Probíhá hledání v databázi legionářů

HRABÁK Josef *17.1.1881

Životopis:Josef Hrabák, narozen 17. ledna 1881, v Rybníkách na Příbramsku. Vyučil se slévačem v Železárnách Králův dvůr. Po dvou až třech letech jako tovaryš odešel do Rakouska, kde pracoval v Lineckých železárnách. Kolem roku 1910-1911 se vrátil do Čech na Mostecko. Pracoval na šachtách jako horník. V roce 1912 se v Mostě oženil s Annou Glückaufovou ze Záluží a po vypuknutí 1. světové války bydleli v Mostě. Při vyhlášené mobilizaci v roce 1914 nastoupil do Rakousko-Uherské armády, se kterou odjel na východní frontu. Po roce bojů poblíž Haliče byl Ruskou armádou zajat. V zajateckém táboře onemocněl tyfem, kteroužto nemoc i v kritických chvílích přežil. Po propuštění z polní nemocnice pracoval u polských sedláků v zemědělství a po výzvě Rady Čechů a České družiny na Rusy nastoupil do nově tvořené Československá armády – do legií. Při cestě Transsibiřskou magistrálou se zúčastnil několika významných bojů a do Československa se vrátil v první polovině roku 1920. Po návratu do ČSR se opět vrátil ke své ženě na Mostecko, kde pracoval až do svého penzijního věku roku 1941/1942 jako horník na dole Julius III. V Kopistech. Pak se přestěhoval se svojí ženou do Záluží, kde postavili společnými silami rodinný domek, který byl nacisty v roce 1939/1940 v důsledku výstavby továrny na pohonné látky STW zlikvidován. Do své smrti (listopad 1989) bydlel jako důchodce s rodinou v Dolním Jiřetíně v hornických koloniích. Při květnových oslavách v roce 1968 byl vyznamenán plaketou „Za hrdinství v 1. světové válce“ Svazem Československých protifašistických bojovníků. Až do své smrti byl členem nejdříve Československé obce legionářské a později členem Svazu československých protifašistických bojovníků za svobodu. Při cestě Transsibiřskou magistrálou prožil, jak o tom mnohokrát vyprávěl, co prožilo s ním dalších desetitisíce legionářů. Boje s různými vojenskými jednotkami, bolševickou Rudou armádou, Rudými partyzány, ale také loupežnými skupinami a v některých úsecích také s bílými a s Němci od Povolží až po Vladivostok. Jejich cesta byla mnohokrát v některých guberniích přerušena buď nepřátelskými oddíly, jak výše popisuji, ale také potřebou doplnění paliva a vody pro lokomotivy. V těchto místech většinou pomáhaly místní samosprávě zjednávat klid, pomáhat sedlákům a s některými řemeslníky upravovat příslušné obci různé věci. Navazovali s ruskými občany přátelské styky a při bojích u Bachmače, Irkutska, Čeljabinska, Kazaně a v Penze, kde musela část legionářů odevzdat po dohodě s Trockým zbraně, poznal osobně Gajdu Jana Syrového a dalších vůdčích velitelů. Zúčastnil se také protestu proti sebevraždě plukovníka Švece. Vzpomínal na pojízdná kasárna – ešalony, kde ve vagónech – tepluškách, bylo vše, co transport a vojenské útvary potřebují, od kuchyně až po nemocnici, redakci novin a divadla (Zdeněk Štěpánek a Otomar Korbelář). Vzpomínal, jak se probíjeli Sibiří, Uralem, kde v zimě klesala teplota pod 40 stupňů Celsia a v tepluškách bylo teplo a ve válenkách nemrzly nohy. Střídal se s ostatními ve strážní službě, při které většinou docházelo k přepadům a prudkým střelbám. I když nesměli zasahovat do vnitřní politiky Ruska, nebylo prý dne, kdekoliv projížděli, aby nedošlo k ozbrojeným konfliktům. Nerad vzpomínal na březen 1918, kdy část Československého vojska musela odevzdat po dohodě s Trockým zbraně, jinak že se „nehnou dál!“. Při Transsibiřské cestě si zamiloval Ural, Sibiř a venkovský ruský lid. Vždy s velkou úlevou zmiňoval únor 1920, kdy bylo završeno dohodnutí příměří mezi Sověty a našimi zástupci, které pak umožnilo bezkonfliktní dokončení cesty až do Vladivostoku k břehům Tichého oceánu. Od prosince 1919 až do září 1920, kdy se legionáři naloďovali k cestě lodí domů, dorazil otec do Mostu někdy v první polovině roku 1920. Cesta lodí Tichým oceánem od Vladivostoku směrem na Singapur, Port Said, Aden, Suezským průplavem až do Terstu a pak vlakem do Prahy a následně po demobilizaci do Mostu a Záluží. Tato cesta byla pro něho po šesti letech cesta se šťastným koncem. Ze vzpomínek na svého otce napsal Ing. Miloslav Hrabák, v listopadu 2019.

ČÍST DÁLE...

Jméno:Josef

Přijmení:HRABÁK

Datum narození:17.1.1881

Obec narození:Rybníky

Okres narození:Příbram

Domovská obec:Rybníky Záluží

Domovský okres:Příbram Most

Vzdělání:ob. 8 pok.prům. 3

Zaměstnání:horník

Politická příslušnost:soc.dem.

Prezenční služba u rakousko-uherského útvaru:8.zem.p.pl.

Rakousko-uherský útvar v době zajetí:1.zem.p.pl.

Datum zajetí:3.4.1915

Misto zajetí:Karpaty

Rakousko-uherský útvar v době zajetí:1.zem.p.pl.

Hodnost v době zajetí:vojín

Datum podání přihlášky do legií:16.6.1917

Misto podání přihlášky do legií:Bobrujsk

Datum zařazení do legií:12.7.1917

Jednotka v době zařazení:zál.pr. ( Čs. legie v Rusku )

Hodnost v době zařazení:vojín

Konec v legiích:21.7.1920 ( Demobilizován )

Poslední útvar v legiích:2.stř.pl.

Poslední hodnost v legiích:vojín

Datum úmrtí:11.11.1968

Místo pohřbení:Litvínov

Zdroj informací:
legionářský poslužný spis
osobní karta legionáře

Databázi spravuje Československá obec legionářská
na základě dat poskytnutých VÚA-VHA Praha.

Nalezli jste svého předka, nebo vlastníte pozůstalost po legionáři?

napište nám

Pomozte nám budovat databázi československých legionářů.