STŘEBOVSKÝ Josef *16.4.1883

Životopis:Josef Střebovský se narodil v roce 1883 v Žeravicích ve starousedlické rodině, která svůj původ odvozovala od zchudlého polského šlechtického rodu. Vystudoval obecnou zimní hospodářskou školu ve Bzenci, brzy nato se oženil a začal pracovat na rodinném statku. Zde strávil několik dalších let, během nichž se oženil. V roce 1906 nastoupil k základnímu výcviku v rakouské armádě, konkrétně ke 2. zeměbraneckému pluku v jihotyrolském Bozenu (dnešní Bolzano), kde strávil další dva roky. Po návratu z armády se vrátil k rolnickému životu a vstoupil do nově vzniklé Českoslovanské strany agrární. V následujících letech postupně přebíral statek od svého otce, účastnil se pravidelných vojenských cvičení a v roce 1913 se mu narodilo páté dítě. V této době se také začíná zapojovat do politického dění v obci v rámci aktivit Agrární strany. Pak ale vypukuje válka. Josef Střebovský nastupuje 2. 8. 1914 jako záložník rakouského vojska v hodnosti pěšáka k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 1 do Vídně. Zde absolvuje krátké cvičení a přesouvá se na východní frontu do oblasti Haliče. Spolu se svým plukem nastoupil do oblasti Lubliny, kde se aktivně zúčastnil bojů s vojsky ruského impéria. Ke konci srpna došlo k bitvám u Krašniku a o Komárow, v nichž byla ruská vojska donucena k ústupu. Situace se ovšem rychle obrátila, když na začátku září, v rámci tzv. bitvy o Halič, ruská vojska zvítězila v bitvě u Lvova a prorazila skrze rakouské linie a byla zastavena až ve Slezsku a západních částech Haliče na linii Krakov-Tarnow-Gorlice. A právě nedaleko Tarnowa se v té době přeskupoval zeměbranecký pěší pluk č. 1. Mezitím se však situace pro Josefa Střebovského dramaticky změnila. Na začátku prosince byl s dalšími muži svého pluku na odpočinku ve vesnici Bochnia asi 30 kilometrů od fronty, když došlo k náhlému přepadu ruských jednotek a on padl do zajetí. Jako rolník byl poslán na práci v zemědělství v okolí města Tobolsk. Žádost o vstup do československých jednotek v Rusku podal pravděpodobně již 10. 4. 1918, ovšem z administrativních důvodů bylo toto dlouho odkládáno až do listopadu téhož roku. Po několikaměsíčním čekání byl 8. listopadu 1918 v Omsku konečně zařazen do československých legií, konkrétně do pluku 9. setiny a později – v lednu 1919 – do náborového a mobilizačního oddělení v hodnosti střelce. Zde brzy projevil svou technickou zdatnost, a tak byl převeden ke koordinačně mobilnímu oddílu ve funkci velitele čety. Zde nějakou dobu sloužil pod přímou pravomocí Česko-Slovenské národní rady, později pak Vojenské správy ministerstva a až v květnu byl přidělen přímo pod oblastního vojenského velitele. Touto dobou byl též jmenován velitelem samostatné strojírenské roty a povýšen na desátníka. Po prvním povýšení se jeho záznamy nezmiňují o žádných významnějších aktivitách až do 24. listopadu 1919, kdy je se svou jednotkou evakuován z dílen v Omsku do Krasnojarsku. Podle vyprávění pamětnice a několika zmínek dalších příbuzných (manžela vnučky Marie Miroslava a pravnuka Miroslava) se právě v tomto období dostává k jednotce střežící carský poklad. Tato informace sice není přímo potvrzena materiály, ovšem nasvědčuje jí neobvykle rychlé stoupání na žebříčku hodností v tomto období (z desátníka během několika měsíců vystoupal na hodnost rotmistra) a jediný nápis v tabulce označené „Účast v bojích, taženích a zvláštní poslání“ – nápis V tomto služebním listu jest čtyři sešitých a zapečetěných listů. Tyto náznaky podporují informace o jeho službě u carského pokladu, postupujeme-li však podle oficiálních informací uvedených v jeho záznamech, pak Josef Střebovský ustupoval spolu s legiemi po Transsibiřské magistrále. Zároveň s ním se přesouvala i jeho strojní rota. 15. dubna roku 1920 mu byl udělen britský řád Distinguished conduct medal (britská poddůstojnická medaile za vzorný výkon, udělovaná v letech 1854 až 1993). Během června 1920 (v té době již v hodnosti četaře) dorazil do Vladivostoku a opustil Rusko 20. 6. 1920 na lodi Komas 32. transportem do vlasti přes Japonsko, dále Indonésii a Cejlon. Právě na tomto ostrově u pobřeží Indie se transport několik dní zdržel a legionáři si odtud odvezli množství zážitků. Josef právě tuto zastávku popisoval nejraději, neboť v době, kdy o exotických zemích bylo možno pouze číst, nejvýše je prohlédnout na nepříliš dostupných fotografiích, byla návštěva podobného místa vzácným zážitkem. Velmi rád prý vyprávěl o lovcích perel, jež se před legionáři předváděli lovem mincí, které českoslovenští vojáci házeli do průzračné vody, o létajících rybách, které každé ráno kuchaři sbírali po palubě a chystali k obědu, či o oceánu, který byl často nucen sledovat nedobrovolně při záchvatech mořské nemoci, kterou prý pravidelně dostával jako jeden z prvních na lodi. Později se cesta domů ubírala přes Suezský průplav, přístav Terst a Rakousko do mladé Československé republiky, kam po dlouhých šesti letech dorazil 14. srpna 1920. Brzy po svém návratu domů požádal o odchod do výslužby, čemuž bylo vyhověno 22. prosince 1920. Toho dne byl demobilizován a zařazen k zálohám. Jakožto legionáři se Josefu Střebovskému najednou naskytlo množství nových možností. Mimo jiné se stal místostarostou Žeravic a stanul v čele výboru pro přerozdělení majetku rakouské šlechty. V rámci této funkce dostal právo vybrat pro sebe jakoukoli část půdy, která se tak stala jeho odměnou za službu v legiích. Tehdy si vybral pole na západ od Žeravic, k němuž patřil také panský vinohrad. Ten je v rukou rodiny dodnes. Dále už ovšem ze své služby v legiích netěžil. Status legionáře mu byl odebrán zákonem 462/1919 Sb., podle kterého jsou legionáři pouze vojáci, kteří vstoupili do československé armády před 28. říjnem 1918. Vzhledem k tomu, že v politice ani ve státních složkách již nepůsobil, nikdy tento status nepotřeboval. Ve vesnici i bez papírového potvrzení požíval úcty náležící legionáři, a dokud mohl, živil se dále jako rolník. Změna nastala až po komunistickém převratu v roce 1948, kdy začal svou službu v legiích skrývat (částečně kvůli synu Šimonovi, který byl od dob první republiky důstojníkem a svou pozici v armádě si udržel i za totalitního režimu komunistů). Později, v době, kdy už byla jeho žena po smrti, si prošel ještě jedním těžkým obdobím života. Žil ve starém rodinném domě se svým nejmladším synem a snachou, kteří ovšem ke starému muži nechovali sebemenší úctu a po nějaké době jej z domu donutili odejít. Josef odešel za synem Šimonem do Kyjova (většinu své legionářské pozůstalosti ovšem zanechal v Žeravicích, kde byla snachou pravděpodobně zničena). Zde pak dožil zbylé roky života. Spolu se synem a jeho rodinou žili v bytě na Náměstí Julia Fučíka (dnešní Seifertovo náměstí), společně také stavěli rodinný dům na ulici Klvaňově (rodina jej vlastní dodnes). Ráno 6. 2. 1961 byl ještě u holiče a odpoledne jej syn Šimon našel ležet mrtvého v posteli. (Sepsal J. Novák)

ČÍST DÁLE...

Jméno:Josef

Přijmení:STŘEBOVSKÝ

Datum narození:16.4.1883 16.3.1883

Obec narození:Žeravice

Okres narození:Kyjov

Domovská obec:Žeravice

Domovský okres:Kyjov

Vzdělání:ob., zimní hospodářská

Zaměstnání:rolník

Politická příslušnost:agr.

Prezenční služba u rakousko-uherského útvaru:25.p.pl.