Pouť ČsOL do Francie

19. 12. 2017

Ve dnech 16.–24. 11. 2017 uspořádala Československá obec legionářská v rámci projektu LEGIE 100 ve spolupráci s Ministerstvem obrany České republiky u příležitosti 100. výročí podpisu dekretu o vzniku autonomní československé armády ve Francii a zahájení formování 21. a 22. československého střeleckého pluku pouť do Francie. Legionářští poutníci navštívili několik míst spojených s působením československých legionářů a známá bojiště první světové války. 

Cestou na jih Francie se poutníci zastavili na hřbitově ve městě Cernay, kde leží pochováno 46 československých legionářů, kteří padli v prvních bojích na frontě roku 1918 nebo zemřeli na následky zranění a nemocí. Zde vykonali poutníci menší pietní akt, kterého se zúčastnil také zástupce úřadu města Cernay, sám válečný veterán, Mario Cracogna. Jednalo se o první ze série pietních aktů, které legionářští poutníci na své výpravě absolvovali. V roli čestných stráží se ho zúčastnili členové ČsOL v historických uniformách československých legií ve Francii, příslušníci Aktivní zálohy Armády České republiky a studentky a studenti Vojenské střední školy Ministerstva obrany z Moravské Třebové. S poutníky vyrazil také filmařský štáb vedený režisérem Jakubem Taberym, který ve spolupráci s ČsOL připravuje sérii dokumentů o československých legionářích.

Poté se účastníci poutě vypravili na místa prvního bojového nasazení 21. československého střeleckého pluku, do lesa u městečka Aspach-le-Bas na úpatí Vogéz. Na poměrně klidný úsek fronty byl československý pluk odeslán během léta 1918, aby zde získal první frontové zkušenosti. Po 99 letech bylo možné v lesích mezi Aspach-le-Bas a Aspach-le-Haut nalézt pozůstatky zákopových linií, zbytky drátěných překážek či betonových palebných postavení.

V sobotu 18. listopadu se poutníci dostali do města Cognac, které nejen že dalo jméno světoznámému alkoholickému nápoji, ale současně se stalo centrem formování československých legií ve Francii. Dne 14. listopadu 2017 uplynulo právě sto let od příjezdu prvního transportu československých legionářů z Ruska, kteří tvořili jádro legií ve Francii. V sále místní radnice pak došlo 12. ledna 1918 k založení 21. československého střeleckého pluku. Českoslovenští legionáři si brzy získali srdce místních Francouzů a památka na jejich pobyt je v Cognacu znatelná i po téměř sto letech.

První zastávkou v Cognacu byl pro dnešní legionáře místní hřbitov Breuil (Cimetière du Breuil), konkrétně jeho vojenské oddělení, kde je francouzských vojáků pochováno i 28 československých legionářů, kteří zemřeli převážně na následky nemocí či zranění během výcviku. Pietního aktu se zde kromě poutníků zúčastnili český velvyslanec pan Petr Drulák, zástupce slovenského velvyslance pan Imrich Babic, primátor města Cognac pan Michel Gourinchas, tajemník prefektury Charente pan Xavier Czerwinski a zástupci francouzských veteránských spolků s prapory. Zmínění vzácní hosté přednesli své projevy a položili květiny k pomníku, který pochované legionáře připomíná. Vedle čestných stráží s prapory se připojil také br. Pavel Lešák, předseda pařížské jednoty ČsOL. Pietní akt zaznamenala i kamera filmové štábu režiséra Jakuba Tabery, který ve spolupráci s ČsOL připravuje dokumentární sérii o československých legionářích. Po pietě a krátké prohlídce hřbitova se všichni účastníci přesunuli do centra města, kde se odehrál malý vzpomínkový akt u pamětní desky na budově banky Credit de l’Ouest na křižovatce ulic Rue Gaudonne a Boulevard Denfert Rochereau. Deska připomíná, že právě zde bylo umístěno velitelství 21. československého střeleckého pluku. Poté byli poutníci pozváni primátorem do budovy historické radnice města Cognacu na recepci.

Poutníci byli pozváni do výrobny světoznámé pálenky z vinných hroznů (brandy) – koňaku. Pouze brandy vyrobená v oblasti města Cognac, vyráběná z přesně daných odrůd bílého vína a zrající nejméně dva roky v dubových sudech smí být pojmenována jako koňak. Průvodkyně představila historii výrobny Baron Otard od 18. století po současnost, včetně složitých výrobních postupů.

Druhým navštíveným městem byl nedaleký Jarnac, kde se od 22. května 1918 formoval 22. československých střelecký pluk. Zde se poutníci vypravili na hřbitov, kde jsou pochováni čtyři českoslovenští legionáři zemřelí na nemoci. Již zde čekali zástupci místní samosprávy, členové veteránských spolků s prapory a vojenští kadeti. Po krátkém pietním aktu u hrobu legionářů se všichni přesunuli před hlavní vchod hřbitova, kde byla odhalena nová deska. Následovalo pozvání do sálu radnice města, kde poutníky čekalo malé občerstvení a přátelské setkání s místními obyvateli.

Neděle 19. listopadu začala pro poutníky prohlídkou historického centra přístavního města Bordeaux. Skupina provázena br. Milanem Mojžíšem měla dokonce to štěstí, že narazila na nedělení trh, kde bylo možné sehnat i některé militárie spojené s první světovou válkou. Po dvouhodinné návštěvě se autobus s poutníky vydal dál na jih, blízko ke španělským hranicím. Do města Bayonne, kde se v roce 1914 cvičila první jednotka československých dobrovolníků na území Francie, slavná rota „Nazdar“. V Bayonne také došlo 12. října 1914 ke složení přísahy příslušníků roty „Nazdar“ a předání rotního praporku z červeného hedvábí s bílým českým lvem, který vyšily dámy z Bayonne. Tuto událost na místě připomíná pamětní deska na hradbách bayonnské pevnosti, hned vedle velkého památníku padlých Francouzů. Pamětní deska roty „Nazdar“ je dílem architekta Viléma Kvasničky, taktéž československého legionáře. Poutníci u desky uskutečnili pietní akt, kterého se vedle filmového štábu Jakuba Taberyho zúčastnil i člen bayonnského zastupitelstva pan Alain Esmieu. K menšímu aktu došlo také na schodišti u vstupu do budovy bayonnské radnice, kde jsou umístěny destičky připomínající I. národní pouť k 10. výročí československé republiky ze září 1928 a soudobou pouť Československé obce legionářské z roku 2014. Následovala prohlídka města a přejezd do lázeňského přímořského letoviska Biarritz, kde trávili českoslovenští dobrovolníci roty „Nazdar“ svůj volný čas během výcviku. I poutníci si tedy nenechali ujít návštěvu pobřeží Biskajského zálivu v podzimním zapadajícím slunci. Na zpáteční cestě se opět zastavili v Bayonne, u budovy semináře, kde byli v roce 1914 ubytováni příslušníci roty „Nazdar“. I přes snahu průvodce, pana Esmieu, však budova zůstala zavřena. Přeci jen byla neděle.

V pondělí 20. listopadu čekal poutníky ČsOL dlouhý přejezd z jihu Francie až do Belgie. Ještě po cestě Francií tento čas vyplnili návštěvou „francouzských Lidic“ a muzea vojenské techniky.

Francouzská obec Oradour-sur-Glane se v červnu 1944, přesně dva roky po masakru v českých Lidicích, stala místem jednoho z mnoha válečných zločinů nacistického režimu. Němečtí vojáci, příslušníci 2. tankové divize SS „Das Reich“, zde 10. června 1944 bestiálně zavraždili 642 nevinných civilních obyvatel. Muži byli v šesti stodolách postříleni kulomety. Ženy a děti byly nahnány do kostela, který byl následně zapálen. Při pokusu o útěk z hořícího kostela byly stříleny kulomety. Vraždění uniklo jen kolem dvaceti obyvatel.

Příčina tak krutého jednání nebyla dosud s jistotou vysvětlena. Jako nejpravděpodobnější se jeví záměna obce Oradour-sur-Glane s obcí Oradour-sur-Vayres, kde měl být zadržován unesený německý důstojník. Jednotka SS pod velením SS-Sturmbannführera Adolfa Diekemanna se rozhodla uneseného důstojníka vysvobodit a potrestat odpovědné partyzány. V Oradoud-sur-Glane však nebylo možné nalézt ani uneseného důstojníka, ani francouzské odbojáře. Trest tak dopadl na nevinnou obec, podobně jako v případě masakru v Českém Malíně (13. července 1943). Sám velitel zásahu Diekemann se obhajoval zkušenostmi z východní fronty, kde byly podobné masakry vesnic časté a ničím neobvyklé. Němečtí velitelé chtěli Diekemanna postavit před soud, který však byl oddálen do doby po konci války. Toho se již viník masakru nedožil, padl během bojů v Normandii.

Poutníci v Oradour-sur-Glane prošli návštěvnické centrum, muzeum, které mapuje samotný masakr v obci, ale i obdobné válečné zločiny nacismu v dalších částech Evropy. Nezapomíná tedy ani na Lidice. Po muzeu pokračovali poutníci návštěvou samotných trosek vesnice s průvodcem. Zatímco Lidice byly srovnány se zemí a na jejich původním místě je dnes pietní místo, zbytky domů z Oradour-sur-Glane zůstaly zachovány jako jasná trvalá památka na hrůzy války a utrpení civilního obyvatelstva. Z procházení ulicemi zničené obce mrazilo nejednoho z návštěvníků a nebylo potřeba nic dodávat. Atmosféru umocňovala i hustá mlha. Průvodce poutníky dovedl až do kostela, ve kterém došlo k upálení žen a dětí. Následně se všichni přesunuli na hřbitov, kde stojí památník obětem masakru. Zde uskutečnili soukromý pietní akt.

Po Oradour-sur-Glane poutníci přejeli do města Saumur, vzdáleného 250 kilometrů od Paříže. Zde si prohlédli velké muzeum vojenské techniky, které prošlo v nedávné době velkou rekonstrukcí. Hlavním cílem zde pro většinu návštěvníků z řad milovníků vojenské historie představují tanky. A to především německé tanky Panzer VI Tiger I a Tiger II (Königstiger), Panzer V Panther nebo Panzer IV. V muzeu jsou zastoupeny téměř všechny tipy nejslavnějších tanků armád zapojených do druhé světové války. Pro české návštěvníky pak stojí za zmínku především francouzské tanky a obrněná technika ze čtyřicátých let 20. století, které ve sbírkách českých institucí nefigurují. Po prohlídce muzea (a důkladné návštěvě přilehlého obchodu) se poutníci vydali na dlouhou cestu do Belgie.

Mezi programem spojeným se 100. výročím formování československých legií ve Francii, kdy poutníci navštěvovali místa, kde se legie ve Francii zrodily, udělala si delegace ČsOL i krátký válet do Belgie, kde si připomenula 100. výročí bitvy u Passchendaele neboli Třetí bitvy u Yper. Ta probíhala od 31. července do 10. listopadu 1917 a stála životy téměř půl milionu vojáků obou válčících stran. V řadách Britské a Kanadské armády zde sloužilo i několik dobrovolníků českého původu a někteří z nich v bitvě padli. Bojiště v belgických Flandrech, které se stalo jedním z cílů legionářské poutě, se v oblasti města Ypry jmenuje „Yperský výběžek“ (Ypres Salient).

Již místo ubytování legionářských poutníků bylo symbolické – v hostelu Peace Village. Projekt ubytování Peace Village funguje jako edukační centrum pro (nejen) školní skupiny, kterým je zde vštěpována vzácnost míru, který je třeba zachovávat. Hostel se nachází u pole, na kterém došlo v prosinci 1914, během prvních válečných Vánoc, k fotbalovému utkání mezi britskými a německými vojáky. Tuto událost připomíná pomník, u kterého lidé na památku nechávají vedle květin a vlčích máků i míče.

První zastávka výpravy po flanderských válečných polích, kde se zrodila báseň Johna McCrae „In Flanders Fields“, která proslavila tradici vlčích máků jako symbolu válečných veteránů, byla v muzeu německé zákopové linie Bayernwald. Poutníci si mohli sami projít síť zákopů, kterou vybudovali němečtí vojáci v roce 1916. Zákopové linie dohodových vojáků si pak poutníci prohlédli u soukromého vojenského muzea u postavení Hill 62. K němu patří i budova se stálou expozicí výzbroje, zbraní a munice.

U silnice Meenseweg se nachází Muzeum kráteru Hooge. Kráter Hooge vytvořili britští ženisté v červenci 1915, kdy podminovali a odpálili německá postavení u zámečku Hooge. Následně měnilo okolí kráteru několikrát svého držitele, střídavě tak bylo v rukou obou válčících stran. Muzeum nabídlo bohatou expozici dělostřelecké munice, uniforem, výstroje či nálezů z bojiště. Poutníci pak navštívili i zbytky velikého kráteru Hooge.

Jedno z největších a nejzdařilejších muzeí, které poutníci navštívili, bylo ve městečku Zonnebeke na okraji Yper. Jednalo se o Memorial Museum Passchendaele 1917. Expozice zde provedla všemi patry rozsáhlé budovy i zákopovým systémem u přilehlého pozemku. Nechyběla ani ukázka života v podzemních bunkrech, která se nacházela v suterénu muzea. Zajímavostí byly interaktivní prvky výstavy, které například umožnily přivonět k zápachu bojových plynů. Na důkladnou prohlídku by jistě bylo zapotřebí mnohem více času, než kolik měli novodobí legionáři k dispozici.

Odtud se přesunuli na hřbitov Britského společenství národů Tyne Cot nedaleko městečka Zonnebeke. Jedná se o vůbec největší válečný hřbitov Commonwealthu, na kterém je pochováno více než 11 900 vojáků všech národností bojující za Britské impérium během první světové války v Yperském výběžku. O tento a další britské hřbitovy příkladně pečuje společnost Komise pro válečné hroby Britského společenství národů (Commonwealth War Graves Commission – CWGC). Novodobí legionáře zde pochopitelně nezapomněli vykonat soukromé pietní akty, jak u centrálního památníku s nápisem „Jejich jména žijí navěky“, u Kříže obětí (ten se nachází na všech hřbitovech pod správou CWGC), tak i u hrobu jediného českého dobrovolníka Kanadské armády, který má na hřbitově Tyne Cot vlastní náhrobek. Je jím kenotaf (ostatky zde uloženy nejsou) vojína Dominik Náplava, který zemřel 12. listopadu 1917 během německého náletu. Po poslední pietě měli poutníci rozchod a mohli tak najít i jména dalších vojáků českého původu. Ti již na hřbitově nemají vlastní náhrobek/kenotaf, ale jsou vzpomenuti na stěnách památníku, do které jsou vytesána jména vojáků, jejichž ostatky se nepodařilo dohledat a identifikovat. Jedná se o Karla Duštíra, Jana Pivodu, Josefa Stehna a Bohumila Vávru.

Zde je třeba také zmínit, že u všech nalezených jmen se nacházely větvičky se stuhou z české trikolóry, které sem před poutníky umístila ses. Milena Kolaříková.

Po největším hřbitově vojáků Commonwealthu se legionářští poutníci přesunuli k obci Langemark, kde se nachází jeden ze čtyř německých hřbitovů z první světové války ve Flandrech. Langemark, též Langemarck, je kromě velikého hřbitova známý také jako místo, kde byl německými vojáky v dubnu 1915 poprvé použit bojový plyn. Význam tohoto bojiště zneužili i nacisté, kteří vytvořili Mýtus Langemark, odkazující na oběti útoku z 10. listopadu 1914, kdy za zpěvu písně „Deutschland, Deutschland über alles“ obsadili mladí němečtí branci nepřátelské území a zajali dva tisíce Francouzů. I díky tomuto mýtu nesla během druhé světové války 27. dobrovolnická divize Waffen SS složená z vlámských dobrovolníků čestné jméno „Langermarck“.

Na válečném hřbitově Langemark je pohřbeno více než 44 000 německých vojáků, ne všechny ostatky byly identifikovány. Místem kde jsou na hřbitově symbolicky uctěni vojáci, kteří svůj vlastní hrob nemají, je památník „Hrob kamarádů“ (Kamaraden Grab) u hlavního vstupu do areálu hřbitova. O hřbitov pečuje Německý spolek pro péči o válečné hroby (Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge). Prostor mezi náhrobky je pod příkrovem korun mohutných dubů, německých národních stromů, vysázených již ve třicátých letech 20. století. Po prohlídce hřbitova, díky které bylo možné srovnat architektonickou a atmosférickou odlišnost mezi hřbitovy německými a britskými, se poutníci vydali již do samotných Yper.

Flanderské město Ypry muselo být po první světové válce celé vybudováno znovu. Bylo centrem dohodových sil v Yperském výběžku. Vojáci Commonwealthu, kteří z města odcházeli na frontovou linii, procházeli po hlavní Meninské cestě (Meenesweg) na východ. V roce 1927 byl na východu z centra města východním směrem odhalen veliký památník ve formě městské brány – Meninská brána. Meninská brána je památníkem vojáků Commonwealthu, kteří padli během bojů v Yperském výběžku, ale jejich hroby nejsou známy. Jména těchto více než 54 000 vojáků jsou vytesána do stěn památníku z vnitřní i vnější strany. Mezi nimi se nachází i tři jména obětí českého původu. Jde o Antona Kastnera, Václava Legnera a Josefa Moulise. I zde bylo možné u daných panelů najít větvičky se stuhami ses. Kolaříkové. Pod klenbou Meninské brány se od roku 1928 každý večer (opravdu každý večer) v osm hodin koná pietní akt, během kterého trubači hrají skladbu „Last Post“, která je britskou Večerkou.

Ještě předtím, než se poutníci zúčastnili pietního aktu, vypravili se do budovy yperské radnice, kde sídlí Muzeum Ve flanderských polí. Zde si prošli velice moderní a poutavou expozici seznamující s první světovou válkou. Expozice je připravena především pro školní mládež, ale hluboce zaujala i dospělé. Pro ty členy ČsOL, kteří jsou zapojeni do přípravy vlastního legionářského muzea v Praze, byla návetěva yperského muzea navíc velice inspirativní.

Po krátkém rozchodu a společné večeři se pak poutníci vydali na slavnostní pietní akt, kterého se ten den stala delegace ČsOL i oficiálním hostem. Pod Meninskou branou tak nastoupila čestná stráž Aktivní zálohy AČR se státní vlajkou České republiky a čestná stráž studentů Vojenské střední školy MO ČR z Moravské Třebové s praporem ČsOL. Po položení věnce ČsOL došlo na samotné troubení Last Post (Večerky), které dalo celému pietnímu aktu jméno (Last Post ceremony). Tím oficiální program dlouhého dne na flanderských polích skončil.

Ve středu 22. listopadu se legionářští poutníci po návštěvě belgických Flander opět vrátili na území Francie a vypravili se směrem k Paříži, kde je druhý den čekalo vyvrcholení celé legionářské poutě. Ještě předtím však udělali několik zastávek.

Nejprve se zastavili na Československém vojenském hřbitově La Targette, nedaleko Arrasu. Jedná se o jediný čistě československý válečný hřbitov ve Francii. Jsou zde pochováni dobrovolníci roty „Nazdar“, která se zúčastnila bitvy u Arrasu 9. května 1915 i následných bojů, ale i příslušníci Československé samostatné obrněné brigády zemřelí během bojů u přístavu Dunkerque v letec 1944 a 1945. Poutníci zde vykonali pietní akt, kterému byl přítomen i starosta obce Neuville-Saint-Vaast, pan Jean-Pierre Puchois, a přidělen obrany na velvyslanectví České republiky v Paříži, plukovník Jaroslav Sejpka. Československý vojenský hřbitov La Targette čeká během nadcházejícího roku rozsáhlá rekonstrukce, aby byl uveden do reprezentativní podoby pro vzpomínkové akce roku 2018, které budou vedle kulatého výročí vzniku Československa připomínat také sté výročí bojů československých legionářů ve Francii.

Ze hřbitova se poutní posunuli jen pár kilometrů, do centra obce Souchez. Zde položili květiny také k památníku padlých Francouzů, na který byla péčí ČsOL v roce 2014 umístěna destička poukazující na další padlé dobrovolníky roty „Nazdar“, kteří nejsou zmíněni na vojenském hřbitově.

Cestou z La Targette do Paříže se měli poutníci zastavit také v novém soukromém vojenském muzeu v městečku Flequieres. Zde byl v roce 1998 vykopán vrak legendárního britského tanku Mark IV, který tvoří stěžejní exponát celého muzea. Které se zaměřuje na bitvu u Cambrai z listopadu 1917, během které došlo k první tankové ofenzívě Britů. Naneštěstí pro poutníky se ukázalo, že ani v západní Evropě nejde vždy dodržovat termíny, a muzeum, které mělo být slavnostně otevřeno o dva dny dříve, bylo zatím ve stavu hrubé stavby. Díky neodbytnosti br. Milana Mojžíše se však podařilo vyjednat povolení pro vstup do rozestavěného muzea, kde se poutníci mohli podívat alespoň na zmiňovaný vrak tanku Mark IV. Ostatně, v té doby to byl jediný exponát, který se v celé budově nacházel.

Poutníci se tak přesunuli na britský válečný hřbitov, který s budovou muzea přímo sousedí. Zde jdou pochovány oběti rozsáhlého tankového útoku z 20. listopadu 1917.

Po další tříhodinové cestě přivítala novodobé legionáře prosluněná podzimní Paříž. Jejich první zastávkou byl největší pařížský hřbitov Père-Lachaise. Tvoří jej zhruba 70 000 hrobů. Na pozemku hřbitova byla původně zahrada jezuitského kněze Françoise d’Aix de Lachaise, podle kterého získal své jméno. Hřbitov na pozemku založil až Napoleon Bonaparte roku 1804. Na hřbitově je pochováno mnoho slavných osobností, především z řad umělců. Legionářští poutníci dostali čas na prohlídku hřbitova, ještě předtím však všichni společně položili věnec k památníku československých legionářl padlých během první světové války ve Francii, který se nachází hned u vstupu na hřbitov od ulice Rue des Rondeaux.

Druhou, poslední, zastávkou v Paříži před odjezdem do hotelu, byl hřbitov Batignolles. Tento byl založen roku 1833. Leží zde pochována i slavná česká malířka Toyen. Poutníci se však vypravili na hrob francouzského generála Maurice Pellého, který stál v čele francouzské vojenské mise v Československé republice po konci první světové války a byl prvním náčelníkem hlavního štábu československé branné moci v letech 1919 – 1921. Nad jeho hrobem uskutečnili poutníci pietní akt společně s vnučkou generála Pellého a přidělencem obrany plukovníkem Sejpkou. Ani zde nechyběl br. Pavel Lašák, předseda pařížské jednoty ČsOL. Vše zaznamenala i kamera filmového štábu režiséra Jakuba Taberyho. Pietní akt končil již se západem slunce, čímž oficiální program poutníků pro daný den skončil.

Čtvrtek 23. listopadu byl pro novodobé legionáře posledním dnem jejich pouti do Francie, zároveň byl vrcholem celé výpravy. Čekala je významná vzpomínková slavnost v prostorách pařížské Invalidovny k 100. výročí vydání dekretu francouzského prezidenta Raymonda Poincarého, kterým bylo umožněno formování československé autonomní armády na území Francie (československých legií) podřízené Československé národní radě v Paříži. K podpisu dekretu sice došlo až 19. prosince 1917, ale slavnostní ceremoniál se s ohledem na počasí uskutečnil již v listopadu.

Ještě před příjezdem do Invalidovny se poutníci zastavili v Královském paláci (Palais Royal), v jehož areálu se vypravili k československé pamětní dece. Ta připomíná, že se odtud 22. srpna 1914 vypravilo okolo 300 československých dobrovolníků směrem k Invalidovně, kde se přihlásili ke službě ve francouzské Cizinecké legii. Ti následně vytvořili slavnou rotu „Nazdar“. U pamětní desky si tak poutníci připomenuli počátek československého protirakouského odboje, který následně vyústil ve vytvoření československých legií, které poutníci uctili o dvě hodiny později.

Následoval přesun do pařížské Invalidovny (Hôtel des Invalides). Zde bylo potřeba být s dostatečným časovým předstihem, aby se mohla zkoordinovat spolupráce české a francouzské části ceremonie.

Komplex budov Invalidovny, jak již sám název napovídá, měl již od svého založení králem Ludvíkem XIV. roku 1670 sloužit pro potřeby invalidních vysloužilců francouzské armády. V současnosti zahrnuje Muzeum armády (Musée de l’Armée), vojenskou nemocnici a Institut pro válečné veterány (Institution Nationale des Invalides). Jsou zde také pohřbeny významné vojenské osobnosti francouzské minulosti. Tím vůbec nejslavnějším je Napoleon Bonaparte.

Pro tuto slavnost byli poutníci posíleni posádkou dodávky Ústředí ČsOL, se kterou přijeli bratři v historických stejnokrojích, které nosili příslušníci československých legií ve Francii. Ti pak doplnili řady českých praporečníků a čestných stráží. Na čestném nádvoří Invalidovny tak byly nastoupeni bratři v historických uniformách československých legií se slovenskou státní vlajkou, praporem 23. československého střeleckého pluku a praporkem roty „Nazdar“, vedle nich příslušníci Aktivní zálohy AČR s českou státní vlajkou, studenti Vojenské střední školy z Moravské Třebové s praporem ČsOL, a s praporem Sdružení československých dobrovolníků ve Francii předseda pařížské jednoty ČsOL bratr Pavel Lešák. Francouzské ozbrojené síly během ceremonie zastupovala čestná jednotka Cizinecké legie. Mezi jejími vojáky byli i dva Češi. Vše do sebe tedy symbolicky zapadalo – na nádvoří Invalidovny, kam v srpnu 1914 přišli k dobrovolnému odvodu čeští a slovenští vlastenci, aby položili základ protirakouského odboje, s vojáky Cizinecké legie, do jejíž řad zde právě zmínění dobrovolníci vstupovali, si Češi a Slováci po sto letech připomenuli formování legií.

Ceremonie začala v pravé poledne nástupem kapely vojenské hudby a příchodem čestných hostů. Těmi byli velvyslanec České republiky ve Francii pan Petr Drulák, velvyslanec Slovenské republiky ve Francii pan Igor Slobodník, vojenský guvernér Paříže sborový generál Bruno Le Ray, zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajor Jaroslav Kocián a zástupce náčelníka Generálního štábu OSSR generálmajor Miroslav Kocian. Velitelem českých čestných stráží byl tajemník ČsOL bratr Milan Mojžíš. Všichni čestní hosté vystoupili se svými projevy a následně položili květiny. Květiny pokládaly studenty VSŠ z Moravské Třebové k trojici pušek sestavených do „kozelce“. Po skončení piety čestní hosté, dle francouzského zvyku, obešli čestné stráže s prapory a potřásli jim rukou.

Pro všechny přítomné účastníky legionářské poutě byla ceremonie na čestném nádvoří Invalidovny jednou z nejprestižnějších akcí, kterých se zúčastnili. Po skončení akce následoval přesun do sídla českého velvyslanectví na Avenue Charles Floquet, kde se poutníci stali hosty pana velvyslance. Po milém přijetí a občerstvení měli v srdci Paříže poutníci poslední možnost rozchodu před tím, než nastoupili cestu do vlasti.

Poslední legionářská pouť roku 2017 dopadla velice zdařile. Pro bratry v historických legionářských uniformách pokračovala ještě natáčením záběrů pro chystaný dokument režiséra Taberyho. S nimi v roli průvodce pokračoval i tajemník br. Milan Mojžíš, kterému – spolu s jeho týmem – patří dík všech novodobých legionářů za přípravu jedinečné poznávací výpravy, která jim přinesla mnohá poznání a zážitky. Veliký dík pak patří také studentkám a studentům Vojenské střední školy MO ČR v Moravské Třebové, kteří příkladně přistupovali ke všem ceremoniím a důstojně reprezentovali svou školu i český rezort obrany. Pro studentky, které kladly věnce během pietních aktů, se vžilo přirovnání: „Obě děvčata, jako jeden muž, položily věnce.“ A pochopitelně patří poděkování i všem ostatním, kteří se podíleli na hladkém průběhu celé pouti, která by se nemohla uskutečnit bez vstřícnosti a plné podpory Ministerstva obrany ČR.

text: br. Petr Tolar

foto: ses. Marcela Volfová, br. Milan Mojžíš