PROCHÁZKA Antonín *21.10.1887

Životopis:Antonín Procházka se narodil 21. října 1887 v Horních Heřmanicích na Moravě. Byl z dvanácti dětí. Nevíme přesně, kde a kdy se vyučil malířem pokojů. V červnu 1914 se oženil v Horní Rudě nad Moravou s Marií Matysovou z Bartoňova. Následně byl odveden do vojska, v Rusku byl v červenci 1916 zajat. Do legií vstoupil v srpnu 1917 a sloužil u 8. střeleckého pluku. Do republiky se vrátil v roce 1920. Babička, jeho žena, si již myslela, že padl nebo že je nezvěstný. Dědeček přišel za babičkou neohlášeně při její práci na poli, a ona překvapením omdlela. Dědečkova skoro šestiletá dcera, která byla počata těsně před jeho odchodem do války, se ho po jeho návratu zpočátku stranila jako cizího. Po válce dědeček s rodinou bydlel a pracoval v Ostravě. Po krátké době všichni přesídlili do Prahy. Zprvu bydleli dědeček, babička a jejich tři dcery na Spořilově v podnájmech, ale brzy se naskytla možnost splácet si nově postavený malý domek v Severní ulici. Pro zajímavost uvádím, že na předsádce knihy „Převleky mého města“ od Adolfa Branalda, která pojednává o Spořilovu, je mezi různými spořilovskými firmami uveden také Antonín Procházka, malíř pokojů. Dědeček měl výtvarné sklony. V jeho době se malba bytů doplňovala různými dekorativními motivy. On si pro malování stěn a stropů chystal šablony sám. Dával přednost pečlivosti před rychlostí, proto nevydělal mnoho peněz. Pokud vím, domek pomáhaly dědečkovi a babičce splácet v dospělosti ještě jejich dcery. Dědeček ani své rodině, ani nám vnoučatům o válce a o svém působení v legiích nikdy nevyprávěl. Sdílet s námi tyto vzpomínky bylo pro něho asi těžké. Z uvedených sdělení mé matky je však zřejmé, že byl na tyto roky svého života hrdý. Za první republiky cestáři na Spořilově nabízeli a prodávali brožované knížky o legionářích. Dědeček si některé z nich objednal a v noci při lampě si je chtěl číst. Babička prý hubovala, že nemá na stravu a že on „pálí elektriku“ (velmi se šetřilo). Ve třicátých letech byl dědeček i se svou rodinou pozván s ostatními legionáři na Pražský hrad. Prezident Beneš podával každému třetímu z nastoupených legionářů ruku. Dědeček se za první republiky také účastnil sjezdů legionářů. Pro tuto příležitost si nechal znovu ušít legionářskou uniformu, protože původní nevydržela. V uniformě chtěl být také pochován. Bohužel, ani nově ušitá se neuchovala. Znehodnotili ji moli. Dědeček měl mnoho zálib. Podrobně čítával noviny. Vázal knihy. Tituly na hřbetech zlatil. Nám vnoučatům zhotovil krásné loutkové divadlo i s kulisami. Poměrně náruživě hrál šachy a také by je byl rád učil nás děti. Odezvu našel jen u mého staršího bratra. Dále měl velmi rád svou spořilovskou zahrádku a práci na ní. Poměrně brzy však začal trpět astmatem. Vysilovaly ho záchvaty kašle. To ho limitovalo ve výkonnosti jak v zaměstnání. Na Spořilově můj dědeček prožil i stáří. Zemřel v Thomayerově nemocnici 23. 11. 1966. (zpracovala Irena Pokorná, vnučka)

ČÍST DÁLE...

Jméno:Antonín

Přijmení:PROCHÁZKA

Datum narození:21.10.1887 25.10.1887

Obec narození:Horní Heřmanice

Okres narození:Lanškroun

Domovská obec:Jedlí

Domovský okres:Zábřeh

Vzdělání:ob., mě.

Zaměstnání:malíř pokojů

Vyznání:řím.kat.

Politická příslušnost:soc.dem.