Válečná veteránka Olga Mauleová oslavila 91. narozeniny

10. 1. 2017

Olga Mauleová se narodila 3. ledna 1926 českým rodičům na Ukrajině v obci Jedvanina v Chmelnické oblasti. Její babička se na Volyň dostala jako tříletá se svými rodiči, kteří od Jadwigy Jagellonské koupili pozemek, na kterém žili a hospodařili 76 let. Za druhé světové války byl její švagr zapojen do podzemního hnutí, hrozilo prozrazení a smrt pro celou rodinu, proto se jako velmi mladá aktivně zapojila do odbojové činnosti. Olga Ivanovna Kamínková působila v partyzánském oddíle velitele Šišky. 

Do dnešních dnů si dobře vybavuje svoji činnost v partyzánském oddíle, např. jak přepočítávala 1 500 patron, ale i nebezpečné chvilky, kdy se v lese ukrývali v jámě před palbou střel a měli štěstí, že přežili. Dvakrát přecházela frontu směr Brest – Koval (město Koval bylo strategické místo, byl to klíčový železniční a silniční uzel v Pripjaťských bažinách). Za svoji statečnost v boji s nepřítelem obdržela mnoho vyznamenání a medailí našich i zahraničních. V roce 1947 se z Ukrajiny přestěhovala do naší republiky.

Členové kladenské legionářské jednoty jí přišli 3. ledna poblahopřát. V tento den, kdy slavila své narozeniny, to bylo 37 let, kdy se přistěhovala do Kladna. Předtím žila šest let ve Stříbře, 14 let v Kladrubech a 12 let v Terezíně. S manželem se vzali v roce 1948, žijí spolu přes 68 let a vychovali tři děti (nejprve se narodily dcery, dvojčata a pak syn), radují se z vnoučat i pravnoučat. Na otázku, jak se seznámili, manžel Olgy radostně vyprávěl: „Moji rodiče se přistěhovali z Plzně do Kladrub. Tatínek si zařídil cukrařinu, já jsem byl také vyučený cukrář a potřebovali jsme někde nakupovat mléko. Poprvé jsem nakoupil mléko u rodičů Olgy. Nákup mléka se mi stal osudným. Po návratu z vojny jsme se vzali. Dodnes společně vykonáváme domácí práce, dělba práce funguje, Olga vaří, já myji nádobí.“ Na dotaz, zda společně navštívili Ukrajinu, Olga odpověděla: „Několikrát jsme navštívili moji rodnou obec Jedvaninu. Nejdobrodružnější byla první cesta v roce 1958, kterou jsme s manželem podnikli na motorce. Další cesty jsme uskutečnili autem a vlakem. Rovněž naše děti s námi Ukrajinu navštívili. Z mé rodiny již nikdo nežije, nedávno mi zemřela sestra, které bylo 93 let. Obci Jedvanina dnes na mapě již nenajdete, musíte hledat Novosilki.“

Povídali jsme si také o jejím mládí, vzpomínala na svého tatínka Jana Kamínka, který sloužil v Kyjevě jako ženista na Dněpru. „Často a rád vzpomínal na kyjevské osobní setkání s T. G. Masarykem, když mi to vyprávěl, bylo mi 10 let. Byl dobrý hospodář, rád pracoval na poli a se dřevem.“ Vzpomínala na Pečorskou lávru v Kyjevě – chrámy a pohřebiště význačných osobností, kterou s tatínkem navštívila.

Zavzpomínali jsme také na zvyklosti a recepty volyňské kuchyně, které si přinesla do Čech. Do dnešních dnů vaří holubce, boršč a samozřejmě pelmeně. Formu na pelmeně jí přivezla neteř z Kyjeva. Oblíbená šťovíková polévka, to je nezapomenutelná chuť dětství a mládí. Sestra Mauleová nám také přinesla ukázat svoje oblíbené zvonky, které si přivezla na památku z Ukrajiny. Vybavila se nám expozice zvonů v Lucku. Zvuk zvonků na saních byl slyšet tři kilometry daleko, v zájezdním hostinci dávali ohřát vodu a chystali jídlo, protože věděli, že se blíží hosté.

V obývacím pokoji krásně svítil vánoční stromeček, a tak jsme se zeptali, jaká jídla se připravovala na sváteční dny v rodinách volyňských Čechů. Na Vánoce na svátečním stole nesměly chybět ryby, bramborový salát, ale oblíbená byla také pohanková nebo ovesná kaše. Olinka vždy ráda vařila a pekla např. malé koláčky, z kila mouky jich bylo 62 a rychle mizely, zkrátka moc chutnaly. V oblibě měla rovněž ruční práce, moc ráda vyšívala, nejen dečky, ale také obrazy. Na památku nám věnovala krásně vyšívané prostírání, což nám udělalo velkou radost. V závěru naší návštěvy jsme si prohlédli nástěnný kalendář, který dostala od svých nejbližších. Jsou tam fotografie dětí, vnoučat i pravnoučat. 

Byli jsme rádi, že Olga Mauleová oslavila své narozeniny v dobré náladě a pohodě. Vážíme si její osobní statečnosti a skromnosti. Je poslední válečnou veteránkou žijící v Kladně. Poděkovali jsme jí za vše, co pro naši vlast učinila a popřáli jí i jejímu manželovi hodně zdraví, štěstí, pohody a spokojenosti do dalších let. 

text: ses. Eva Armeanová

foto: br. Stanislav Pítr