Pietní akt za Jana Kudliče

18. 3. 2022

V neděli 13. března 2022 si v obci Mokrouše zástupci města Rokycany, Nadace pozemního vojska AČR, členů Klubu vojenského muzea na demarkační linii v Rokycanech, Československé obce legionářské jednoty Plzeň a jednoty Rokycany, Českého svazu bojovníků za svobodu, Klubu českého pohraničí a veřejnosti připomněli hrdinství majora in memoriam Jana Kudliče. 

Jan Kudlič se 14. října 1914 v obci Mokrouše.  Otce ani nepoznal (padl v 1. světové válce) a maminka Janovi zemřela, když mu bylo sedm let. Vychovávala ho babička. Vyučil se soustružníkem ve Škodových závodech v Plzni, avšak v době hospodářské krize ztratil místo.

V roce 1933 se dobrovolně přihlásil do československé armády. Od 24.7.1939 byl prezentován u Legionu Čechů a Slováků v Bronowicích. Jakmile se začal tvořit 1. československý samostatný polní prapor, přihlásil se v roce 1941 jako instruktor v Buzuluku.

V prosinci 1942 převzal velení 2. roty a v jejím čele odjel na frontu k Sokolovu. Vedl protiútok na Sokolovo, které se Němcům podařilo dobýt. Během akce byl 2x raněn. Poté byl evakuován do Charkova, ale při transportu do nemocnice, bylo vozidlo které ho vezlo, napadeno německým hloubkovým letounem a Jan Kudlič byl při ostřelování vozidla zasažen. Na následky zranění 11. března 1943 zemřel.

Slavnostní pietní akt byl zahájen v 14 hodin vystoupením Lidové muziky Rokytí, poté br. Miroslav Kaufner seznámil přítomné s osobou Jana Kudliče, jeho osudem od nástupu k prvorepublikové armádě až po tragickou smrt, kdy položil svůj život za svobodu vlasti u ukrajinského Charkova. „Nikdo jsme si nemysleli, že po 79 letech, se ve stejné oblasti bude opět bojovat.“ konstatoval v závěru svého vystoupení br. Miroslav Kaufner.

K položení věnců a kytic k Pomníku padlých byla jako první vyzvána maminka Patrika Štěpánka, dalšího občana obce Mokrouše, který položil svůj život ve válečném konfliktu. Atmosféra pietního aktu byla umocněna současnou situací na Ukrajině a uprchlickou krizí, která se projevuje i v České republice. V samotném závěru proto vyjádřila Radka Vávrová, jako matka, přání, aby už nikdy nemusely žádné matky s dětmi utíkat ze svých domovů před válkou a oplakávat své syny, kteří zemřeli při válečném konfliktu.

Pietního aktu se zúčasnilo několik desítek diváků, kteří mohli také obdivovat historickou techniku, kterou do obce Mokrouše přivezli členové Klubu vojenského muzea na demarkační linii v Rokycanech.

text: Radka Vávrová (Muzeum na demarkační linii v Rokycanech)

fotografie: Tomáš Malecha (Klub vojenského muzea na demarkační linii v Rokycanech)