Narodila se 27. srpna 1929 v osadě Koliby u Rajnochovic na Kroměřížsku jako Amálie Rafajová. V roce 1938 přijala rodina Rafajových do svého nevelkého domu na samotě Amálinu tetu vyhnanou Němci ze zabraného pohraničí. V roce 1944 se v osadě poprvé objevili uprchlí sovětští váleční zajatci a Rafajovi jim poskytovali jídlo. Na podzim téhož roku se ze Slovenska přes hranice dostali na Moravu partyzáni a Hostýnské vrhy pro ně představovaly ideální místo působení. Jednalo se o příslušníky 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova pod velením sovětského důstojníka Dajan Bajanoviče Murzina. Kromě jídla jim pasekáři z Kolib poskytovali také léky a prali jim prádlo, někdy se u nich partyzáni nakrátko ubytovali. Patnáctiletá Amálie pomáhala se sháněním zásob, poskytováním jídla a také maskováním partyzánských stop. Její nevlastní bratr Josef, strýc a bratranci Řepkovi se k partyzánům přímo přidali. V březnu 1945 vykonal německý protipartyzánský oddíl na pasekářskou osadu Koliby zátah, některé domy byly vypáleny, několik obyvatel bylo zatčeno. Mezi nimi i mladá Amálie se svou maminkou a dvěma bratry. Otec Tomáš se zatčení vyhnul, když byl na nákupech. Zbytek války se pak ukrýval v lesích. Amálie byla vězněna na zámku v Hošťálkové, následně ve věznici ve Vsetíně. Tam odtud ji s mladším bratrem pár dní před osvobozením města propustili. Druhému bratrovi se podařilo i s matkou uprchnout z transportu. Rodina se tak mohla po válce a po přestálém utrpení znovu ve zdraví sejít. Amálie se později přestěhovala do Vítkova, vdala se za Josefa Fojtíka a až do důchodu pracovala v tamním podniku Hedva. V roce 2010 se stala členkou opavské jednoty Československé obce legionářské. Zemřela 13. července 2026.

Článek Zemřela ses. Amálie Fojtíková se nejdříve objevil na ČsOL.

Pietní akt se letos konal v pátek 10. července od 10 hodin. Nejprve došlo na položení květinových darů k památníku, o které se postarali příslušníci Posádkového velitelství Praha, kteří se zhostili i role čestné stráže. Po minutě ticha představil moderátor pietního setkání, organizační tajemník ČsOL br. Jiří Filip, přítomné čestné hosty: předsedu Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu České republiky pana Pavla Fischera, náměstka ministra obrany pana Reného Schreiera, náměstka primátora hlavního města Prahy pana Michala Hrozu, vojenského přidělence obrany Slovenské republiky brigádního generála Branislava Benka, zástupce ředitele Odboru pro válečné veterány a válečné hroby Ministerstva obrany České republiky pana Pavla Kuglera, plukovníka Roberta Papše za Vzdušné síly Armády České republiky, za Posádkové velitelství Praha podplukovníka Jaroslava Běčicu, a za pořádající spolek místopředseda ČsOL br. Karel Ludvík. Mimo členů ČsOL a veřejnosti se pietního aktu zúčastnilo také deset příslušníků 21. základny taktického letectva v Čáslavi.

S projevem vystoupil pan senátor Fischer, náměstek Hroza i bratr Ludvík, který svou řeč zakončil slovy: „Budeme-li znát své hrdiny, budeme vždy připraveni postavit se výzvám, které před nás budou kladeny.“ Na úplný závěr zazněly státní hymny Slovenské a České republiky.

Pietní akt se uspořádala Československá obec legionářská ve spolupráci s Ministerstvem obrany ČR a s podporou Posádkového velitelství Praha, kterým patří náš dík.

text: br. Petr Tolar
foto: ses. Marcela Tolarová

Článek U pomníku v pražských Dejvicích jsme si připomenuli „hrstku“ statečných z bitvy o Británii se nejdříve objevil na ČsOL.

Unikátní vojenské bicykly a motocykly ze soukromých sbírek doplňuje originální cyklistická výzbroj a výstroj. Poprvé bude také vystaven pravděpodobně jediný dochovaný fanfárový praporek Cyklistického praporu 1 z Josefova. U příležitosti otevření výstavy pak proběhne též přednáška předsedy Motoveterán klubu Ogar pana Tomáše Rokose, který Vás seznámí s historií této značky a představí unikátní motocykl, vystavený v rámci naší expozice.

Výstava pak bude v muzeu k vidění až do konce letošní sezóny, tedy do konce října 2026.

S KOLEM DO BOJE: Českoslovenští armádní cyklisté 1914–1945

Vojenské tradice České republiky jsou velmi bohaté. Neodmyslitelně k nim patří hrdinství a boj za samostatnost a svobodu. Představme si proto společně pozapomenuté příběhy mužů, kteří od roku 1914 bojovali za Československo s bicyklem – dopravním prostředkem, který je v současnosti využíván především ke sportovním a rekreačním účelům. Armádní cyklisté, zvaní dobově „kolečkáři“, působili již v československých legiích, a to především jako důležité a rychlé spojky. Podobně jako v armádách jiných evropských zemí se však i v legiích začaly tvořit samostatné cyklistické skupiny. Na jejich zkušenosti pak v Československé republice navázala branná moc již nově vytvořenými cyklistickými setninami a v první polovině 30. let pak samostatnými cyklistickými prapory, zařazenými do stavu pěšího vojska. Po rozpadu Československa a okupaci Čech a Moravy využilo cyklistů také nově zřízené Vládní vojsko a samostatná Slovenská republika. Cyklisté se aktivně účastnili domácího i zahraničního odboje. Jim všem věnujeme tuto skromnou vzpomínku.

Unikátní vojenské bicykly a motocykly ze soukromých sbírek doplňuje originální cyklistická výzbroj a výstroj.

Výstavu připravila Československá obec legionářská, partnery výstavy jsou Múzeum Slovenského národného povstania a Motoveterán klub Ogar, z. s. Výstava se koná za finanční podpory Ministerstva obrany České republiky a města Jaroměř.

Článek Nová unikátní výstava o armádních cyklistech v Josefově se nejdříve objevil na ČsOL.

Právě jeho nejvyšší oběť i odkaz, jenž ani po více než století neztratil nic ze své mravní síly, nás 27. června přivedly k Čapkově bustě v Doubravě. Jednota Československé obce legionářské Ostrava 1 zde společně se spolkem Naše Doubrava, obcí Doubrava a TJ Sokol Moravská Ostrava I uspořádala důstojný pietní akt k připomenutí tohoto významného jubilea.

Jménem našeho legionářského bratrstva promluvil k přítomným br. Martin Lokaj, za doubravské občany paní Jiřina Ferenčíková a za sokolstvo br. Tomáš Vachutka. Vedle početné veřejnosti se pietního setkání zúčastnili také bratři z Jednoty ČsOL Karviná, zástupci Krajského ředitelství policie MS kraje, členové Veteran Car Club Ostrava, kteří přijeli se svými historickými automobily, i příslušníci místního sboru dobrovolných hasičů. Z Doubravy pak naše kroky symbolicky vedly na hřbitov v Orlové, kde od roku 1922 spočívají Čapkovy ostatky.

Jak je však muž narozený 17. června 1876 v pražské Michli spojen s naším krajem? Jeho život formovaly sokolské ideály. Právě na podnět Sokola odešel roku 1901 na Těšínsko, kde se naplno rozvinuly jeho mimořádné organizační schopnosti. Už v roce 1906 byl zvolen náčelníkem celé Moravskoslezské župy a o čtyři roky později se podílel také na založení sokolské jednoty v Doubravě, kde tehdy působil jako báňský úředník dolu Eleanora.

Po vypuknutí první světové války byl pro svou politickou nespolehlivost odveden do rakousko-uherské armády. Osudový zlom přišel roku 1915, kdy padl na italské frontě do zajetí, kde opět dokázal své ideály proměnit v činy. Mezi tisíci českých zajatců probudil novou naději a svou neobyčejnou autoritou, odhodláním i organizačním talentem položil základy čs. revolučního vojska. V lednu 1917 pod jeho vedením vznikl v zajateckém táboře Santa Maria Capua Vetere Čs. dobrovolnický sbor, z něhož se následujícího roku zrodila naše legie v Itálii.

Přestože byl de facto jejím tvůrcem, nedostalo se mu žádných privilegií. V řadách 33. střeleckého pluku odešel na frontu jako prostý střelec. Tak jako celý život šel příkladem druhým, vedl je příkladem i v boji. Dne 17. června 1918, symbolicky právě v den svých dvaačtyřicátých narozenin, padl v čele útoku na nepřátelské pozice u Fossalta di Piave.

text: br. Martin Lokaj
foto: ses. Jana Hájková

Článek 150 let Jana Čapka se nejdříve objevil na ČsOL.

Bitva na pláních u ukrajinského městečka Zborov proběhla 2. července 1917 a byla součástí poslední velké ruské ofenzívy podniknuté během první světové války, tzv. Kerenského ofenzívy, který začala již o den dříve. Vojáci 1., 2. a 3. československého střeleckého pluku mohli sami naplánovat svůj postup proti nepřátelským liniím, ve kterých se však bohužel nacházelo také několik Čechů v rakousko-uherských stejnokrojích. V nastalém pekle rozhodl o vítězství legionářů především jejich bojový zápal, ve kterém se vrhali do útoku na opevněné zákopy. Takto útok popisoval podporučík Alexandr Zach, velitel 1. roty 1. střeleckého pluku „Mistra Jana Husi“: „Nepřátelské dělostřelectvo řádí jako uragán, všechnu palbu soustředilo na úsek roty. Kulomety štěkají – vzniká pekelná vřava; rota nastupuje v dešti střel, v prachu a kouři bratři jeden druhého nevidí. Přesto brzy dostihují finského pluku. Bratr praporčík Reisinger zalehl u drátů a hází granáty, připravuje tak průchody rotě. Ostatní dobíhají. Celá rota, díky své rychlosti, proběhla celé neutrální pásmo přímo proti kulometům téměř beze ztrát. Dosáhla nepřátelského zákopu pro přední stráže, který byl spojen chodbou s hlavní linií. Tím byl levému křídlu roty poskytnut částečný kryt. Rota zalehla před prvou řadou překážek a bombami připravuje další průchody. Ale mnozí z hochů nečekají, naházeli na dráty pláště a už je přelézají. Bohužel bez bratra Reisingera – zaplatil svoji odvahu životem. Ale musí se dále – přímo do výhně pekla, které chrlí zničení a smrt.„

Tradiční vzpomínková akce k výročí bitvy u Zborova začala v 10 hodin dopoledne signálem trubače Ústřední hudby Armády České republiky a položením věnců k památníku, o které se postarali příslušníci Posádkového velitelství Praha. Po minutě ticha uvítal moderátor akce, organizační tajemník ČsOL br. Jiří Filip, čestné hosty. Pozvání na pietní setkání přijal: velvyslanec Ukrajiny Jeho Excelence Vasyl Zvaryč, předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu České republiky senátor Pavel Fischer, náměstek ministra obrany pan Radovan Vích za Ministerstvo obrany České republiky, zástupkyně velvyslance Slovenské republiky paní Katarína Šmálová, plukovník Karel Kolařík za Vojenskou kancelář prezidenta republiky, ředitel Krajského vojenského velitelství hlavního města Prahy plukovník Pavel Mareček a zástupce Posádkového velitelství Praha podplukovník generálního štábu Tomáš Halačka. Pořádající organizaci zastupoval člen Předsednictva Republikového výboru ČsOL br. Petr Říha.

S projevem vystoupil pan senátor Fischer, který mimo jiné zmínil, že bitva u Zborova byla sice marginální bojovou akcí na rozlehlé východní frontě, ale zásadním bodem pro získání světové pozornosti pro celý zahraniční odboj bojující za samostatný stát. V závěrečném projevu br. Říhy pronesl: „Českoslovenští legionáři, kteří v neochvějném hrdinství v bitvě u Zborova padli, obětovali své životy pro krásný a spravedlivý cíl. Padli za svobodný život svým blízkých, svého národa a pokolení příštích.„

Na závěr pietního aktu zazněla slovenská a česká státní hymna a slova poděkování za účast. Obec legionářská akci uspořádala za spolupráce Ministerstva obrany ČR a s podporou Posádkového velitelství Praha. Budeme se těšit, že příští rok, kdy si budeme připomínat již 110. výročí zborovské bitvy, se nás ke vzpomínce sejde ještě více.

text: br. Petr Tolar
foto: Jan Schejbal, ses. Marcela Tolarová

Článek U Zborova hřměla děla, před 109 lety se nejdříve objevil na ČsOL.

Než se Heliodor Píka stal jednou z prvních obětí zločinného režimu v Československu, prošel bohatou vojenskou a diplomatickou kariérou, kterou věnoval své vlasti. Během první světové války přeběhl z rakousko-uherské armády do československé legie v Rusku, aby mohl bojovat za vlastní stát. Bojoval u Zborova a dostal se do transportu ruských legionářů do Francie. Tam pak bojoval v posledním roce války na západní frontě. V Československé republice postupoval v hodnostním žebříčku, na konci 30. let měl hodnost plukovníka. Ihned po německé okupaci se zapojil do domácího odboje a pomáhal s odchodem vojáků za hranice, než se sám odebral jejich cestou. V Sovětském svazu se pak stal vedoucím vojenské mise. Měl zásadní roli ve zformování československé vojenské jednotky na východní frontě a záchraně československých občanů odvlečených do gulagu. Politiku československé exilové vlády v Londýně hájil před útoky československých i sovětských komunistů. I proto se stal trnem v oku nové poválečné vlády. Po únoru 1948 byl zatčen během léčení v nemocnici, mučen a následně obviněn ve vykonstruovaném procesu, který jej odsoudil k trestu smrti. Ten byl vykonán 21. června 1949 v Plzni na Borech. Jeho syna Milana, letce britského Královského letectva, z vězení zachránil až zásah tehdejšího ministra národní obrany Ludvíka Svobody, který však nijak neintervenoval ve prospěch svého kolegy a bojového druha.

text: br. Petr Tolar
foto: ses. Marcela Tolarová

Článek Hold generálu Píkovi se nejdříve objevil na ČsOL.

„Výčet aktivit, kterými Lukáš Kotek přispívá městu Lipník nad Bečvou, je skutečně mimořádný. Ocenění převzal za dlouhodobý přínos v oblasti společenského života, zejména za propagaci vojenské historie a vojenských tradic. Je znalcem historie města, historie prvního i druhého národního odboje a zabývá se problematikou válečných veteránů,“ uvedla moderátorka slavnosti.
Lukáš Kotek je take dlouholetým členem Junáka – českého skauta a vedoucím skautského střediska Lipenská dvojka. Práci s mládeží se věnuje přes třicet let. Organizuje společenské a kulturní akce pro širokou veřejnost jako např. Lipenská šlápota (novoroční výstup na Helfštýn), Střelecký memoriál Jana Gayera, posezení s vojenskou cimbálovou muzikou Ondráš, Den v uniformě, dětské dny a branné závody, setkání veteránů z okresu Přerov, výstava Zborov 1917, výstava 90 let vojenské posádky v Lipníku nad Bečvou, výsadba pamětních lip ke 100 rokům výročí vzniku republiky, každoroční distribuce Betlémského světla a mnoho dalších.

V Československé obci legionářské je Lukáš Kotek členem republikového výboru a členem komise pro symboliku a hroby. Každoročně organizuje dobročinnou sbírku pro válečné veterány Den s vlčími máky.

Nelze opomenout jeho působení v Armádě České republiky. Absolvoval dvě zahraniční mise, a to SFOR v Bosně a Hercegovině a PRT-L ISAF v Afghanistánu. Je instruktorem speciální tělesné přípravy, základů přežití a sportovním střelcem.

Bratře předsedo, blahopřejeme!
Za Jednotu ČsOL v Přerově „Jana Gayera“ br. Pavel Mikeš

Článek Br. Lukáš Kotek převzal Cenu města Lipník nad Bečvou se nejdříve objevil na ČsOL.

Návštěvníci, kterých se dalo napočítat na několik stovek, se mohli tradičně seznámit nejenom s celou škálou stejnokrojů, výstroje, výzbroje a různých předmětů denní potřeby příslušníků ruských a nově také italských legií z let první světové války a československé armády z třicátých let dvacátého století.

Část výstavních prostor byla navíc vzhledem k půlkulatému výročí bojového vystoupení našich jednotek u severoafrického přístavu Tobruk upravena do podoby krytu příslušníků 11. československého pěšího praporu – Východního. Návštěvníci se zde mohli setkat nejenom s fotografiemi, stejnokroji, výzbrojí a výstrojí příslušníků naší jednotky působící pod vedením pplk. Karla Klapálka v době druhé světové války na severoafrickém bojišti, ale také s výstrojí a uniformami protivníků, tedy italské a německé armády.

Současně s komentovanými prohlídkami probíhaly na nádvoří Domu armády dynamické ukázky z výcviku minometného a kulometného družstva československé předmnichovské armády vyzbrojeného jak 9 cm lehkým minometem vz. 17, tak těžkým kulometem vz. 37. V podobném duchu se prezentace nesla také na podzim loňského roku a stejně jako v roce minulém, tak i letos se těšila značné pozornosti (obzvláště malých) návštěvníků.

Další z již tradičních akcí naší jednoty v Domě armády dopadla nad očekávání dobře. Ilustruje to nejenom značný návštěvnický zájem, který občas působil organizační obtíže (prostory bohužel nejsou vhodné pro pohyb většího množství osob), ale také řada více než pochvalných zápisů v návštěvní knize.

Letošní první velkou akci by samozřejmě nebylo možné zrealizovat bez podpory řady organizací a jednotlivců. Předně je potřeba poděkovat pracovníkům Posádkové správy v Olomouci za jejich dlouhodobou náklonnost a trpělivost k našim aktivitám. Jmenovitě jde o paní Žanetu Frankovou a Miroslava Dobrovského. V neposlední řadě je důležité poděkovat také všem našim členům. Bez jejich nasazení jak v průběhu akce, kdy Jednotu reprezentovali v historických stejnokrojích československé armády, tak i při vlastních přípravách, by uvedené setkání proběhnout nemohlo.

Akce proběhla za podpory Ministerstva obrany ČR a Československé obce legionářské.

text: br. Milan Vyhlídal
foto: Michal Vyhlídal, Martin Ivan a Žaneta Franková

Článek Otevření Expozice 6. pluku Hanáckého s výstavou „Češi u Tobruku“ se nejdříve objevil na ČsOL.

Asociace pro zachování a obnovu českého dědictví na Ukrajině vyhlásila ideovou architektonickou soutěž pro vznik Pamětního domu ve Zborově, v blízkosti hřbitova a Bratrské mohyly spojených s bitvou u Zborova. Cílem soutěže je získat architektonický koncept, který citlivě pracuje s historickou stopou místa, respektuje pietní charakter lokality a umožní vzdělávací, komunitní, kulturní i ubytovací využití. Návrh má být realisticky realizovatelný a etapizovatelný a sloužit jako podklad pro další rozpracování a financování projektu. Soutěž je otevřená a jednokolová. Mohou se jí zúčastnit architekti, ateliéry, mladí architekti, univerzity i mezinárodní účastníci.

Na základě dotazů a připomínek se vyhlašovatel rozhodl přistoupit k úpravě soutěžních podmínek. Veškeré provedené úpravy jsou v textu označeny žlutým podkladem. Jedná se zejména o tyto úpravy a doplnění:

• upřesnění navazující zakázky: po ukončení soutěže bude následovat jednání s prvními třemi oceněnými návrhy, na základě kterého bude s vybraným účastníkem podepsána smlouva o dílo na zpracování všech stupňů projektové dokumentace;
• upřesnění cen a odměn: vyhlašovatel neposkytuje ceny a odměny, vybraný účastník získá zakázku na další stupně projektové dokumentace;
• jmenné upřesnění členů hodnotící komise;
• doplnění požadovaných součástí grafické části soutěžního návrhu;
• doplnění osobní prezentace soutěžních návrhů v rámci hodnocení;
• geometrické zaměření https://www.zborovhouse.eu/l/geometricke-zamereni-objektu/
• fotogalerie https://www.zborovhouse.eu/fotogalerie/)
• prodloužení termínu pro odevzdání soutěžních návrhů do 12. 6. 2026.

Platné podmínky a všechny podstatné informace najdete na tomto odkazu, viz ZBOROV HOUSE

Článek Podmínky ideové architektonické soutěže projektu Pamětní dům Zborov se nejdříve objevil na ČsOL.

Jiří Pavel Kafka se narodil 2. května 1924 v Praze, do židovské rodiny. Jeho otec Emil Kafka byl předsedou pražské židovské náboženské obce. Sílící nacismus v Německu však pro Židy v Československu znamenal velké nebezpečí. Po okupaci, v březnu 1939, byl proto patnáctiletý Jiří odeslán s mladším bratrem vlakem do Spojeného království. Stalo se tak díky dětským transportům, které organizoval Brit Nicholas Winton. Na bratry Kafkovy bohužel v Anglii nečekala adoptivní rodina, a proto museli oba do internačního tábora. Odtud je pak dostal jejich otec, který rovněž odešel za hranice a působil u československé exilové vlády v Londýně. Když pak mladý Jiří dovršil osmnácti let, přihlásil se v září 1942 do československé zahraniční armády a podařilo se mu dostat k letectvu. Čechoslováci byli na britských ostrovech příslušníky britského Královského letectva. Létal pak na bombardérech 311. (československé) bombardovací perutě soby radiooperátor a palubní střelec. Na strojích Liberator podnikali českoslovenští letci hlídkové lety nad Biskajský záliv, kde vyhledávali a ničili německé ponorky. Když se pak v polovině srpna 1945 vrátil do osvobozeného Československa, našel tam svou maminku, která přežila holokaust. V roce 1947 opět odešel do exilu. Žil ve Velké Británii a Izraeli, až na počátku 90. let se natrvalo vrátil do rodné Prahy. Byl povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě, obdržel řadu vyznamenání a ocenění, v roce 2023 státní vyznamenání Medaili Za hrdinství. Snaží se žít klidným životem, ačkoliv se občas, dle zdravotních podmínek, objevuje na některých vzpomínkových akcích. Zájem odborné i laické veřejnosti umocňuje fakt, že se jedná o posledního československého letce ze západní fronty žijícího v Česku.

Článek Jiří Pavel Kafka dnes slaví 102. narozeniny! se nejdříve objevil na ČsOL.