Připomínka oběti mladého skauta Karla Šimka

Dne 30. dubna 2023 členové Jednoty Československé obce legionářské v Hradci Králové tradičně uctili památku sokola a skauta Karla Šimka, který tragicky zemřel po sabotážní akci proti německým okupantům v centru Hradce Králové před 78 lety. Krátké piety se zúčastnilo několik generací skautů z královéhradeckých oddílů, nejmladšímu bylo 7 a nejstaršímu 91 let.

Karel Šimek se narodil 15. srpna 1923 v Praze jako jediný syn Anny a Josefa Šimkových. Do roku 1936 žil se svými rodiči v Praze na Smíchově, poté se přestěhoval do Hradce Králové. Zde navštěvoval reálné gymnázium a vyšší strojní průmyslovou školu. Klíčovou osobností v Šimkově životě byl učitel gymnázia Antonín Litochleb (Šedý racek). Kromě základních vědomostí vštěpoval mládeži i vyšší principy. Na jeho popud se stal Karel členem II. královéhradeckého skautského oddílu. „Dvojka“ plynule pokračovala v činnosti i za okupace pod vedením Ladislava Soldáta. Roku 1941 Karel odmaturoval a nastoupil v gumárenském průmyslu jako mistr ve firmě Pendelastic (před válkou Hakauf a synové, po okupaci Pendelastic, po válce n. p. Gumovka a nyní Rubena). Během následujících let se zúčastnil odbojové činnosti „Dvojky“. Shromažďovali zbraně, zdokonalovali se ve výcviku v obsluze s nimi, trénovali první pomoc, prováděli sabotáže a připravovali se na otevřený boj. V červenci roku 1944 došlo zprostředkovaně (Josef Heršic ->Vladimír Holzbach) k napojení na skupinu vedenou nadporučíkem dělostřelectva Josefem Šanderou alias „Velkým Josefem“ – velitelem paraskupiny BARIUM vysazené v noci z 3. na 4. dubna 1944 u Vysoké nad Labem. Při nácviku přerušení telefonního spojení si Karel na podzim roku 1944 zlomil patní kost či kotník seskokem z telefonního sloupu. Od té doby se pravidelných setkání „Dvojky“ neúčastnil. Se zlomenou nohou se léčil v hradecké nemocnici a podstoupil operaci. Osudným se mu stal večer 30. dubna roku 1945. Karel Šimek dorazil mezi 21:30-22:00 hod od Věkoš směrem k městu a po překročení mostku přes Piletický potok přeřezal polní telefonní linku vedenou provizorně těsně nad zemí. Spojení bylo vedeno z německého posádkového velitelství ve městě na velitelství německých leteckých sil (Luftwaffe) na hradeckém letišti po pravé straně silnice. Z roští poblíž telefonního spojení Karla po přerušení kabelu překvapili dva němečtí vojáci, kteří se jej snažili zastavit slovy „Halt, Hände hoch„; Karel jejich výzvy nedbal a utíkal z místa činu směrem k městu. Oba muži proto stříleli, jeden z pušky a druhý z automatické pistole. Čtyři rány zasáhly Karla do hlavy a na místě ukončily jeho život. Byl přivolán tajemník německého kripa (Kriminalpolizei) Pavelka a prošetřil událost, přivolaný lékař z Věkoš Dr. Slavotínka konstatoval smrt. Karlovo tělo bylo odvezeno do hradecké nemocnice, pitva nebyla provedena. V době zastřelení měl u sebe Karel pouze kapesní nožík. Hlídka byla nastražena poblíž místa, kde došlo předchozího dne (29. dubna 1945) k přerušení kabelu. Jestli si Karel vymyslel tento úkol sám nebo mu jej někdo nařídil, není z dostupných zdrojů známo. Svou měrou jistě přispěly skautské i sokolské ideály a vzor otce-vojáka. Rodiče byli následující den vyslýcháni hradeckým gestapem a bez vzneseného obvinění propuštěni. Pohřeb se konal v pardubickém krematoriu žehem 7. května 1945. Rakev údajně halila státní vlajka a poslední píseň, která Karla vyprovodila, byla Československá státní hymna.

Karel Šimek obdržel po válce im memoriam tato vyznamenání: Československý válečný kříž 1939, Junácký kříž Za vlast 1939-1945 – zlatý stupeň, „Lipové listy se stuhou“ (francouzské ocenění, které pro něj přivezli z Jamboree 1947 ve Francii královéhradečtí skauti).

Po roce 1948 byl otec Karla, mjr. československé armády Josef Šimek vyhozen z armády a degradován na vojína. Kolem roku 1952 se rodiče museli v Hradci Králové přestěhovat z Průmyslové ulice do menšího bytu v Mánesově ulici 579/12. Pracovali ve skladu kuklenských Stavomontáží. Roku 1949 Ministerstvo vnitra oficiálně zamítlo žádost Ladislava Soldáta o zařazení skupiny II. oddílu královéhradeckých skautů k odbojovým organizacím. Bylo to odůvodněno tím, že skupina neměla odbojovou hodnotu.

text: br. Radek Vorel
foto: br. P. Dočekal