Československá obec legionářská a váleční veteráni dnes

Válečný veterán je pojem, který je často používán v mnoha souvislostech. Tento pojem je však v České republice legislativně upraven, a proto je vhodné a potřebné ho používat právě ve významu který mu dává zákon č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech. Nejedná se tedy o pojem, který má volný obsah, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Podmínky pro uznání statutu válečného veterána stanovuje uvedený zákon ve svém §3, o splnění těchto podmínek rozhoduje ministerstvo obrany a v případě splnění vydává osvědčení válečného veterána. Vydáním osvědčení válečného veterána se stává občan České republiky válečným veteránem.

Pojem válečný veterán má přesah i do jiných legislativních norem. Jedná se především o zákon č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození. Nositelé osvědčení účastníka odboje, podle § 1 odst. 1 písm. a) až f) tohoto zákona jsou současně i váleční veteráni podle zákona 170/2002 Sb. Proto tedy ale platí, že ne každý účastník odboje podle zákona č. 255/1946 Sb. je i válečným veteránem podle zákona č. 170/2002 Sb. Netýká se to například politických vězňů (ti jsou tzv. písmeno g).

Další významnou legislativní normou, mající vliv na statut válečného veterána je zákon č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Některým účastníkům odboje a odporu proti komunismu může být přiznám statut válečného veterána podle zákona č. 170/2002 Sb. Jedná se o výjimečné případy, dnes se jedná pouze o 6 žijících válečných veteránů účastníků odboje a odporu proti komunismu.

Používáme-li pojem „válečný veterán“, je to v České republice vždy občan, který splnil zákonné podmínky a má k užívání tohoto pojmu vydané osvědčení. Někomu to možná přijde byrokratické, ale jedině tak lze zabránit tomu, aby se za válečného veterána, buď osobně nebo někým jiným, z nejrůznějších důvodů (a nemusí to být ze špatného úmyslu) prohlašoval každý kdo si tak sám sobě nebo jinému připadá.

Aby nebyla situace v pojmosloví jednoduchá, tak lze uvést, že zmatek v tom má i umělá inteligence, která do toho míchá i automobily. Ale ona se teprve učí. Učí se od nás, a my lidé si v pojmech děláme zmatky systematicky sami. Například za válečného veterána jsou laickou veřejností považováni pouze vojáci, což v případě druhoválečných domácích odbojářů i protikomunistických odbojářů rozhodně neplatí. Ani novodobí veteráni nemusí být vždy spojeni s vojáky v činné službě. Novodobí váleční veteráni, jsou obecně vzato občané České republiky, kteří v jakémkoliv služebním nebo pracovním poměru hájili zájmy České republiky po dobu a v místech definovaných zákonem o válečných veteránech.

Proto je dnes i zavádějící a matoucí, když se v posledních letech začal na úrovni válečného veterána používat pojem policejní veterán, hasičský veterán a podobně. Tito resortní veteráni jsou obvykle bývalí příslušníci daného sboru, kteří ukončili svou činnou službu a vznikl jim nárok na výsluhový příspěvek. Jedná se tedy o vysloužilce, ale to nezní tak honosně. Aby to nebylo jednoduché, tak resort obrany si své resortní označení vysloužilců „vojenský veterán“ zrušil s tím, že je to matoucí a nahradil ho pojmem „vojenský důchodce“. Do pojmu vojenský důchodce spadají ovšem i civilisti. Tito resortní důchodci mají oporu v zákoně č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Resortního důchodce má každý resort (např. školství, kultura a další) a má to legislativní souvislost s Fondem kulturních a sociálních potřeb.

Zrušením pojmu vojenský veterán (ve smyslu vysloužilce), vznikla „díra“ do které spadl pojem „válečný veterán“ a dostal se tak na úroveň ostatních resortních vysloužilců. Tímto zmatením pojmů došlo k nivelizaci chápání pojmu válečný veterán a odklonu od podstaty tak, jak je uvedena v preambuli zákona č. 170/2002 Sb. o válečných veteránech: „Maje na zřeteli morální ocenění mužů a žen, kteří s nasazením vlastních životů bojovali za vlast, bránili hodnoty svobody a demokracie a veden přáním připomenout ideály vlastenectví, cti a statečnosti všem občanům, Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky…„