Projev předsedy ČsOL k 65. výročí oslav ukončení II světové války

8. 5. 2010

Vážený pane prezidente, přátelé, dámy a pánové
dovolte mi prosím, abych jménem celé Československé obce legionářské vyjádřil upřímný dík, za to, že se zde potkáváme právě při příležitosti 65. Výročí ukončení II. Světové války.

Ačkoli se dnes mnohdy setkávám s tím, že pro řadu mladých lidí je druhá světová válka pouhou kapitolou v dějepisu, její význam je pro naši budoucnost stále významnější. Dodnes se snažíme pochopit, jak se mohlo stát, že hrstce manipulátorů se podařilo ovládnout národ Imanuela Kanta, Göteho a Mozarta a způsobit neděsivější tragédii 20. století.

Odpověď na tuto otázku není vůbec snadné najít, ale podstatné je, že bychom o ní měli přemýšlet, při každé úvaze o současné situaci. Britský spisovatel Max Picard bezprostředně po válce ve knize Hitler v nás napsal: „…velmi rychle jsme zapomněli na hrůzy a obrovské lidské neštěstí první světové války. Jako bychom ztratili paměť, jako bychom si nedokázali uvědomit, že víra v základní hodnoty lidství a svobody má vždy vyšší význam, než touha po moci…“

Není snadné si přiznat, že se nyní můžeme velmi snadno dostat do situace, která před 70. lety vyústila v největší tragédii minulého století. Ano mám na mysli posilování extrémistických tendencí ve společnosti, ano mám na mysli naši lhostejnost k tradicím, z nichž vzešel tento stát, ano mám na mysli i obsahovou povrchnost, s níž se utkávají současní političtí soupeři v souboji o získání volební podpory.

Jako bychom zapomněli na to, jaké utrpení a kolik lidských životů provázelo obhájení naší samostatnosti, svobody a skutečné demokracie… Je přirozené, že se tato fakta z naší paměti pomalu vytrácejí, stejně tak jako válečné hrůzy. Možná je to i dobře, protože by to mohlo znamenat, že jsme se dokázali poučit a pochopit opravdovou hodnotu svobody a míru.

Je však pro mne velmi varovné sledovat, jak často se dnes začínají objevovat tzv. ‚odborně fundované‘ pohledy na výsledky druhé světové války, které však zcela ignorují příčiny jejího vzniku a lidského bezpráví jejího průběhu. Zapomínat a nebo cíleně ignorovat příčiny, je v nejlepším případě ošidné a v horším případě se jedná o cílené překroucení dějinných souvislostí.

Nemohu a ani nechci vstupovat do svědomí komukoli, ale chci zde zcela jednoznačně prohlásit, že pokud si dokážeme připomínat výročí ukončení druhé světové války, pak si tím připomínáme i to, že ti, kdo položili život za naši současnou svobodu, mají právo po nás žádat, abychom ji nikdy neprodali a nezradili. Neprodat a nezradit mimo jiné znamená nezapomenout a chránit to proč miliony lidí ve válce zemřeli.

Varujme před rádoby ‚historickými‘ exkurzy, které ponižují hrdinství těch, kteří padli za mír v této zemi, varujme se toho, abychom zpochybňovali úlohu a rozhodnutí těch kteří v tehdejší nelehké době pracovali na navrácení naší politické svobody, varujme se tolerance k pošlapání jejich památky a dejme jasně najevo svou hrdost a sounáležitost se svou vlastí a úctu k padlým.

Máme být na co hrdí, tak prosím i buďme…

Děkuji a dovolte, abych se s Vámi rozloučil s legionářským „věrnost za věrnost“