Vzpomínka na Annu Letenskou a další oběti mauthausenských poprav

18. 11. 2022

V neděli 23. října jsme si v Nýřanech u Plzně připomněli 80. výročí popravy herečky Anny Letenské v koncentračním táboře Mauthausen. Akci uspořádala Jednota Československé obce legionářské v Plzni ve spolupráci s městem Nýřany.

Životní příběh statečné herečky začal v tomto malém městě nedaleko Plzně, kde se 29. srpna 1904 narodila známým kočovným hercům Oldřichu Svobodovi a Marii, rozené Paulové, během jejich angažmá v Postlově společnosti. Světlo světa spatřila Anna v hostinci U Zlatého orla na nýřanském náměstí, a to krátce poté, kdy Marie Svobodová odehrála roli Mařenky v divadelním představení Kříž u potoka. Během svého života ztvárnila Anna Letenská nespočet divadelních rolí na mnoha divadelních scénách tehdejšího Československa, včetně Vinohradského divadla v Praze. Působila také v Československém rozhlasu a s příchodem zvukového filmu se slibně rozvíjela její kariéra filmové herečky. Byla obsazována do mnoha filmových rolí, kde vynikala nejen svým komediálním talentem. Také v soukromém životě se herečce dařilo. Z prvního manželství s hereckým kolegou Ludvíkem G. Letenským se herečce narodilo její jediné dítě, syn Jiří. Druhé manželství uzavřela Anna Letenská s prokuristou společnosti Hermann a Theinehmer v Praze Vladislavem Čalounem. Do rodinného i profesního života Anny Letenské, však zasáhla 2. světová válka. Po okupaci Československa a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 se Vladislav Čaloun jako bývalý sokol aktivně zapojil do ilegální odbojové organizace Jindra. V rámci svého angažmá v domácím odboji se přátelil s manželi Lyčkovými, Františkou a Břetislavem, se kterými seznámil i svou manželku Annu. Lékař MUDr. Lyčka nejdříve ošetřoval parašutistu Josefa Gabčíka z paraskupiny ANTHROPOID, který si při seskoku poranil nohu. Po útoku na zastupujícího říšského protektora ošetřoval také Jana Kubiše, kterému poranila oko střepina z bomby vržené na Heydrichův vůz. V reakci na likvidaci Reinharda Heydricha rozpoutal nacistický bezpečnostní aparát rozsáhlé represe vůči českému obyvatelstvu, zejména těm, kteří poskytli jakoukoli pomoc parašutistům či byli jejich příbuznými. V důsledku těchto událostí požádala Františka Lyčková svoji přítelkyni Annu Čalounovou (Letenskou) a jejího manžela o nocleh v jejich bytě. Ochotně jí vyhověli, avšak Lyčková byla druhý den při odjezdu z Prahy zatčena gestapem a po trýznivém výslechu prozradila místo, kde strávila poslední noc. Manželé Čalounovi byli následně zatčeni gestapem. Anna byla po výslechu sice propuštěna na svobodu, údajně z důvodu, aby dokončila svou roli ve filmu Přijdu hned, ale skutečným důvodem bylo pravděpodobně sledování osob, které s ní byly v kontaktu. Anna Letenská byla znovu zatčena gestapem 3. září 1942 a během výslechů vězněna ve věznici na Pankráci, odkud byla 5. září převezena do Malé pevnosti Terezín. Odtud byla odvezena ve skupině 262 odsouzených do koncentračního tábora Mauthausen, kam transport dorazil 23. října ve večerních hodinách. Dne 24. října 1942 v 11 hodin 56 minut byla Anna Letenská popravena střelou z pistole do zátylku. Film Přijdu hned měl v kinech premiéru 25. prosince 1942.

Pietní vzpomínka na Annu Letenskou se 80 let od její smrti uskutečnila u její busty před Společenským a kulturním centem Nýřany, kde osobnost Anny Letenské přiblížila starostka paní Pavla Caisová a zástupci plzeňské jednoty ČsOL. Na pietní vzpomínku poté navázala přednáška tajemníka jednoty br. Petra Tolara o historických souvislostech.

Pietní vzpomínka se konala přesně rok poté, kdy byla hereččina busta odhalena a vzniklo tak důstojné místo k připomenutí této významné osobnosti. Umělecké dílo vzniklo z iniciativy Jednoty ČsOL v Plzni, jejím autorem je sochař Martin Roháček, podstavec zhotovil kameník Jan Šíma. Na bustě Anny Letenské jsou citována slova herce Jana Pivce, která o této herečce pronesl: „Život Anny Letenské byl zmařen za okupace… Jaký krásný, radostný a statečný člověk to byl.“ Tato slova jsou projevem přátelství a úcty, které Anně Letenské projevovala celá řada jejích hereckých kolegů a přátel.

Následujícího dne, 24. října 2022, jsme společně uctili památku také ostatních popravených hrdinů, rodinných příslušníků a spolupracovníků československých parašutistů z výsadků ANTHROPOID, BIVOUAC, INTRANSITIVE, SILVER A, OUT DISTANCE a STEEL v koncentračním táboře Mauthausen. Pietní vzpomínka byla zahájena bohoslužbou v táborové kapli, kde zazněla společně zpívaná česká hymna, ale také jména všech popravených. Poté jsme položili květiny a rozsvítili svíce nejen u pomníku Obětem 2. světové války, ale i na dalších pietních místech spojených s hrdiny heydrichiády. Tichou vzpomínku jsme věnovali všem popraveným v tzv. bunkru, popravčí místnosti, kam byli všichni postupně přivedeni pod záminkou lékařské prohlídky a následně zákeřně zavražděni střelou z pistole do zátylku. Společně s potomky popravených odbojářů jsme si připomněli životní příběhy jejich předků u pomníku na bývalé popelové haldě, tedy místě, kam byl vysypán popel všech zavražděných, a u české zdi, kterou čeští vězni za nelidských podmínek nejen stavěli, ale také u ní trpěli a umírali. Zeď proto nese další příznačný název „Zeď nářků“.

Bohužel, popravou 262 vlastenců krutá německá pomsta neskončila. Dne 26. ledna 1943 bylo v Mauthausenu popraveno dalších 31 účastníků odboje a 3. února 1944 byl jako poslední zavražděn František Pecháček. Jen v souvislosti s pomocí československým paraskupinám v období 1941-1942 bylo v koncentračním táboře Mauthausen popraveno 294 vlastenců, přičemž ušetřeny nebyly ani děti ve věku 14 až 17 let. Po zavražděných rodinách zůstalo 46 dětí ve věku od 2 do 16 let, které jejich rodiče již neviděli vyrůstat. Čest jejich památce.

text: ses. Kateřina Jandíková
foto: br. Petr Maxim, br. Bohuslav Bubník