Oslavy Dne vítězství ve Flandrech
V nedávných dnech celá Evropa, USA a Kanada oslavily 65.výročí ukončení 2. světové války v Evropě. Tato problematika nepatří do agendy Stálého zastoupení, je to agenda zejména bilaterálních zastupitelských úřadů, nicméně je nutné si tyto události připomínat v kontextu sjednocené Evropy.
Oslavy se konají kromě hlavních měst navíc pravidelně ještě v severní Francii ve vesnici Neuville-Saint-Vaast, na nepříliš vzdáleném československém vojenském hřbitově v La Targette a v Belgii na vojenském hřbitově v Adinkerke na pobřeží Atlantického oceánu. Oslav se účastnily reprezentativní delegace, ať ze zastupitelských úřadu v čele s oběma velvyslanci, tak i vojenští přidělenci, zástupci krajanských a dalších dobrovolných organizací a představitelé místní samosprávy. Nesmíme zapomínat ani na veterány 2. světové války s řadou standart, vlajek a vyznamenání. Bohužel se na nich se podepisuje postupující věk nejvíce a jejich řady řídnou. Proto bychom nikdy neměli zapomínat na jejich odkaz a dobré tradice bychom měli udržovat co nejdéle. Zástupy mrtvých nás k tomu zavazují.
La Targette
Na hřbitově La Targette ve francouzských Flandrách jsou pohřbeni příslušníci čs. roty Nazdar, první ryze české národní jednotky, která vznikla dne 31. srpna 1914 v Bayonne jako 1. rota praporu C, II. pochodového pluku Marocké divize Cizinecké legie. Rota tehdy čítala 250 mužů rozdělených do čtyř čet pod velením kapitána Marie Léona Josepha Sallé, který s ní setrval po celou dobu její existence. Spolu se svým plukem se rota Nazdar v dubnu a květnu 1915 zúčastnila bojů v okolí La Targette. Nejvíce se vyznamenala 9. 5. 1915 v bojích o kótu 140 na hřebenu Falaise de Vimy, ležící asi pět km před tehdejšími francouzskými předními pozicemi. Na těchto pěti kilometrech musela francouzská armáda a s ní rota i Nazdar překonat 2 – 5 pásem husté zákopové sítě opěrného bodu zvaného Ouvrages Blancs a dobýt opevněné vesnice La Targette a Neuville Saint – Vaast. Rota Nazdar měla tu čest útočit ve vytyčeném směru v první linii. Útok začal po dělostřelecké přípravě v deset hodin, o hodinu a půl později již rota Nazdar spolu se „svým“ praporem C dobyla kótu 140 na Falaise de Vimy. Francouzi v té doby obsadili i celou vesnici La Targette a polovinu vesnice Neuville Saint – Vaast. Tyto pozice udržel II. pochodový pluk až do devíti hodin večer, kdy je předal 8. pluku Zuávů. Ztráty roty Nazdar však byly obrovské – 42 (téměř 17 %) padlých a 133 (přes 53 %) raněných. V bojích byl ztracen i prapor roty, který měl praporečník Karel Bezdíček omotaný kolem těla a zřejmě byl i s ním roztrhán na kusy dělostřeleckým granátem. Podobně vysoké ztráty postihly i prapor C, kde padli všichni důstojníci a padly nebo byly zraněny celkem dvě třetiny mužstva. Na hřbitově v La Targette kromě příslušníků roty Nazdar odpočívají také další Čechoslováci, kteří padli na západní frontě v 1.světové válce, v bitvě o Francii roku 1940 i na konci 2. světové války u Dunkerque. Starý kamenný kříž je kopií kříže z hrobu českého krále Jana Lucemburského v Kresčaku.
Dne 12. 8. 1940 byla ve Velké Británii vytvořena 1. čs. smíšená brigáda. Základem byly zbytky bývalé 1. čs. divize po jejich evakuaci z Francie a reorganizaci. Dne 1.7.1941 byla brigáda reorganizována v 1. čs. samostatnou brigádu. . V srpnu se k brigádě připojili příslušníci jednotky ze Středního východu a dnem 1. 9. 1943 oba celky splynuly v Čs. samostatnou obrněnou brigádu, která měla v té chvíli celkem 4046 mužů. Dne 8. 3. 1943 převzal velení plk. (od 1.8. generál) Alois Liška. Po zahájení invaze v Normandii byla 7. 6. 1944 vyhlášena mobilizace brigády, 7. srpna začal přesun ze Skotka a 30. 8. 1944 se brigáda v síle 4259 mužů nalodila k plavbě přes Kanál. Na Britských ostrovech zůstala bojová záloha brigády a výcvikové středisko. Po čtyřtýdenním pobytu v zápolí a nezbytném doplnění se čs. vojáci 5. 10. 1944 přesunuli k francouzskému přístavu Dunkerque a ve dnech 6.– 8. října převzali jeho obléhání. Toto rozhodnutí bylo ze strany spojeneckého velení diktováno zejména obavou, že brigáda nebude schopna plynule nahrazovat eventuální ztráty. Na podzim 1944 hájila obležený přístav německá posádka, sestávající z 10 496 mužů pozemního vojska a 1743 příslušníků námořnictva (stav dle německého hlášení ze dne 25. 11. 1944). Posádce velel viceadmirál Friedrich Frisius, který se opíral o silné dělostřelectvo a důmyslný systém přírodních i umělých překážek, včetně systému zaplavovaných úseků a minových polí. Po řadě těžkých bojů se dne 9. 5. 1945 v 9.20 hodin na velitelské stanoviště brigády dostavil viceadmirál Friedrich Frisius a podepsal kapitulaci obležené posádky.
Podle nejnovějších údajů měla čs. brigáda od okamžiku vylodění v severní Francii celkem 195 padlých, včetně 13 mužů, kteří zahynuli při výkonu služby (dopravní nehody apod.). V době německé kapitulace činil její početní stav 324 důstojníků a 5352 poddůstojníků a vojáků. U bojové zálohy bylo soustředěno dalších 2 473 mužů. Na této situaci je zajímavé to, že oblehatelé měli slabší jednotky než obléhaní. Na vojenském hřbitově v belgickém Adinkerke jsou kromě 39 čs. vojáků z 2. světové války převáženě pochováni britští, němečtí, ale i ruští vojáci z 1. světové války.
Padlí českoslovenští vojáci jsou pohřbeni na dalších šesti britských vojenských hřbitovech v Belgii, 16 hřbitovech ve Francii, 13 v Nizozemí a 34 ve Velké Británii, dále na 22 britských vojenských hřbitovech po celém světě, nehledě na hřbitovy místní. Českoslovenští letci jsou též pohřbeni na 76 hřbitovech ve Velké Británii a jména 147 padlých bez známých hrobů jsou zanesena na leteckém památníku v Runnymede ve Velké Británii.
Při příležitosti oslav Dne vítězství bychom neměli zapomínat ani na 1. světovou válku, ve Francii, Belgii a Anglii označovanou jako Velkou válku. Skutečně jako velkou, protože se jí zúčastnily do té doby nevídané počty vojáků, čemuž také odpovídaly do té doby nejvyšší počty padlých a zraněných Památným okamžikem je 11. 11. 1918 v 11 hodin, kdy si celá Evropa připomíná uzavření příměří a konec války. Každý rok v ten den se všude objeví symboly rozkvetlých vlčích máků. A tom až zase příště.
Text: Petr Kos
Foto: Milena Kolaříková
Zdroj: podklady ČsOL (M. Kolaříková, J. Lenková) a plk. Ing. Malého
Související odkaz: http://obeclegionarska.cz/index.php?mid=4&aid=325