Spravedlnost přišla pozdě…

Válečný veterán a politický vězeň Adolf Pavel Ruš se narodil před 110 lety, 1. srpna 1915 v Třinci. Jeho otec Jiří byl zaměstnán u dráhy, maminka Marie pocházela z Hrádku. Vychovali pět dětí, tři syny a dvě dcery. Adolf Pavel Ruš vychodil obecnou a měšťanskou školu v Třinci a vyučil se tesařem.

V letech 1937-1938 absolvoval vojenskou prezenční službu v Bratislavě a po jejím ukončení nastoupil do Třineckých železáren. Po okupaci Těšínska hitlerovským Německem v září 1939 přijala jeho rodina z existenčních důvodů tzv. Deutsche Volksliste III, slezskou národnost, a to znamenalo, že ve svých 27 letech v roce 1942 musel nastoupit do německé armády. V červnu 1944 z Wehrmachtu zběhl a přihlásil se do Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii, kde byl prezentován dne 28. října 1944. Byl zařazen na funkci instruktora 3. čety při výcviku obsluh tanku Cromwell. Adolf Ruš se účastnil bojů ve Francii o přístavní město Dunkerque, za projevenou statečnost byl vyznamenán Pamětní medailí československé armády v zahraničí se štítkem Velká Británie a Francie.

V roce 1946 byl demobilizován, vrátil se do Třince a nastoupil opět do Třineckých železáren. Zde pracoval až do prosince 1951, kdy byl zatčen. Za vinu mu bylo dáváno, že se účastnil převádění lidí na Západ, a že shromažďoval zpravodajské informace v odbojové skupině Františka Gorného. V září 1952 byl odsouzen za velezradu a vyzvědačství na 15 let. Po odsouzení byl odeslán do kamenouhelného dolu v Heřmanicích u Ostravy. Zde pracoval do roku 1953, poté byl přemístěn do vězeňského tábora nucených prací „NIKOLAJ“ v uranových dolech v Jáchymově, kde pracoval jako údržbář šachty. Adolf Ruš byl hlavním iniciátorem následného útěku z tohoto tábora. Celkem deset vězňů vykopalo v táborovém domku, kde byla truhlářská dílna, patnáct metrů dlouhý tunel, kterým se dne 7. listopadu 1955 dostali na svobodu. Bohužel, všichni byli zadrženi. Posledním byl Adolf Ruš, který byl zadržen 19. listopadu v prostoru obce Votice u Olbramovic v okrese Benešov. Na útěku byl postřelen do ruky. Následně byl odsouzen na další tři roky. Byl vězněn v pankrácké věznici a posléze ve věznici v Leopoldově. V roce 1960 byl na základě prezidentské amnestie propuštěn. Vrátil se do Třince a opět nastoupil do práce v Třineckých železárnách.

V květnu 1969 požádal Adolf Ruš, na základě zákona o soudní rehabilitaci č. 82/1968 Sb., o přezkoumání rozsudku, kterým byl v roce 1952 odsouzen na 15 let. V žádosti o rehabilitaci uvedl: „Snažil jsem se po celý čas vyšetřovací vazby vyšetřovatelům Státní bezpečnosti vysvětlit, že jsem se nedopustil ničeho, k čemu na mě vynucovali doznání, a že jsem naprosto nevinen, leč marně. Vyšetřování bylo vedeno takovým způsobem, aby bylo dosaženo mého doznání a bylo vynuceno stůj co stůj. Popíral jsem obvinění proti mně nespravedlivě a nesmyslně vznášená a pocítil jsem to i na vlastním těle. Vyšetřovatelé mi ubližovali na těle, nejvíc mne bili po hlavě, facky se sypaly na moji hlavu ze všech stran, aniž jsem je mohl povětšinou čekat, protože při většině výslechů, jsem měl zavázané oči a nevěděl jsem ani, od koho a odkud lítají. Při vyšetřování se i často stávalo, že mi tloukli hlavou o stěnu.
Vyšetřovatelé Státní bezpečnosti prováděli tzv. ‚konfrontace‘ s druhými obviněnými, ovšem jaká to byla konfrontace, když jsem měl vždy zavázané oči… Nelze věc vysvětlit jinak než tak, že zase šlo o doznání nedovolenými nezákonnými způsoby na druhých vynucená nebo že šlo o samotné příslušníky Státní bezpečnosti, kteří tu vystupovali v roli spoluobviněných a konfrontovaných osob… Bylo mi také při výsleších nejrůznějšími způsoby vyhrožováno, že bude zavřená moje manželka, pokud se nepřiznám. Byly mi snižovány dávky jídla, často docházelo k tomu, že jsem byl v noci každou chvíli, třeba i každých 15 minut buzen… Byl jsem udržován ve stálém psychickém napětí, aby vynutili co nejvíce doznání… Očekával jsem a spoléhal, že u soudu budu mít možnost vše podle pravdy vysvětlit a uvést na správnou míru, a že soud bude spravedlivě a objektivně věci zkoumat a posuzovat, byl jsem však postupem samotného soudu zklamán. Po přečtení obžaloby při hlavním líčení jsem byl soudem dotázán, zda obvinění z trestné činnosti je pravdivé, a když jsem to popřel a začal jsem říkat vše podle pravdy, byl jsem okřikován, bylo mi odňato slovo… Soud mi tak úplně odňal možnost obhajoby…„

(viz Zápis Krajského soudu, rehabilitačního oddělení v Ostravě ze dne 26. 5. 1968, s. 2)

Adolf Pavel Ruš se však rehabilitace nedožil. Zemřel tragicky, při nehodě na motocyklu v roce 1971 u evangelického kostela v Třinci. Krajský soud v Ostravě rozhodl dne 4. října 1990 o zrušení rozsudku bývalého Státního soudu v Praze ze dne 18. září 1952, kterým byl Adolf Pavel Ruš odsouzen na 15 let pro trestný čin vyzvědačství a trestný čin velezrady. Spravedlnost však přišla pozdě…

text: br. Petr Majer
foto: Jednota ČsOL ve Frýdku-Místku