Setkání legionářů a KVH na jižní hranici

15. 8. 2017

Pevnost Mikulov (MJ-S29 „Svah“) se nachází mezi Mikulovem a obcí Březí v blízkosti železniční tratě. Je jediným realizovaným pěchotním srubem v roce 1938 v úseku Mikulov – Hrušovany nad Jevišovkou a úspěšně ho provozuje Klub vojenské historie Mikulov, který je samostatnou částí Jednoty ČsOL v Břeclavi. Pevnost je doplněna lehkými objekty vzor 36 a 37, které vcelku dotváří stavbu opevnění v terénu. Posádku vyzbrojeného pěchotního srubu tvořilo až čtyřicet mužů a byl užíván Armádou ČR až do roku 1999. Poté bylo v roce 2008 založeno sdružení Klubu VH s vydatnou podporou města Mikulov, s cílem zachránit objekt před jeho devastací, která započala vykrádáním vnitřního zařízení atp. Klub nejenže tento nepříznivý stav zastavil, ale již po krátké době bylo poznat, že má dobré hospodáře. Ostatně o tom se každý, kdo má zájem o hrdou vojenskou historii naší předmnichovské armády, může přesvědčit na klubových internetových stránkách. 

V sobotu 5. srpna se v prostorách kolem pevnosti sešli váleční veteráni, k malé, ale významné oslavě. Akce byla inspirovaná stoletým výročím státotvorné bitvy u Zborova, ve které bojovala i řada našich krajanů z obcí na Slovácku. Slavností odpoledne uspořádala Jednota ČsOL Brno 2, pobočka Kyjovsko. Po krátkém, ale věcném zahájení a představení základních protagonistů obce legionářské následovaly státní hymny a hymna moravská. Větřík si pohrával s prapory, pevnost sálala teplem a byla svědkem originálních okamžiků. Poté čestný předseda zdejší jednoty, válečný veterán plukovník Ing. Jan Hronek spolu s předsedou Oblastního výboru a místopředsedou ÚV ČSBS Mgr. Václavem Vaňkem, předali zborovské medaile sedmi oceněným. Čestná salva oddělila další část ceremoniálu. Není bez zajímavosti, že tři z nich putovaly do Svatobořic–Mistřína, další od Polešovic, Ostravy, Brna a Viničních Šumic. Obec legionářská tak ocenila nezištnou a záslužnou práci pro společnost a její mládež. Mezi přítomnými hosty byl i novodobý válečný veterán z Boršic pplk. Dr. Vlastislav Mikula, v jehož soukromém muzeu, věnovaném jeho otci, letci RAF, je řada zajímavých artefaktů, na které je jeho rodná obec nesmírně pyšná. Slavnostní chvíle jedné z vyznamenaných, vyvrcholily následnou gratulací ke krásným narozeninám a dortem. Mistrný sabráž v provedení M. Žižky a přípitek sektem oslavenkyni a „mnoga leta“ i vyznamenaným, zaznělo mezi přítomnými kolem pevnosti, a popěvek následně zakončil slavností chvíle udělování medailí za práci v Jednotě. Všichni přítomní poté absolvovali exkurzi pevnosti s průvodcem Ondřejem Kabulou a Helenou Novotnou. Pevnost je v naší oblasti opravdovým skvostem mezi opevněními a je až s podivem, co se jejímu veliteli Tomáši Langrovi s jeho týmem podařilo vytvořit. Řada odpracovaných hodin k rozšiřování poznání o umu našich předků, o předválečné obětavosti, hrdém vlastenectví a moravské statečnosti. Není divu, že po hodinové prohlídce, již čekala na další exkurzi další skupinka návštěvníků až z Mladoboleslavska, což není žádná výjimka, že sem přijedou zájemci o historii až z takové dálky, jak podotkl Tomáš Langr a dodal: „Máme i další plány s úpravou okolí pevnosti směrem k aktivitám směřujícím k mládeži a jejich pohybu v přírodě atp.“ A Helena s novou skupinou zamířila do nitra pevnostních prostor.

Po hodině nabité historií pěchotního srubu, kde si každý mohl „potěžkat“ třeba dobový kulomet, pušku, granát atp. začala debata s válečným veteránem plk. Janem Hronkem a dalšími pamětníky. Slunce hřálo a vzpomínky jedna za druhou se odvíjely z jeho bohaté paměti. Hovořil o jeho bojové cestě partyzána, který jako zpravodajec byl velmi blízko, dnes již legendárnímu veliteli a pozdějšímu generálovi, Dajanu Murzinovi v našich Beskydech. Vyznamenaný Doc. Dr. Vladimír Fic pohovořil o jeho poslední cestě na zborovské bojiště, k stému výročí památné bitvy. Není bez zajímavosti, že ze sedmi vyznamenaných tam letos pět z nich zapálilo symbolickou svíčku.

Gril dělal svou práci, vůně opékaných špekáčků a dobrá nálada pokračovala dlouho do podvečerních hodin, kdy již dávno nejel domů žádný dopravní spoj. Počasí nám přálo, a když bylo slunce těsně nad horizontem, chyběla zde již jen kytara a píseň na jejích strunách… ale to vůbec nevadilo. Den plný uznání i poznání byl „docela hustý“, jak říká dnešní mladá generace, která zde byla rovněž četně zastoupena i ze vzpomínaných Svatobořic, Hustopečí a odjinud.

text a foto: br. Jan Kux