Zemřela Marta Gruberová, poslední účastnice druhého odboje v Pardubickém kraji

Dva dny před Štědrým dnem zemřela paní Marta Gruberová, poslední držitelka uznání za domácí odboj během druhé světové války v Pardubickém kraji. V loňském roce oslavila 95. narozeniny v kruhu své rodiny v obci Vendolí, kde žila od války.

Marta se narodila dne 20. února 1930 Josefovi a Josefě Štoudkovým v obci Hluboké, v malebné vesnici, v jejíž blízkosti po válce vznikla vodní nádrž Vír. Štoudkovi měli v Hlubokém roubený domek, pole a čtyři krávy. Otec byl zedník a rodinný rozpočet vylepšoval svojí prací na stavbách v okolí. Marta Gruberová chodila do školy ve Veselí a později do měšťanské školy ve Víru. O svém dětství vyprávěla jako o radostném období a vzpomněla i pravidelné cesty do kostela ve Veselí: „Byli jsme evangelická rodina a každou neděli jsme s rodiči a sestrou Věrou chodili pěšky do kostela, do Veselí to bylo půl hodiny. Obě nás konfirmoval evangelický farář Gustav Říčan. Vzpomínám si, že mi tenkrát na tu slávu nechali ušít červené šaty s bílým límečkem a manžetkami.“

Poklidný život Štoudkovy rodiny změnily válečné události. Vysočina skýtala útočiště mnoha odbojovým skupinám, podporovaným výsadky z východu i západu, které škodily německé správě protektorátu. Také u Štoudkových se ukrývali partyzáni, na půdě jejich domku měli ukrytou vysílačku. „Bylo to velmi nebezpečné. Jeden ze sousedů tatínka na četnické stanici ve Víru udal, že podporuje partyzány, ale četníci to udání nepřijali a tatínka přijeli varovat,“ vzpomínala Marta Gruberová.
Pobyt partyzánů v rodině Štoudkových stál málem život její o dva roky starší sestru Věru. „Partyzáni seděli u stolu a čistili si zbraně,“ vyprávěla Marta Gruberová, „Věrka seděla u stolu s nimi, když najednou zazněl výstřel. Jedna zbraň neočekávaně vystřelila a sestru zasáhla střela na levé paži. Potřebovala ošetření, ale byla válka, a tak jsme k lékaři nemohli. Ránu ji chodil čistit a převazovat doktor od partyzánů. Věrce se to dobře zahojilo a rukou pak normálně hýbala.“

Za pomoc partyzánům dostali Štoudkovi po válce ocenění účastníků domácího druhého odboje. Jako takoví se mohli nastěhovat do pohraničí a přednostně si vybrat nemovitost po odsunutých Němcích. „Tatínek si přál hospodařit, chtěl koně a hodně polí, a tak si vybral hospodářství nedaleko Svitav ve vesnici Stangendorf, které se od konce války říká Vendolí. Když jsme přijeli, tak Němci ještě odsunutí nebyli a tři dny jsme s původními německými majiteli vařili na jedněch kamnech,“ vzpomínala na březen 1946 Marta Gruberová.

Po válce se Marta učila ve Veselí švadlenou. „To ale naším přestěhováním skončilo. Bylo mi šestnáct a hrozně jsem plakala, když jsme sem přišli, a sestra taky. Tam jsme měly kamarádky, ale tady jsme neznaly nikoho!“ Do školy už nešla, byla potřebná v hospodářství, protože k domu ve Vendolí patřilo i 6 hektarů polí. Nedlouho po stěhování se seznámila s Jaromírem Gruberem, který podobně jako Štoudkovi přijel do vysídlené vesnice. Pocházel z Křižanova z devíti dětí a byl vyučený krejčí. „Chvíli jsme spolu tu krejčovinu provozovali, pomáhala jsem obšívat dírky a jiné drobnosti.“ V roce 1949 se Gruberovým narodila dcera Marta a po pěti letech syn Mirek. S manželem se přestěhovali z dolního konce Vendolí do uvolněného domku č.p. 52. Jaromír Gruber byl několik let starostou Vendolí, zemřel náhle v roce 1985. Marta Gruberová pracovala v zemědělském družstvu ve Vendolí a to až do roku 1990, kdy odešla do důchodu. Věnovala se zahradničení a péči o svá vnoučata a pravnoučata.

Marta Gruberová zemřela 22. prosince 2025 ve věku nedožitých 96 let. Čest její památce.

text a foto: Šárka Kuchtová, ČRo Pardubice