Opavská vzpomínka na Heliodora Píku
Dne 21. června 2021 se u pamětní desky umístěné na budově Hlásky na Horním náměstí v Opavě uskutečnila vzpomínková akce k 72. výročí násilné smrti armádního generála Heliodora Píky. Akce se i přes tropické teploty zúčastnilo 14 členů opavské jednoty Československé obce legionářské. Po této akci se několik členů ČsOL společně s předsedou Českého svazu bojovníků vydali uctít památku generála Píky i k jeho rodnému domu ve Štítině.
Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 v Štítině u Opavy v rodině vesnického koláře Ignáce Píky. Roku 1915 ukončil studium na českém gymnáziu v Opavě a chtěl studovat farmacii, ale byl odveden k zeměbraneckému regimentu v Opavě. O rok později byl odeslán na haličskou frontu, kde byl pak 28. července 1916 ve Volyňské oblasti zajat ruskými jednotkami. Již za tři měsíce poté se přihlásil do československých legií. V Rusku byl až do roku 1917, kdy se s částí legií přesunul lodí na západní frontu. Vzhledem ke své lékárenské praxi byl určen ke zdravotní službě u 21. čs. střeleckého pluku francouzských legií, později vykonával funkci nejprve četaře a později poručíka obrany proti plynům. S plukem prodělal těžké boje na alsaské frontě a u Terronu.
Po okupaci Československa byl nucen utéci přes Francii do Londýna. Edvard Beneš ho vyslal do Bukurešti jako vojenského vyslance pro Balkán, zde pomáhal československým a maďarským uprchlíkům z protektorátu. V roce 1942 začal Píka v sovětském Buzuluku formovat jednotku československé armády z dobrovolníků, obzvláště těch, kteří dleli v sovětských zajateckých táborech. Společně s Ludvíkem Svobodou dokázal čelit tlaku Klementa Gottwalda na zpolitizování jednotky. V prosinci 1943 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V květnu 1945 byl Píka povýšen na divizního generála a jmenován náměstkem náčelníka generálního štábu Československé armády. V tomto období byl oceněn i dvěma sovětskými vyznamenáními. Jako člen československé delegace se zúčastnil dojednávání mírových smluv s evropskými státy Osy během konference v Paříži.
Po únorovém převratu byl 1. března 1948 odeslán na zdravotní dovolenou a 5. května byl zatčen ve vojenské nemocnici, kde se zotavoval po operaci žlučníku. 1. června pak byl přeložen do výslužby. Byl nepravdivě obviněn ze špionáže ve prospěch Velké Británie a další vlastizrádné a velezrádné činnosti. Vyslýchán byl mimo jiné i v tzv. „Domečku“. Dne 29. ledna 1949 pak byl ve vykonstruovaném soudním procesu státním soudem odsouzen k trestu smrti oběšením, který byl vykonán 21. června 1949 na dvoře plzeňské věznice Bory. Vyhovění žádosti o milost nebylo ministrem národní obrany Ludvíkem Svobodou doporučeno. Mimo rodiny a obhájce proti rozsudku protestovali pouze představitelé MNV ve Štítině a bývalý náčelník francouzské vojenské mise v ČSR Louis Faucher. Tělo generála se po pitvě „ztratilo“ nepohřbeno a dosud nebylo nalezeno. Ve stejné věznici, kde čekal generál Píka smrt, byl ve vazbě i jeho syn Milan, který byl za války u britského Královského letectva. Jeho pronásledování bylo však pro nedostatek důkazů zastaveno.
V roce 1968 byl s pomocí prezidenta Ludvíka Svobody proces s Píkou obnoven a vojenský soud v Příbrami konstatoval jeho nevinu a zrušil odsuzující rozsudek, k plné rehabilitaci však došlo až po roce 1989. Socialistický režim odmítl uznat jeho zásluhy a veřejnost se s jeho životem mohla seznámit až po roce 1989. Roku 1991 udělil Heliodoru Píkovi prezident Václav Havel in memoriam Řád Milana Rastislava Štefánika za mimořádné zásluhy v boji za osvobození vlasti v době druhé světové války, byl mu odhalen památník v Plzni i v rodné Štítině před jeho domem. Po Píkovi je pojmenován i 53. pluk průzkumu a elektronického boje Armády České republiky v Opavě, náměstí v Plzni-Slovanech, ulice v Praze 6-Dejvicích a také v Brně, Kroměříži, Liberci, Olomouci, Ostravě a na Kladně.
text: br. Jaromír Dupal (za využití Wikipedia)
foto: ses. Vladimíra Francírková, br. Fiala
