JAKŠ Václav *14.9.1880

Životopis:Výňatek z životopisu Václava Jakše (1880–1958) z kroniky rodiny Jakšů sepsaný podle vzpomínek a rozhovorů synem Františkem Jakšem (1913–1996) ...Na vojně byl Václav poprvé ve svých 21 letech a to sloužil jako jednoroční dobrovolník a odešel z této služby jako šikovatel 28. pěšího pluku v Čes. Budějovicích. Do rezervy byl přeřazen jako poručík 45. pluku v Przemyslu. Když vypukla v r. 1914 první světová válka, byli všichni přesvědčeni, že na Vánoce bude konec a odcházeli z vesela jako na procházku. Václav vedl záměrně své hochy s kapelou Českou ulicí, aby udělal radost svému synkovi, který mu s manželkou mával z okna. Po mobilizaci byl ještě 14 dní v Čes. Budějovicích a 12. (4). 1914 odjel s 29. domobraneckým plukem do Krakova a dále do Benčic v Polsku. Tam došel dekret, že císař pán milostivě povolil, aby i domobranecké pluky mohly jít na frontu. Do prvního boje se jeho pluk dostal u Opole. Po prolomení pravého křídla dal se celý pluk na panický ústup přes pole s řepou. Rusové jim stříleli do zad a padlo mnoho lidí. Při ústupu všimlo si několik známých padlého velkého poručíka s černými vlasy, velké postavy. Ležel s obličejem k zemi, vojenský kabát překroucený výložkami přes krk. Všichni si mysleli, že je to Václav Jakš, ohlásili jej jako padlého. Tak se Hermína hned v prvním půl roku války dověděla, že její muž padl „na poli cti a slávy“. Byla jí vyměřena pense a druhý syn Václav se narodil – dle jejího mínění – jako pohrobek. Zatím na polské frontě se průlom rozšířil na tzv. lvovský průlom, kde byly v ústupovém pohybu celé divize, zmatek nad zmatek, pohyby vpřed i vzad, Václav byl na čas velitelem kompanie složené z příslušníků všech možných pluků. Po sedmi dnech zmatených bojů, kdy už Václav spal v chůzi, dorazili do vesnice Klučkovic, postavili stráže a všichni usnuli. Ráno byli obklíčeni Rusy a vzati do zajetí. Václav často vzpomínal, jak se na noc zakopal a ráno nad ním stál fousatý Rus s namířenou puškou a jen pár slov vykřiknutých rusky velitelským hlasem jej zachránilo od smrti. V té době již Rusové drželi Lvov. Důstojníci slovanských národností byli soustředěni v zajateckém táboře v Tomsku. Tam byli ke každému přiděleni řadoví zajatci a odveleni na zemědělské práce. Václav dostal (nečitelné) a z ruských lidí a odešel na práci do vsi Novojmichalovky asi 15 verst od Tomska. Tam se dozvěděli, že padla pevnost Přemyšl. Jeden z členů roty – Farka – strhnul oslavný ruský plakát a jako sankce byli všichni opět převeleni do zajateckého tábora v Tomsku. Zde se Václav začal starat o zlepšení výživy zajatců a stal se tak jakýmsi „minážmajstrem“ zajateckého tábora. Tam se také postupně naučil všem tajům svého kuchařského umění. Z Tomska byli zajatci postupně přemisťováni po trase: Omsk – NovoNikolajevsk (zde strávil Václav silvestra 1915) – Semipalatinsk – znovu Omsk – Kurgan. V roce 1916 bylo předběžně jednáno v Omsku o tom, kdo by přešel do případné české armády. Václav byl na tento sjezd delegován za kurganské zajatce pod krycím jménem Lysovský. V té době se objevili na Sibiři první legionáři. V Kurganu byl sestaven 1. batalion ze zajatců a vyslán přes Švédsko do Francie. Je zajímavé, že v tomto batalionu se jako válečný invalida dostal do exilu i Trocký. Celkem 14 důstojníků z Kurganu, mezi nimi i Václav, se přihlásili do legií v náborovém středisku v Čeljabinsku. Byli pak znovu posláni do Omsku, kde v letním táboře byl založen tzv. „kadetský korpus“. Z řadových zajatců pak byla zformována 3. divise (12.000 mužů). Pomocí těchto divisí byl pak dělán pořádek především v Omsku (průmysl, železniční dílny, zajatecké tábory). V té době bydlel Václav ve vagoně a plnil funkci revisních orgánů, přičemž zcestoval široké okolí a na některých cestách se dostával daleko na sever do země „věčné merzloty“. Poznal dobře ohromné bohatství a (nečitelné) řadu prosperujících podniků. Při postupném vytlačování legií ze Sibiře na východ zůstával stále v této funkci až do Vladivostoku. Často se později zmiňoval o tom, že se vracel domů s úmyslem, že celou rodinu sebere a odveze na Sibiř. Změna režimu v SSSR učinila těmto záměrům přítrž. Přesto se Rusku nikdy nepřestal obdivovat a byl přesvědčen, že jednou – až se podaří zpřístupnit sibiřské zdroje – ovládne Rusko světový surovinový trh. Stejně tak poznal i Dálný Východ, Mongolsko a Mandžutsko. 28. 11. 1919 se nalodil ve Vladivostoku jako vojenský velitel transportu na japonskou loď Oka–Maru k cestě do vlasti, Přes Singapur, Suez, Terst dojel domů v srpnu 1920.

ČÍST DÁLE...

Jméno:Václav

Přijmení:JAKŠ

Datum narození:14.9.1880

Obec narození:Lišov

Okres narození:České Budějovice

Domovská obec:České Budějovice

Domovský okres:České Budějovice

Vzdělání:ob. 5 reálka 5 uč.ústav 5

Zaměstnání:berní oficiál

Politická příslušnost:nár.str.svobod.

Prezenční služba u rakousko-uherského útvaru:28.p.pl (29.dom.p.pl.)