. malý státní znak obkroužený textem "Světová válka za civilisaci", lipovými lístky a daty 1914-1918.
Československá varianta medaile byla legalizována 10. 4. 1920 a stanovy byly doplněny 13. 2. 1922.

Vyznamenání pocházejí z pozůstalosti ruského legionáře Josefa Zemana.

Zdroje:
http://www.1-prapor-sos.wz.cz/clanky/vyznamenani/valecny_kriz.html

PÍSECKÝ, Ferdinand. Generál M.R. Štefánik. Praha: Svaz Národního Osvobození, 1929, s. 93. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:f1326729-c812-11ea-af87-001b63bd97ba

http://www.1-prapor-sos.wz.cz/clanky/vyznamenani/medaile_vitezstvi.html

Článek Vyznamenání Josefa Zemana se nejdříve objevil na ČsOL.

Ruská šavle dragounská vz. 1881 Jana Hanáka

Mira — Sat, 18 Jan 2025 10:49:30 +0000

Šavle dragounská vz. 1881 byla jednou z chladných zbraní jízdních oddílů carského Ruska a tedy také československých legionářů. Leštěná ocelová čepel je mírně prohnutá s konkávními drážkami zužujícími se směrem ke špičce. Rukojeť, z příčně profilovaného bukového dřeva, je uzavřená jednoduchým mosazným obloukem, který přechází ze záštity až k hlavici jílce. Vrchní strana mosazné záštity je zakončena otvorem pro připojení koženého portepée, které se na šavli dochovalo. Pod jílcem je na ostří navlečena kožená podložka. Dřevěná, černě lakovaná pochva je opatřena mosazným kováním na hrdle, špičce a v horní čtvrtině s kroužkem pro přichycení k závěsníku.

Tuto šavli vyrobila Zlatoustská zbrojní továrna v roce 1915 a pochází z pozůstalosti ruského legionáře, příslušníka jízdní rozvědky 2. střeleckého pluku, Jana Hanáka.

Článek Ruská šavle dragounská vz. 1881 Jana Hanáka se nejdříve objevil na ČsOL.

Tabatěrka s motivem chrámů

Mira — Sat, 18 Jan 2025 10:49:30 +0000

Tabatěrka je kvalitní dílenské konstrukce s pevnou skořepinou, kovovým lemem s pantem po delší straně a jednoduchým stiskovým zavíráním. Obsah uvnitř přidržovaly kožené chlopně. Z vnejší strany je ozdobena z obou stran motivy chrámů v japonském stylu.

Tabatěrka pochází z pozůstalosti Františka Tichavského, který ji podle vyprávění dovezl z Vladivostoku.

Článek Tabatěrka s motivem chrámů se nejdříve objevil na ČsOL.

Dekorace Antonína Kadlece

Mira — Sat, 18 Jan 2025 10:49:30 +0000

Dochované dekorace z pozůstalosti ruského legionáře Antonína Kadlece obsahují stužky (zleva, významností obráceně proti běžnému úzu) Mezispojenecké Medaile vítězství, čs. Revoluční medaile a čs. Válečného kříže 1914-1918 a čs. Revoluční medaili in natura.

Revoluční medaili založil dekretem ministr zahraničních věcí Edvard Beneš v Paříži 2. 12. 1918. Propůjčovalo ji Ministerstvo války dobrovolníkům čs. vojska a čs. občanům a občanům spojeneckých a spřátelených států za zvláště vynikající vojenskou, politickou a organizační činnost ve prospěch osamostatnění Československa za 1. světové války.
Tvůrcem návrhu byl francouzský sochař A. Bourdelle.

Zdroj: MACHÁČEK, Vladimír, AMORT, Václav. Československé řády a vyznamenání. Praha: Naše vojsko, 1964.

Článek Dekorace Antonína Kadlece se nejdříve objevil na ČsOL.

Ruský kinžál (bebut) vz. 1907

Mira — Sat, 18 Jan 2025 10:49:30 +0000

Kinžál je krátká sečná chladná zbraň vycházející z asijských vzorů, které byly přidělovány polním četníkům, dělostřelcům, kulometčíkům aj. Délka čepela dosahuje 43,1 cm (17 djumov) při celkové délce zbraně 59,5 cm (23,4 djumov). Samotný tesák váží 468 g (1 funt 18 zolotnikov) a s pochvou 716 g (1 funt 73 zolotnikov). Tesák se původně nosil na opasku zavěšený pomocí koženého řemínku širokého 16,7 mm (3/8 verška) provlečený očkem na ve vrchní části pochvy. Od roku 1914 byly bebuty z praktického a bezpečnostního hlediska nošeny v masivnějším koženém závěsníku, který byl pojištěn kolem vrchní části pochvy řemínkem s přezkou. Hlavní producent kinžálů, Zlatoustská zbrojní továrna, vyrobila v letech 1909-1920 přes 156 000 kusů. Dalších 46 200 kusů měla vyrobit továrna v Iževsku a 180 000 kusů bylo objednáno u místních výrobců v Dagestánu.
Mezi československými legionáři se jednalo o ceněnou trofej a oblíbený doplněk stejnokroje, který zároveň našel své uplatnění i jako zbraň či pracovní nástroj. Tento kus pochází z pozůstalosti ruského legionáře Matěje Krse.

Článek Ruský kinžál (bebut) vz. 1907 se nejdříve objevil na ČsOL.

Lakovaná dřevěná destička příslušníka 4. čs. střeleckého pluku „Prokopa Velikého“ 4. roty „generála L. G. Kornilova“

Mira — Sat, 18 Jan 2025 10:49:30 +0000

V pozůstalostech našich legionářů lze často nalézt i drobné suvenýry připomínající lokalitu působení nebo službu v konkrétní jednotce. Dřevěná lakovaná destička je ozdobena relativně jednoduchou malbou ruského legionáře v zimní výstroji s puškou čekajícího u železniční trati a obklopeného textem: „Na památku ze Sibíře“ pod tím iniciála „JH“ a ještě níže „4 Prokopa Vel. Pluk 4 Gen. L. G. Kornilova rota“. Destička pravděpodobně sloužila jako víko dřevěné krabičky, jak máme doloženo u kompletně dochovaného kusu s iniciálou "JH".

Jméno generála Kornilova nesla 4. rota 4. čs. střeleckého pluku z historických důvodů. Její příslušníci totiž nesloužili původně v československých částech, ale na jaře 1917 se z různých důvodů přihlásili jako dobrovolníci přímo do Ruské armády. Zformovali v Kornilovově úderném praporu dvě roty a prodělali 8. 7. 1917 vítěznou bitvu u Jamnice, kde se podařilo dobýt postupně tři linie zákopů. Po stažení z fronty založili českou kapelu a nějaký čas strávili jako stráž samotného Kornilova. Prapor navštívil v Mohylevě také sám T. G. Masaryk, který jej navrhl přejmenovat na „Slovanský pluk“. Ten se v důsledku stavu Ruska rozpadl a na Štědrý den roku 1917 přibilo 152 Čechoslováků „kornilovců“ k 4. čs. střeleckému pluku. Kornilovci byli zařazeni především do 4. roty a zformovali plukovní hudbu. Bojovali u Bachmače, porazili bolševiky u Lipjag či obsazovali Samaru. O známost československých „kornilovců“ se zasloužil především František Novák (nar. 14.1.1883) z Prahy.

Iniciála J. H. odkazuje na legionáře Josefa Halamku z Kojetína, který sloužil právě u Kornilovova úderného praporu a poté u 4. střeleckého pluku, a v jehož pozůstalosti se destička zachovala.

Zdroje:

NOVÁK, František. Předával jsem carský poklad: deník legionáře Františka Nováka. Praha: ČsOL, 2012.

PLESKÝ, Metoděj. 4. pluk Prokopa Velikého. Praha: Vlastním nákladem, 1936, str. 88. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:88aa2b6f-10f7-11e8-b8ac-005056b73ae5

Článek Lakovaná dřevěná destička příslušníka 4. čs. střeleckého pluku „Prokopa Velikého“ 4. roty „generála L. G. Kornilova“ se nejdříve objevil na ČsOL.

Krabička příslušníka 4. čs. střeleckého pluku „Prokopa Velikého“ 4. roty „generála L. G. Kornilova“

Mira — Sat, 18 Jan 2025 10:49:30 +0000

V pozůstalostech našich legionářů lze často nalézt i drobné suvenýry připomínající lokalitu působení nebo službu v konkrétní jednotce. Dřevěná lakovaná krabička o velikosti 105 x 88 x 27 mm s výklopným víkem mohla sloužit například na uložení pohlednic, tabáku, šicích potřeb či jiných drobných předmětů. Víko zdobí relativně jednoduchá malba ruského legionáře v zimní výstroji s puškou čekajícího u železniční trati a obklopeného textem: „Na památku ze Sibíře“ pod tím iniciála „JD“ a ještě níže „4 Prokopa Vel. Pluk 4 Gen. L. G. Kornilova rota“. Oblast umístění iniciály byla očividně dodatečně vybroušena.

Iniciála J. D. může odkazovat na několik desítek mužů ze 4. střeleckého pluku, ale pouze dva předtím sloužili v Kornilovově úderném praporu. Jde o Josefa Dvořáka (nar. 25. 6. 1890) a Jiřího Drápala (nar. 20. 4. 1883), oba z Prahy.

Zdroje:

Článek Krabička příslušníka 4. čs. střeleckého pluku „Prokopa Velikého“ 4. roty „generála L. G. Kornilova“ se nejdříve objevil na ČsOL.

Členský odznak Československé obce legionářské Josefa Samka

Mira — Sat, 18 Jan 2025 10:49:30 +0000

Členský odznak vzešel ze soutěže vyhlášené ČsOL a konané od 22. září a 15. října 1921. K členské základně se odznaky dostaly prostřednictvím funkcionářů jednot v první polovině ledna 1922. Autorství vítězného návrhu znaku se zatím nepodařilo zjistit. Výtěžek z prodeje členských odznaků byl hlavním příjmem garančního fondu, který podporoval nemajetné legionáře při získávání úvěrů.

V následujícím období pravděpodobně docházelo k nošení členského odznaku nečleny Obce a předsednictvo ČsOL proto požádalo 11. srpna 1922 o pomoc Zemskou politickou správu v Praze. Tato s platností od 19. února 1924 určila, že odznaku mohou nosit jen členové Obce. Zamezení zneužití mohlo podle starých rakousko-uherských zákonů být vymáháno u politické správy či policie. Kromě toho agenda schvalování Zemskou správou politickou znamenalo také uchování vzorku a popisu odznaku v archivních materiálech. Čs. obec legionářská při žádosti uvedla, že ,,odznak pozůstává z kovové desky, obdélníkového tvaru, v jejíž hoření části vyobrazena jest hlava legionáře s ocelovou přilbou (legionář na stráži), pod ní vojenský znak československých zahraničních vojsk a spodní část opatřena jest nápisem Čsl. obec legionářská. Po obou stranách bočních zobrazeny jsou symbolické svazky tří prutů.“

Naše současné členské odznaky vycházejí přímo ze vzorového kusu z roku 1921 a jsou opatřeny jedinečným členským číslem shodným s číslem uvedeným na průkazu člena. Každý člen má tedy vlastní jedinečný odznak, který mu měl být předán funkcionáři jednot. V případě, že se tak nestalo, obraťte se prosím na sekretariát ČsOL. V případě ztráty odznaku, je nutné tuto skutečnost nahlásit rovněž sekretariátu, který zadá výrobu duplikátu. Stejně jako historické odznaky jsou i ty dnešní majetkem ČsOL a členům jsou jen propůjčeny.

Tento konkrétní kus pochází z pozůstalosti ruského legionáře Josefa Samka ze Solnice.

Článek Členský odznak Československé obce legionářské Josefa Samka se nejdříve objevil na ČsOL.

Hodnostní štítek svobodníka úderného praporu Josefa Samka

Mira — Sat, 18 Jan 2025 10:49:30 +0000

Hodnostní štítek ruského legionáře. Malinový lem značí druh zbraně – pěchotu. Rudé vnitřní pole štítku a tradiční emblém úderných jednotek, plechová Lebka se zkříženými hnáty, určuje příslušnost k údernému praporu Československé armády v Rusku. Jeden slabý hodnostní prýmek ukazuje hodnost svobodníka. Štítek je doplněn navíc o miniaturu emblému úderného praporu v pravém horním rohu.

Hodnostní štítek pochází z pozůstalosti ruského legionáře, úderníka Josefa Samka ze Solnice.

Článek Hodnostní štítek svobodníka úderného praporu Josefa Samka se nejdříve objevil na ČsOL.