Československá obec legionářská a legionářští poslanci

Při prvních volbách do zákonodárného Národního shromáždění republiky Československé, jež byly konány 18. dubna 1920, byli zpět v republice jen legionáři z Francie a Itálie, kteří za sebou měli bojové nasazení na Těšínsku a Slovensku v roce 1919. Většina čs. legionářů se však ještě nacházela na Sibiři. Proto bylo zákonem č. 234 Sbírky zákonů a nařízení z 9. dubna 1920 rozhodnuto, aby si legionáři po svém návratu zvolili čtyři poslance.

Volby byly vypsány po skončení evakuace legionářů z Vladivostoku a za tímto účelem se 4. června 1921 sešel v kavárně Opera na Smíchově širší výbor Československé obce legionářské. Za poslance byli navrženi Josef Patejdl, ministerský rada kanceláře prezidenta republiky a nedávno zvolený první předseda ČsOL, Joža David, tajemník ČsOL na pražském ústředí, Václav Jaša, učitel z jihomoravských Morašic, a Martin Oríšek, učitel ve slovenské Brezové pod Bradlom. Jiná kandidátka podána do termínu nebyla, proto byl následně jmenovaným vydán poslanecký certifikát.

Legionářští poslanci následně dle svého politického přesvědčení vstoupili do klubů parlamentních poslaneckých stran. Při své práci se věnovali výhradně legionářské problematice a do stranické politiky nijak nezasahovali. Především tlumočili hospodářské a sociální požadavky legionářů a zdůrazňovali, že zájmem republiky je, aby byl její vývoj směřován v duchu demokratických a humanitních idejí, které vedly k vytvoření samostatného státu. Privilegium čtyř vyhrazených poslaneckých mandátů platilo pouze pro první volební období. Nadále se bývalí příslušníci československých legií ucházeli o poslanecký mandát již na klasických kandidátních listinách politických stran.