Poslední sbohem bratru generálovi Masopustovi

Poslední pamětníci a veteráni druhé světové války nás opouštějí a s nimi i osobní svědectví o nejděsivější etapě moderních dějin. Jejich odkaz uchovává Československá obec legionářská, která navazuje na tradici prvního legionářského odboje. Generálporučík ve výslužbě Miloslav Masopust byl sám členem legionářské Obce, zajímal se o dění ve spolku a osobně vyprávěl příběh našeho druhého odboje, do kterého se zapojil v devatenácti letech. Hrůzy války viděl během probíjení se přes Karpaty a osvobozování Československa. Měl štěstí, neboť jej po válce čekal ještě dlouhý život. Posledních několik desítek let byl jeho život spojen i s novodobými legionáři. A jako jsme spolu oslavili (nejen) 100. narozeniny, byli jsme i u jeho odchodu. V pondělí 12. ledna 2026 jsme dali bratru Masopustovi poslední sbohem.

Rozloučení s vojenskými poctami se konalo ve vojenském kostele sv. Jana Nepomuckého na pražských Hradčanech. Obřadem provázel hlavní kaplan Armády České republiky plukovník Jaroslav Knichal. Mimo členů rodiny byli přítomni příslušníci armády, zástupci ministerstva obrany, historici, členové spolků a několik příznivců. Delegaci ČsOL vedli oba místopředsedové, br. Karel Ludvík a br. Tomáš Pilvousek. Právě funkci místopředsedy ČsOL br. Masopust po několik vykonával. Hold mu vzdali také členové v historických stejnokrojích československých vojáků z východní fronty s praporem Ústředí ČsOL.

S generálem Masopustem se v proslovech rozloučili náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky generálporučík Radek Hasal, náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Karel Řehka, náčelník dělostřelectva AČR plukovník generálního štábu Marcel Křenek, a ředitel Odboru pro válečné veterány a válečné hroby Ministerstva obrany České republiky plukovník Robert Speychal. Po představitelích ozbrojených sil a ministerstva obrany pronesl smuteční řeč nad rakví místopředseda ČsOL br. Pilvousek. Zde je celé její znění:

„Drahá paní Heleno,
zarmoucená rodino,
vzácní smuteční hosté,
bratři a sestry,

byl mi svěřen těžký, o to ale čestnější úkol – promluvit u rakve bratra generálporučíka Miloslava Masopusta jménem Československé obce legionářské.

Ztrátou bratra Miloslava odchází vzácný člověk. Člověk, kterému jsme všichni na prvém místě vděčni za to, že můžeme žít své životy svobodně. Nám, bratřím a sestrám z Československé obce legionářské, odchází také přítel, který tři desetiletí svého života zasvětil našemu spolku a jeho poslání.

Bratr generál Miloslav Masopust požíval u našeho členstva oprávněně pevného respektu, jehož důkazem je mimo jiné skutečnost, že zastával funkci místopředsedy Československé obce legionářské.

Energie a odhodlání, s nimiž se doslova do posledních chvil účastnil veřejného života, byly pro nás všechny ohromující a mimořádně inspirující.

Pokud bychom hledali vzor válečného veterána, který – navzdory ubývajícím silám – sveřepě nesl dál odkaz odboje a památku svých spolubojovníků, vždy si vzpomeneme na bratra generála Miloslava Masopusta. Uslyšíme jeho razantní hlas, kterým k nám promlouval, aby nenechal nikoho na pochybách o tom, že si je sám dobře vědom důležitosti zprostředkovat současné společnosti své svědectví.

Bratře Miloslave, jménem sester a bratří, celého členstva Československé obce legionářské, Ti děkuji za Tvé hrdinství tváří v tvář nepříteli. Děkuji Ti za vše, cos vykonal pro zachování odkazu boje za svobodu. Děkuji Ti za Tvá slova podpory a za důvěru, s níž jsi sledoval naši práci.

Děkuji Ti za to, že jsme mohli být přáteli.

Věčná čest Tvé památce!“

Miloslav Masopust se narodil 26. září 1924 v Českém Straklově na Volyni. Do 1. samostatné brigády 1. československého armádního sboru v SSSR vstoupil v březnu 1944 a po základním výcviku byl zařazen do samostatného praporu samopalníků. Během bojů na Dukle byl raněn a po vyléčení byl převelen k 5. dělostřeleckému pluku. Na konci války dosáhl povýšení do hodnosti rotného. Demobilizoval, ale následně se do armády vrátil, absolvoval dělostřelecké učiliště v Hranicích a sloužil u baterie ve Slaném. Až do roku 1980, kdy byl v hodnosti plukovníka z armády propuštěn, sloužil u různých útvarů dělostřelectva a raketového vojska. Později, jako člen Československé obce legionářské, patřil k nejaktivnějším veteránům druhé světové války u nás. V roce 2022 byl povýšen do hodnosti generálporučíka ve výslužbě, byl také nositelem Řádu Bílého lva.

Ke svému válečnému působení říkal: „Byli jsme víceméně odhodláni udělat všecko pro to, aby to Československo bylo zase svobodné.“

Nikdy nezapomeneme.

text: br. Petr Tolar
foto: ses. Marcela Tolarová