Před sto lety se narodil br. Adolf Kaleta, čestný předseda Jednoty ČsOL ve Frýdku-Místku

U příležitosti stého výročí narození br. Adolfa Kalety, veterána druhé světové války, příslušníka Československé samostatné obrněné brigády na západní frontě, účastníka bojů u Dunkerque, a také čestného předsedy Jednoty Československé obce legionářské ve Frýdku-Místku, zveřejňujeme osobní vzpomínku současného předsedy frýdecko-místecké jednoty ČsOL a Kaletova dobrého přítele, br. Petra Majera.

Br. Adolf Kaleta se narodil 10. října 1925 v Albrechticích u Českého Těšína, kde také vychodil českou obecnou školu a poté měšťanskou školu v nedaleké Chotěbuzi. Jeho otec pracoval jako horník a maminka v menším hospodářství. Rodiče byli v roce 1941 donuceni přijmout Deutsche Volksliste III. slezskou národnost a Adolf Kaleta tak musel nedobrovolně v roce 1943 nastoupit do německé armády.

Ocitl se v Breslau (polské město Vratislav) kde byl společně s ostatními odvedenci vystrojen a po 14 dnech přesunut do jižní Francie do města Montaubaun. Krátce nato byli nasazeni ke střežení pobřeží Středozemního moře u města Nice, kde byl až do června 1943. Po vylodění spojenců v severní Francii byl přesunut v železničních vagonech na frontu. Protože železnice byla spojeneckými vojsky bombardována, tak se po několik nocí přesunovali pěšky a ušli asi 180 km. Před nasazením na bojiště však zůstal ještě s jedním kamarádem ukrytý v zákopu. Neuposlechl rozkaz německého důstojníka a skryt očekával příchod spojeneckých armád. Útěk se zdařil, byli přesunuti na nedalekou farmu a odsud odvezeni na pobřeží a lodí do Anglie. Zde vykonal 17. července 1943 v Sout Hamptonu vojenskou přísahu a byl vycvičen na radiotelegrafistu, řidiče, předního střelce a věžového střelce tanku Cromwell. Byl zařazen ke štábní rotě Československé samostatné obrněné brigády (ČsSOB) ve Velké Británii s úkolem střežit velitelství brigády.

Dne 31. srpna 1944 byla ČsSOB přesunuta na vyloďovací pláž u Arromanches ve francouzské Normanidii. Obdržela úkol střežit početnou německou posádku v přístavu Dunkerque, odrážet časté noční přepady Němců. Jako řidič tanku Cromwell se účastnil dvou úspěšných útoků, 28. října a 5. listopadu 1944, kdy se podařilo zajmout větší počet Němců s poměrně malými ztrátami. Na tehdejší boje si často vzpomínal: „Dva naše tanky byly 28. října 1944 zničeny. Jeden najel na minu, druhý byl zasažen dělostřeleckým granátem. Protože Němci záměrně zatopili území, kde se mělo útočit a tanky nemohly být nasazeny do boje, tak jsem 5. listopadu 1944 bojoval již jako pěšák kulometčík. V tomto boji jsem zajal německého důstojníka. Byl to nadporučík, který mi odevzdal svou osobní pistoli. V dalším boji jsme zajali ještě dalších osm německých vojáků. Po tomto úspěšném útoku jsme se vrátili do výchozích pozic.“

„Do města Dunkerque jsem se dostal poprvé až na konci války, 8. května 1945. Rozkaz zněl připravit se k přesunu přes Německo do vlasti. Naše brigádní štábní rota se přesunula do západních Čech do Radošic. Protože jsem se rozhodl dokončit studium, byl jsem 21. září 1945 demobilizován. V říjnu 1946 jsem dokončil studium na Reálném gymnáziu v Ostravě v Matiční ulici a v listopadu 1946 jsem nastoupil jako úředník do Hospodářského družstva v Českém Těšíně. V dalším studiu jsem pokračoval na Vysoké zemědělské škole v Brně.„

V hospodářském družstvu pracoval Adolf Kaleta téměř 40 let. Prošel řadou funkcí, včetně ředitele podniku. V roce 1950 se oženil s Vladislavou Raszkovou a vychovali dvě dcery. Do důchodu odešel v roce 1986. Byl nositelem řady vyznamenání a ocenění, mimo jiné medailí Za chrabrost před nepřítelem či Pamětní medailí Československé armády v zahraničí se štítkem VB. Aktivně pracoval jako předseda Československé obce legionářské, jednoty Frýdek-Místek, a zároveň jako předseda Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) v Jablunkově. Po roce 1989 se podílel na přípravě důležitých zákonů oceňujících válečné veterány. Pravidelně organizoval poznávací zájezdy pro žáky české i polské základní školy z Jablunkova do Hrabyně a na opevnění v Darkovičkách, aby tak nebyly zapomenuty oběti, které válka přinesla.

V roce 2010 jsem s plk. v. v. Adolfem Kaletou navštívil přístavní město Dunkerque ve Francii a místa, kde jsou pochováni čs. vojáci. Mezi nimi také čs. vojenský hřbitov v La Targette, a zastavili jsme se u pomníčku vojína Aloise Macoška, který byl stejně jako on, příslušníkem štábní roty. „Vzpomínám si na tu nešťastnou událost velmi živě. Den před útokem, 27. října 1944, byl Alois Macošek vyslán na obhlídku terénu. Dostal se se svým obrněným vozidlem velmi blízko k německým pozicím. Zde ho německý odstřelovač zasáhl do hlavy, když se trefil do průzoru řidiče, který je pouze 4 cm široký. Alois Macošek (Magoseik) byl z Třince, kde má na místní škole pamětní desku.“

Navštívili jsme rovněž obec Wormhout, kde 9. května 1945 Adolf Kaleta držel čestnou stráž při podpisu německé kapitulace.

V roce 2012 stál br. Adolf Kaleta u zrodu Památníku legionářů na hoře Polední v Bystřici nad Olší, kde se nachází obelisk arm. gen. Josefa Šnejdárka a Mohyla české státnosti, kde je každoročně ukládána, v rámci tzv. Legionářského marše, prsť z bojišť 1. a 2. světové války. Mohyla české státnosti se prostřednictvím této tradice stává opravdovým pietním místem památníku legionářů hodným úcty a pokory.

Bratr Adolf Kaleta zemřel 27. července 2018. Čest jeho památce!

text a foto: br. Petr Majer