Odhalení pamětní desky českému „zakladateli“ moldavského fotbalu

Z iniciativy Velvyslanectví České republiky v Moldavsku bude v neděli 26. 3. 2023 na stadionu „Dinamo“ v Kišiněvě odhalena pamětní deska věnovaná českému sokolovi a legionáři Josefu Seidlovi. Slavnostní akt proběhne v předvečer kvalifikačního zápasu Moldavsko-Česko na UEFA EURO 2024 v přítomnosti zástupců Fotbalové asociace České republiky a Federace moldavského fotbalu, diplomatického sboru, představitelů moldavské administrativy a dalších hostů.

Text na pamětní desce v rumunštině a češtině zní: „Památce Josefa Seidla, českého sokola a zdejšího gymnaziálního profesora gymnastiky, který stál u zrodu kišiněvského fotbalu a zorganizoval na tomto místě 29. 8. 1911 první zápas“

Josef Seidl patří mezi pozoruhodné a přitom dnes téměř neznámé postavy z historie česko(slovensko)-moldavských vztahů, které si zaslouží připomenutí. Narodil se roku 1873 do skromných rodinných poměrů v městečku Jirkov v česko-německém pohraničí. Již v mládí se stal aktivním členem české tělovýchovné organizace Sokol založené v Praze roku 1862. V řadách pražského Sokola se Josef Seidl – vlastní profesí krejčí – vypracoval mezi úspěšné sportovce. Poté co si Sokol, rozšířený v řadě zemí Rakouska-Uherska, začal po revoluci roku 1905 získávat na popularitě i v carském impériu, vypravil se Seidl jako gymnaziální učitel tělocviku na Jaltu (1905-1909) a poté do Kišiněva (1909-1917).

V Kišiněvě se zapsal do historie města popularizací hry fotbal, která si rychle získala velkou oblibu a rozšířila se nejen mezi jeho studenty. V roce 1911 tak došlo v Kišiněvě k prvnímu fotbalovému utkání domácích a hostů, jímž byl tým 2. chlapeckého gymnázia v Oděse. Josef Seidl byl rozhodčím tohoto utkání, které proběhlo dne 29. 8. přibližně v místech (tehdy ještě neexistujícího) stadionu Dinamo. Tento zápas je dnes považován za přelomový milník v historii moldavského fotbalu.

V průběhu I. světové války Josef Seidl v Kišiněvě vstoupil do řad československé dobrovolnické jednotky, která odcestovala přes Moskvu a Archangelsk do Francie. Zde v řadách tzv. československých legií aktivně vstoupil do bojů na západní frontě (Vouziers) a přispěl tak k vyhlášení nezávislosti Československa v roce 1918.

Po svém návratu z války zůstal Josef Seidl v armádě nového státu. Od roku 1919 působil ve vojenské kanceláři prezidenta republiky a roku 1928 dosáhl hodnosti plukovníka. S prvním československým prezidentem T. G. Masarykem, s nímž ho pojily osobní přátelské vztahy, spolupracoval až do konce jeho mandátu v roce 1935, kdy oba odešli na odpočinek.

Životní osudy Josefa Seidla byly výjimečné. Dosáhl sportovních úspěchů při gymnastických soutěžích v Arrasu (1904) a v mezinárodní soutěži na V. sokolském sletu v Praze (1907). Načas působil na Jaltě jako soukromý učitel tělocviku dětí velkoknížete Petra Nikolajeviče Ruského. Spolupracoval s propagátorem sokolské tělovýchovy v Rusku A. G. Gotlibem-Gotalovem, který se zapsal do beletrie jako prototyp hrdiny románu Dva kapitáni V. Kaverina. Několikrát se účastnil veřejných gymnastických exhibicí před carem Mikulášem II. (naposledy v Kišiněvě v létě 1914), který ho v roce 1913 v Petrohradě vyznamenal za vzorné služby medailí k 300. výročí panování Romanovců.

Za službu na západní frontě v I. světové válce byl vyznamenán francouzským válečným křížem a československým válečným křížem. Ve službách prvního československého prezidenta vykonával funkci vojenského velitele jeho sídla – Pražského hradu, kde i s rodinou bydlel. V protokolárních rolích stál po boku T. G. Masaryka a účastnil se přijetí významných návštěv hlav států či diplomatických zástupců v Praze. Dekorován tak byl i celou řadou vyznamenání jako byly italský řád Mořice a Lazara, francouzský rytířský řád Čestné legie, řád Rumunské koruny nebo řádem Nil království egyptského.

Josef Seidl zemřel ve věku 68 let v Praze dne 21. 7. 1942.

text: Štěpán Gilar