KRČAL Rudolf *22.4.1892

Životopis:Rudolf Krčál se narodil 22.4.1897 (či 1892) v Golčově Jeníkově do nemajetné rodiny. V roce, kdy se narodil, bylo jeho matce Marii 41 let a otci Františkovi 44 let. Byl nejmladší z 9 dětí. Živitelem početné rodiny byl jeho otec, který byl zaměstnán v zámečnické dílně. Všechny děti vychodily obecnou a měšťanskou školu, po jejím absolvování opouštěly rodinu a začaly se živit samy. Děvčata odcházela do služby do movitějších rodin, chlapci do učení k řemeslníkům a na zkušenou do světa. Rudolf, nejmladší syn, zůstal nakonec doma sám a pomáhal s chodem domácnosti stárnoucím rodičům. Maminka trpěla těžkým revmatismem, špatně se pohybovala a nakonec byla upoutána na lůžko. Kromě toho v posledních letech měšťanské školy chodil pomáhat tatínkovi do zámečnické dílny. Díky své píli a šikovnosti se brzy po ukončení školy stal zámečníkem a rozhodl se získat zkušenosti ve světě. Uchytil se ve Vídni u firmy Kalaš a Neuhut, která vyráběla osvětlovací tělesa a elektrické potřeby. Pracoval zde jako pomocník v expedici až do vypuknutí války. Již 20.7.1914 byl odveden a 15.8. nastoupil vojenskou službu u 21. pěšího pluku v Čáslavi a už po dvou měsících, 20.10.1914, byl poslán na ruskou frontu. Podle pozdějších oficiálních dokumentů mu tehdy bylo 17 let, v legii ovšem udával rok narození jako 1892. Po dalších dvou měsících byl 19.12.1914 zajat v boji u Tarnova. Ve vyprávění dceři Rudolf Krčála uváděl, že nechtěl zůstat v zajateckém táboře a využil náboru do československé legie. V Tarnově prodělal vojenský výcvik a jako dobrovolec byl 11.1.1918 zařazen v hodnosti střelce do 1. roty 2. čs. střeleckého záložního pluku, který byl přejmenován 12.7.1918 na 10. střelecký pluk. Pluku v té době velel podplukovník Antonín Baďura, od června roku 1919 byl velitelem 10. střeleckého pluku věhlasný podplukovník Antonín Číla. Rudolf Krčál byl 18.9.1918 zraněn v boji u stanice Kordon (více v příběhu legionáře Josefa Siblíka v knize S legiemi v bojích za svobodu. Smiřice, 1930. Dostupné na http://www.smirice.eu/rakousko/legie/smirice/siblik.htm) a poslán do nemocnice. Po vyléčení ran se Rudolf Krčál k pluku vrátil 10.1.1919 (pár dní předtím, 3.1. bylo pluku přiznáno jméno „10. střelecký pluk Jana Sladkého Koziny“) a 7.8.1919 byl převelen do 4. roty, jejímž velitelem byl kapitán Antonín Tocháček z Brna. Ve Vladivostoku se s plukem nalodil 1.6.1920 na americkou loď Edellyn z 30. lodního transportu vedeného podplukovníkem Antonínem Čílou. Lodí pak absolvoval cestu přes Panamský průplav, Gibraltar do Terstu, odkud vlakem do vlasti dorazil 10.8.1920. Povýšen na svobodníka byl 15.8. a na desátníka 1.10.1920. Zpět do kmenového stavu čs. 21. pěšího pluku v Čáslavi byl zařazen 10.5.1921 a na vlastní žádost byl propuštěn na trvalou dovolenou. Jako legionář byl 16.6.1921 přijat do státní služby u policejního ředitelství v Bratislavě, od 3.5.1922 sloužil na policejním ředitelství v Košicích, poté byl 12.12.1923 přeložen na policejní komisariát v Prešově. Rudolf Krčál se oženil 5.4.1925 s Annou Vyskočilovou narozenou 5.4.1902 v Čáslavi a v roce 1928 se jim narodila dcera Jarmila. Po devítileté službě na Slovensku se na vlastní žádost vrátil 1.11.1930 do Čech, kde nastoupil jako kancelářský oficiál na policejní ředitelství v Liberci. Na to, že se celý svůj život hrdě hlásil ke svým bratrům ve zbrani, dokládá to, že se v jeho pozůstalosti do dnešních dnů dochoval děkovný dopis za mnoholetou neúnavnou práci v Čs. obci legionářské jednotě Prešov, který obdržel 14. 3. 1931. V Liberci se Rudolfu a Anně Krčálovým v roce 1931 narodila dcera Radoslava. Po prvních klidných a šťastných letech strávených v Liberci se začala, s nástupem nacismu v Německu, situace v pohraničí zhoršovat, až vše vyvrcholilo záborem Sudet. V této nelehké době měl Rudolf Krčál na starosti bezpečný odchod českého obyvatelstva z Liberce. Rudolf Krčál město opustil jako poslední čs. státní zaměstnanec. Policejní ředitelství v Liberci bylo narychlo přesunuto v listopadu 1938 do Mladé Boleslavi, ale už 31.12.1938 byl br. Krčál přeložen k policejnímu ředitelství do Prahy. V Praze se mu po delší době podařilo sehnat byt na Vinohradech, kam se rodina přestěhovala někdy začátkem září roku 1939. Rudolf Krčál prostřednictvím svého kolegy Karla Zákery navázal v létě 1939 styk s odbojovou skupinou v Kobylisích a zapojil se do protinacistického odboje. Jednalo se především o rozšiřování ilegálních tiskovin „V boj“, opatřování finančních prostředků pro odbojovou činnost a napomáhání k odchodu do zahraničí osobám, které měly v úmyslu zúčastnit se za hranicemi vojenského odboje. Ilegální činnost jejich skupiny však byla vyzrazena a Rudolf Krčál byl 10.7.1940 zatčen přímo na policejním ředitelství pražským gestapem. Spolu s pěti dalšími členy byl vyslýchán v Petschkově paláci a vězněn na Pankráci. Návštěvy byly naprosto vyloučeny, ale protože vězni ve vyšetřovací vazbě museli být ve svém vlastním oblečení, chodila manželka pravidelně každý druhý čtvrtek dopoledne do Pankrácké věznice s čistým prádlem a vyzvedávala špinavé. Dětem způsobilo nezapomenutelné trauma nalezení matkou schovaného otcova zkrvavené oblečení. Rudolf Krčál při výsleších další členy skupiny neprozradil a vlna zatýkání se zastavila. Z vděčnosti pak tito lidé, kolegové z policejního presidia, jeho rodině všelijak pomáhali. Františku Zemanovi, jeho nejbližšímu kolegovi, se podařilo zařídit manželce podstatné snížení nájmu, takže se rodina nemusela vystěhovat. Další občas přinášeli různé dárky a ušetřené potravinové lístky. O Vánocích zazvonil místní pochůzkář, s kterým se znali jen od vidění. Byl však v civilu. Ve dveřích vrazil do rukou překvapené manželky kapra, popřál a zmizel. V červnu roku 1941 byl Rudolf Krčál převezen z Pankrácké věznice k Vrchnímu zemskému soudu v Drážďanech, kde byl 24.6.1941 uznán vinným zločinem přípravy k velezradě a odsouzen do káznice na 3 roky a ku ztrátě čestných práv občanských rovněž na dobu 3 roků (číslo svazku 5 OJs 264/40, 21. 7/41). Z Drážďan byl převezen do věznice ve Waldheimu v Sasku, kde byl vězněn do 10.7.1943 a nasazován převážně na těžkou manuální práci ve slévárně. Ve vězení prodělal silný srdeční infarkt. V blízkém sousedství na Vinohradech v Řipské ulici bydlela čtyřčlenná rodina Jelínkova, s níž rodina Krčálova udržovala velice vřelé vztahy. Byli to velmi blízcí dlouholetí rodinní přátelé ze sboru Jednoty bratrské v Hálkově ulici. Ve středu 8.10.1941 v půl osmé večer šla manželka Anna Krčálová vyzvednout Jelínkovi, aby spolu šli na biblickou hodinu do Hálkovy ulice. V průjezdu potkala jakéhosi muže, kterého tam zahlédla už při předchozí návštěvě. Hned jak přišla k Jelínkům, a ještě než je stačila varovat, vtrhlo do bytu gestapo, zatklo Václava Jelínka a pustilo se do domovní prohlídky. Anna Krčálová byla propuštěna domů za dětmi, s tím že si pro ni za chvíli stejně přijdou. Mnohodenní čekání plné nepřetržitého strachu bylo tak nesnesitelné, že se jí natrvalo vrylo do paměti a bohužel pro ni se stalo na sklonku jejího života osudným. Na počátku 80. let se stala obětí dopisů komunistické udavačky. U Anny Kolářové to probudilo reminiscence strachu z gestapa. Tentokráte strach z StB u ní vyvolal duševní poruchu a přivodil ji smrt. Václav jelínek zemřel 22.10.1941 ve vyšetřovací vazbě následkem bití. Byt Krčálů ve Slezské ulici byl sice dvoupokojový, ale aby ho Anna Krčálová dokázala udržet, ve větším z pokojů měla v podnájmu jednu studentku a sama spala na zemi v pokoji se svými dcerami. Hned po té, co studentka pokoj opustila, ujala se mladého Jelínka a ten u nich bydlel až do roku 1945. Sám Jaromír Jelínek gestapu unikl jen o vlásek. Už jako patnáctiletý pomáhal tatínkovi a roznášel zákazníkům ušité oděvy a také konspirační dokumenty. V roce 1943 byl Rudolf Krčál po odpykání trestu propuštěn pod podmínkou, že se do 24 hodin po propuštění musí hlásit na pražském gestapu. Vzápětí byl totálně nasazen u firmy Telefunken. Stejně jako předtím ve vězení, i zde od 1.8.1943 do 5.5.1945 vykonával těžké pomocné manuální práce. Po válce manželce líčil, jaké praktiky používali při nakládání beden s hotovými choulostivými výrobky do vagónů, aby se jich během jízdy co nejvíce poškodilo. Hned po osvobození se vrátil na policejní ředitelství, kde pracoval jako vrchní administrativní kontrolor ŘNB, přednosta oddělení XI v Praze. Hned po Únoru, 5.3.1948, byl zbaven funkce a převeden na Osidlovací úřad a Fond národní obnovy v Praze. Těsně před Vánoci, 19.12.1948, byl Rudolf Krčál po provedené domácí prohlídce zatčen orgány státní bezpečnosti a 24.12. byl opět po osmi letech internován ve věznici na Pankráci, aniž by mu bylo sděleno jakékoli obvinění. Přestože v dubnu 1949 bylo trestní řízení proti dědečkovi zastaveno, zůstával nadále ve vězení a byl propuštěn až po několikeré urgenci 2.8.1949. Příčinou k zatčení bylo udání. Ve vězení ve Waldheimu se spřátelil s o několik let starším důstojníkem Československé armády Ladislavem Mizerou. Po Únoru 1948 se ve vysokých armádních kruzích začal tajně připravovat protikomunistický odboj a pan Mizera kontaktoval dědečka, na jehož mlčenlivost se mohl spolehnout. Byla domluvena schůzka, na níž se dědeček s nějakým kolegou od policie měli setkat s Ladislavem Mizerou a dalšími důstojníky. Došlo k vyzrazení plánované schůzky a dědeček byl zatčen ještě dříve, než se mohla uskutečnit. Ladislava Mizery vzal při vyšetřování veškerou vinu na sebe a Rudolf Krčál, Josef Kočka a Josef Filipi tak byli zachráněni. Po propuštění byl Rudolf Krčál od 2.8.1949 stíhán na svobodě. Po propuštění ze sedmiměsíční vazby se doma svěřil, že rozdíl mezi nacistickým a komunistickým vězením spatřoval pouze v tom, že Němci aspoň nečetli dopisy. První soud proběhl u okresního soudu trestního v Praze 19.11.1949, kde byl zproštěn obžaloby pro zločin dle § 35 zákona 231/48 Sb. (čj. T II 618-22). Veřejný žalobce podal proti rozsudku odvolání. Protože se veřejnému žalobci nepodařilo obžalovaným prokázat žádnou vinu, Krajský soud v Praze odvolání veřejného žalobce zamítl, a tak byli všichni 3 obžalovaní 7.3.1950 zproštěni obžaloby (čj. To VIII 17/50). Velkou zásluhu na výsledku soudního jednání v této nelidské době měl obhájce JUDr. Theodor Bartošek. Ladislav Mizera byl odsouzen k mnohaletému vězení a Rudolf Krčál pomáhal rodině svého vězněného přítele z Dejvic. Br. Krčál požádal z důvodu podlomeného zdraví způsobeného německým vězením o předčasný důchod. Bylo mu vyhověno a do důchodu nastoupil 13.7.1950 ve svých padesáti třech letech. Ruský legionář, policista a odbojář prodělal v květnu 1957 další infarkt, na který zemřel 1.6. 1957. Je pohřben na Vinohradském hřbitově. (Podle textu vnuka Martina M.)

ČÍST DÁLE...

Jméno:Rudolf

Přijmení:KRČAL

Datum narození:22.4.1892 22.4.1897

Obec narození:Golčův Jeníkov

Okres narození:Čáslav

Domovská obec:Golčův Jeníkov, Praha

Domovský okres:Čáslav, Praha

Vzdělání:ob.mě

Zaměstnání:strojní zámečník

Vyznání:řím.kat.

Prezenční služba u rakousko-uherského útvaru:21.p.pl.