Československá obec legionářská a její obnova po roce 1991

Po listopadových událostech roku 1989 již nežil nikdo z představitelů předválečné Československé obce legionářské, což mělo výrazný vliv na fakt, že organizace nebyla na území svobodného Československa obnovena ihned počátkem roku 1990 tak, jak se to podařilo jiným, komunistickým režimem zakázaným organizacím. Svůj vliv měla i skutečnost, že řada bývalých členů ČsOL byla roztříštěna po základních organizacích Československého svazu protifašistických bojovníků, který volal po jednotě odbojářů. Množství prvoválečných i druhoválečných legionářů ale stálo pro své protikomunistické názory a zkušenost s komunistickou perzekucí mimo ČSPB, který byl jedním z pilířů odstraněného režimu.

S cílem obnovit činnost nejstarší odbojové organizace na území Československa se účastníci prvního a druhého odboje sešli dne 8. října 1991. Registraci Stanov ČsOL potvrdilo Ministerstvo vnitra až 12. února 1992, čímž ČsOL nemohla dodržet zákonný termín k nárokování jejího původního majetku. Generálu Tomáši Sedláčkovi, který stál v čele obnovené ČsOL, a generálu in memoriam Janu Štursovi se podařilo vyjednat s tehdejším ministrem obrany přidělení pražského hotelu Legie v Sokolské ulici. 

Znovu obnovená ČsOL navázala svou činností na aktivity meziválečné organizace. Krátce po XII. všesokolském sletu uspořádala ČsOL v červenci 1994 celosvětové setkání účastníků prvního a druhého odboje v Praze za účasti vlády a zástupců parlamentu. Součástí programu byl i manifestační průvod z Můstku přes Václavské náměstí k soše sv. Václava, kde byly položeny květiny a po krátkém projevu byl vzdán hold oběma národními hymnami Čechů a Slováků těm, kteří se tohoto okamžiku nedočkali. V čele průvodu byli ve vojenských automobilech vezeni poslední žijící českoslovenští legionáři.